reklama

Miroslav Liederhaus hravě spojuje kov se sklem. Kolik stojí originální lustr na zakázku?

Miroslav Liederhaus tvoří v Želízech na Mělnicku Foto: Miroslav Liederhaus tvoří v Želízech na MělnickuFoto: archiv M. Liederhause

Přinášíme vám rozhovor s uměleckým kovářem Miroslavem Liederhausem, který spojuje kov a sklo.

Miroslav Liederhaus je umělecký kovář, který se stále častěji věnuje i práci se sklem. V poslední době ho nejvíc baví kombinovat sklo s kovanými výrobky. Mezi jeho nejčastější zakázky patří nejrůznější svítidla. Nedávno odeslal i jeden originální lustr do Spojených států amerických.

Na zakázku vyrábíte originální doplňky do bytů a domů. Oč si lidé nejčastěji říkají?
To je různé. Někdy dělám celý interiér od sklepa až po půdu, jindy třeba jen osvětlení. Práce pro soukromníky mě těší. Když do domu, na jehož interiéru pracuju, přijdu, zahřeje mě to. Cítím, že lidé, kteří v něm budou žít, budou mít z mých nápadů radost.

Dnes spojuje kov se sklem Foto: Dnes spojuje kov se sklemFoto: archiv M. Liederhause

Umělecký kovář Miroslav Liederhaus spolupracoval na interiérech restaurací Pekelnej bar, Bredovský dvůr, Paláce Akropolis, Klubu Lávka a dalších. Tvoří ve svém domě v Želízech, kde si postavil i mobilní sklářskou pec. Více se dozvíte na www.liederhaus.cz.

Nechávají vás zákazníci pracovat podle svého nebo mívají připomínky?
První věc je vydolovat ze zákazníka jeho představu, jeho pocit, příběh. Podle toho pak vytvářím jeho prostor pro život.

Nemrzí vás, že to, co vyrobíte pro něhoho domů, třeba už nikdy neuvidíte?
Stane se, že po něčem se mi stýská. Je hezké se ale po letech s těmi výrobky setkat, to mi dokáže udělat radost. Ručně dělané věci přetrvají.

Dělal jste třeba i nějaký raritní výrobek z kovu a skla do interiéru?
Ke každé zakázce přistupuji jako k neobyčejnému dílu a unikátu. Když zapátrám v paměti, vybaví se mi fontána z kovu a skla, kterou jsme dělali.

 Díky originálu získá prostor nezaměnitelnou atmosféru Foto: Dá se říci, na kolik takový design "na míru" z vaší dílny zákazníka přijde?
To je velice individuální. Záleží na velikosti, materiálu a pracnosti. Lustry prodávám od sedmi až do desítek tisíc korun. Pracovat s osvětlením je vždycky napínavé. Když se to povede, daný prostor má najednou úplně jiného ducha. Toho využívám, i když dělám interiéry v barech a restauracích. Tam je světelný režim důležitý, protože je nutné, aby se člověk, který vejde dovnitř, cítil dobře. Do špatně osvíceného interiéru člověka nedostanete.

Co teď máte rozdělaného?
Momentálně pracuji na kuchyni ve stylu skleněná krychle – borgská vesmírná loď – a také na lustru do restaurace U supa. Spolu s kolegy vytváříme interiér restaurace Zanzibar. Tam, kde to jde, se snažím o kombinaci kovu a skla. Práce je dost, málokdy se zastavím, ale dělám to, co mě baví.

Jak zvládáte větší zakázky?
Doma v dílně máme pevné jádro. Pár pomocníků, já a můj syn, který mi velice pomáhá. Když je třeba, přizvu k práci kováře, kameníka, truhláře, řezbáře, keramika či elektrikáře.

Původně jste se živil jako kovář. Proč už nekovete?
Kovařina je fyzicky náročná. Všechny rány, které jsem za svůj život dal, se mi nastřádaly do rukou. Když půjdu teď dvě hodiny kovat, druhý den se nenajím. Mám ale šikovné kolegy, kteří mi výrobek ukovají a já jim přitom jen občas poradím. Zkombinovat kov se sklem je už moje práce. Práce se sklem mě uspokojuje stejně jako kovařina.

Čím vás sklo okouzlilo?
Sklo je podle mě neskutečný fenomén. Kdo k práci s ním přičichne, už od ní neuteče. I když to byla složitá cesta  první rok jsem jen vozil do kontejneru střepy.

Dají se vaše výrobky někde vidět?
Už léta sbírám věci ze šroťáku. Vezmu třeba starý kafemlýnek, teplomet nebo vaflovač a nafoukám do nich sklo. Jsou to takové punkové věci a lidem se to líbí. Rád bych je někde vystavil, ale vhodný prostor stále hledám. Kdo by chtěl, může přijet přímo do Želíz. Na dvoře mého domu jsem zpřístupnil Plovoucí galerii. Ve staré lodi z roku 1939, kterou chci časem opravit, jsou k vidění mé výrobky. Stálá výstava mých prací je také v Café Cremeria Milano v Obchodním domě Kotva v Praze na Náměstí republiky.

Uživíte se řemeslem?
Je to tak na přežití. Mám hodně kolegů kovářů, kameníků, uměleckých řezbářů a nikdo z nich na tom není příliš dobře. Za instalatéra nebo zedníka jsou lidé ochotni platit vysoké částky, ale za umění ne. Já musím tu věc vymyslet, navrhnout a vyrobit model. Když chci 300 korun za hodinu práce, lidem to připadá drahé. Radši si koupí designovou lampu za pár tisíc než originální lustr ode mě.

Text: (anř)

Foto: archiv M. Liederhause

Mohlo by vás zajímat:

Článek

Z drátků můžete vyrábět nejrůznější dekorace Foto:

Drátěná krása aneb Jak na drátování

Přinášíme vám rozhovor s Laděnou Hejzlarovou, která vyrábí nádherné šperky, dekorace i drátované nádobí.

Článek

Vosk, který se k tomu účelu používá, obsahuje 70 procent včelího vosku, barevný pigment a další přísady Foto:

Malování žehličkou baví děti i seniory!

Enkaustika neboli malování voskem je technika stará 2500 let.

Článek

reklama