reklama

Na Nový rok nevěšte prádlo, nebo vám zemře někdo blízký

Na Nový rok se většinou snažíme o nový začátek nebo alespoň nějakou změnu Foto: Na Nový rok se většinou snažíme o nový začátek nebo alespoň nějakou změnuFoto: iStock

Nový rok je spojen s řadou zvyků, ať už se to týká jídla nebo činností.

Poslední prosincový den je zasvěcen památce papeže Silvestra I. (východní církev slaví svátek sv. Silvestra až 2. ledna). Dnes tolik oslavovaný svátek se původně nespojoval se žádnými zvyky. Naši předci si nechávali oslavy spíše na jaro, protože to je období, kdy se příroda probudí, lidé mohou osít pole, a tak mají zaručeno, že hlad končí a oni přežijí další rok. Vše se změnilo až s přijetím gregoriánského kalendáře, kdy se začátek nového roku ustálil na datu 1. ledna.

Jak na Nový rok, tak po celý rok.

O tom, že lidé slavili příchod nového roku, i když v jiný termín, najdeme zmínky už z dob Mezopotámie. Také staří Římané oslavovali příchod nového roku a k této události si dávali malé, sladké dárečky – datle, fíky nebo třeba med, aby nový rok začal sladce. Tato tradice se, i když (pozměněná) dochovala dodnes, například ve Francii.

Na Silvestra chlebíček, na Nový rok čočku

A protože lidé rádi slaví dobrý jídlem, prohýbají se na konci roku stoly pod různými pochutinami. Na české stoly neodmyslitelně patří chlebíček. Ten má sám o sobě docela dlouhou tradici, protože první obložené chleby si dopřával už Napoleon. V Česku se jim dostalo slávy až za lahůdkáře Jana Paukerta.

Jak se ale český lid vzmáhal, chlebíček pomalu přestával stačit. Poslední večeře roku byla skoro stejně slavnostní jako ta štědrovečerní a měla být bohatá, to abychom se i v novém roce měli dobře. Zdraví měla zajistit bílá ovarová polévka, kdo si to mohl dovolit, večeřel selátko, tedy symbol štěstí.

Noc z 31. prosince na 1. ledna je svým způsobem kouzelná a hořkosladká zároveň. Něco končí a lidé bilancují, něco jiného však začíná, a tak se můžeme na mnohé těšit a plánovat.

1. ledna pak jídáme čočku, protože její drobná zrnka připomínají penízky a my chceme, aby se nás v příštím roce držely. K čočce je nejlepší podávat vepřové (štěstí, nezapomeňte), kdo nechce tuto luštěninu, může nahradit polévkou s drobnou krupicí. Na novoročním stole by se však rozhodně neměl objevit zajíc, ryba či drůbež, aby štěstí neuteklo, neuplavalo nebo neulétlo. Pekly se i koláče, do kterých se zapékaly peníze nebo třeba jen obyčejný hrášek. Kdo ukrytý poklad našel, netrpěl nouzí.

Už jste poslali svá „péefka“?

K hezkému zvyku patří posílání takzvaných PF, což znamená Pour féliciter (Pro štěstí). Jde o předchůdce vánočních blahopřání a na lístcích je také vyobrazena jiná tématika – místo zasněžených Vánoc jsou spíše zobrazovány hodiny či veselící se lidé na večírcích. Za vynálezce novoročenek se považuje český hrabě Karel Chotek. Ten nechtěl v roce 1827 obcházet návštěvy nebo je ve svém domě přijímat, a tak místo toho začal rozesílat blahopřejné lístky. Říkalo se jim omluvenky a zdobil je hezký obrázek.

Jiné zdroje zase uvádejí, že péefka vznikla z takzvaných minucí – tedy malovaných a veršovaných přáníček, které posílali učitelé vrchnosti a městským zástupcům. Za tato přání pak dostávali finanční dárek. A i když se může zdát, že v době počítačů a mobilních telefonů nemají papírové kartičky příliš velký smysl, roznesou pošťáci téměř 30 milionů vánočních a novoročních přání.

Žádné resty a šup na koledu

31. prosinec byl také den, kdy se pořádně smýčilo. Do nového roku se totiž mělo vstoupit s čistým štítem, aby lidé mohli začít hezky od začátku. Navíc se ani 1. ledna uklízet nesmělo. Ten, kdo by zametal, vymetl by si štěstí z domu. Nesmělo se prát ani nechat sušit prádlo na šňůře, protože by to do roka věstilo smrt někoho blízkého. Zároveň ale nesměly hospodyňky příliš lenošit, protože by to přinášelo smůlu. A kdo chtěl mít celý rok klidný, rozhodně měl v tento den zapomenout na hádky.

Na vesnicích se chodilo 1. ledna koledovat, ale nebyla to zábava jen pro děti. Pro nějakou výslužku si přišli i kněží, obecní sloužící či například kominíci. Hospodyně rozhazovaly po světnici hrách, aby v novém roce nikdo nezbloudil. Lidé se ale snažili i uhádnout budoucnost. Věštilo se například podle toho, kdo jako první přišel na návštěvu. Stařena znamenala hádky, mladík štěstí a dítě lásku.

Naši předci dokonce předpovídali počasí na celý rok podle toho, na který den připadl 1. leden.

- Připadne-li Nový rok na pondělí, prorokuje se krutá zima, vlhké jaro, povodně a těžké nemoci.

- Připadne-li na úterý, bude zima ještě krutější, ale zato úrodný rok.

- Připadne-li na středu, lze očekávat příznivý rok, mnoho vína, ale žádný med.

- Připadne-li na čtvrtek, předpovídá se mírná zima, větrné jaro, parné léto, krásný podzimek, mnoho ovoce a hojnost obilí.

- Připadne-li na pátek, nutno se obávat očních nemocí, také lidé budou hojně mříti, a dokonce hrozí i válka.

- Připadne-li na sobotu, bývá málo obilí, málo větrů, mnoho ovoce, ale také mnoho zimnic.

- Připadne-li na neděli, lze očekávat mírnou zimu, úrodné jaro a větrné léto.

Zdá se, že ten letošní rok by mohl být povedený, tak ať vyjde i vám!

Mohlo by vás zajímat:

Článek

Koleda, koleda .... Foto:

Na Štepána není pána aneb Dnes neplatí společenské hranice

Dnes nemusíte respektovat svého šéfa nebo si s ním rovnou vyměňte svou pozici. S druhým svátkem vánočním se pojilo mnoho tradic a toto je jedna z nich.

Článek

Boží hod je oslavou narození Páně Foto:

Na Boží hod nestelte postele, nevěšte prádlo, jinak přijde neštěstí

Teprve první svátek vánoční, tedy 25. prosinec je faktickým začátkem Vánoc a Dnem narození Páně.


reklama