reklama

Encyklopedie

Šroubovák

S takovouto sadou můžete rozebrat opravdu cokoliv Foto: S takovouto sadou můžete rozebrat opravdu cokolivFoto: Amazon.com

Ruční nástroj určený k montáži a demontáži šroubů, který nesmí chybět v žádné domácí dílně.

V přeneseném významu je to i míchaný alkoholický nápoj, ze kterého se vám pořádně zatočí hlava, nyní se ale budeme věnovat původnímu významu slova.

 

Hlavní části šroubováku jsou rukojeť a dřík, součástí dříku je i břit, který zapadá do vybrání v hlavě šroubu. Šroubováky se dělí podle tvaru a rozměru břitu. Důležité je, aby břit přesně odpovídal tvaru a velikosti drážky nebo tvarového otvoru v hlavě šroubu, jinak nenávratně poškodíme jak šroub, tak šroubovák. Obvyklé tvary šroubováků jsou plochý, křížový PH (Philips), křížový PZ (Pozidriv), šestihranný (nazývaný též imbus či správněji inbus) a Torx (ve tvaru šesticípé hvězdičky). V domácnosti nejvíce využijeme šroubováky ploché a křížové. V naší dílně by neměly chybět ploché šroubováky 3 a 5 mm a křížové PH1, PH2, PZ1 a PZ2. Existují i šroubováky s vyměnitelnými nástavci (tzv. bity), které lze pořídit v sadě či nakoupit jednotlivě.

 

Pokud šroubujete častěji, oceníte šroubovák s pohonem elektrickým nebo pneumatickým, v domácí dílně obvykle tzv. akušroubovák s elektromotorem napájeným z akumulátoru. Místo něj může posloužit i vrtačka s odpovídajícím nástavcem.

Plochý šroubovák Foto: Plochý šroubovákFoto: wikimedia.orgŠroubovák s vyměnitelnými nástavci Foto: Šroubovák s vyměnitelnými nástavciFoto: Amazon.comKřížové šroubováky – vlevo PH, vpravo PZ Foto: Křížové šroubováky – vlevo PH, vpravo PZFoto: wikimedia.org

 

 

reklama