reklama

Powerbocking aneb skákací boty. Co potřebujete a jak začít s tímto sportem

Rekord v přeskoku přes laťku je na skákacích botách 270 cm. Běžný smrtelník však skočí po tréninku cca kolem 2 metrů. Foto: Rekord v přeskoku přes laťku je na skákacích botách 270 cm. Běžný smrtelník však skočí po tréninku cca kolem 2 metrů.Foto: FTV Prima

Sedmimílové boty se objevují odjakživa v pohádkách. Nyní existují i v realitě.

Pružinové skákací „sedmimílové" boty (nebo prostě "powerisery") jsou relativní novinkou ve světě sportu. Sportu jako takovému se říká powerbocking. Spočívá ve skocích na speciálních konstrukcích s pružinou přimontovaných na nohy sportovce. Jejich příznivci se společně scházejí a ukazují si nové parádičky. A věřte tomu, že opravdoví machři dokážou s těmito „násadami“ vyvádět skutečné triky! Pojďte si je představit s Danielem Fajmonem z Hopsej.cz., který se tomuto sportu věnuje.

Kdy se poprvé objevily u nás a kdo jim jako první propadl?

Když pomineme jejich výskyt v mnoha pohádkách, jako je třeba večerníček o Maxipsu Fíkovi anebo oblíbené používání sedmimílových bot, pochází nápad na jakési první skákací boty z minulého století. Tehdy o nich dokonce uvažovali zástupci Rudé armády, kteří tak chtěli zrychlit svou pěchotu. Tak, jak je známe dnes, si je ale nechal patentovat až v roce 2004 Němec Alexander Böck. Od té doby se na trhu objevilo několik licencovaných i nelicencovaných značek a stejně tak i nadšených vyznavačů tohoto nového sportu, kterému se oficiálně říká powerbocking. Je vlastně alternativou ke skokům na trampolíně. K nám se boty dostaly jen krátce po jejich objevení, já sám jsem vyzkoušel několik značek. V týmu se také věnujeme výchově nových skokanů a propagaci tohoto sportu. Ten není sice tak masovým jako třeba kolečkové brusle, ale řady jeho příznivců se stále rozrůstají.

To už je vyšší chlapecká Foto: To už je vyšší chlapeckáFoto: FTV Prima

Pro koho jsou vhodné a pro koho naopak ne? A vůbec – je to bezpečné?

Skočit si na nich může vlastně každý, kdo se vejde do rozmezí 30–120 kg. Bezpečnost tohoto sportu se dá přirovnat k bezpečnosti jízdy na kole. I zde se musíte naučit základy, ale není to ani trochu složité a po chvíli to zvládne každý. Chůze na „sedmimílových“ skákacích botách je v principu stejná jako bez nich. Člověk potřebuje jen pár minut na to, aby si zvykl na změnu těžiště a cca 8kg závaží na nohou. Většina lidí se naučí chůzi i skákání sama. Pro urychlení procesu je ovšem určitě vhodná úvodní lekce s instruktorem.

Podobné zajímavosti najdete v pořadu Gondíci s. r. o. vždy v sobotu v podvečer na Primě.

Lektor také poradí, jak si co nejlépe skákací boty nastavit. Každý skokan pravděpodobně jednou či dvakrát upadne, ale protože se nikdy nezřítí v takové rychlosti jako zmiňovaný cyklista, hrozí mu většinou jen pár odřenin a pak už si dá pozor. Proto je tento sport vhodný i pro děti, které se při něm parádně vyřádí. Na druhou stranu jsme v rámci zážitkového kurzu měli i 64letou paní, která skákala celou hodinu a půl a ze srdce si to užívala. Limity prostě nejsou žádné. Velkou debatu na toto téma samozřejmě způsobila logicky v roce 2010 smrt třiadvacetiletého Samuela Kocha v německé televizní soutěži. (Video na http://www.youtube.com/watch?). Nutno říct, že to byl absolutní nerozum jejích organizátorů. Každý sportovec má své limity. Pokud se při skákání budeme řídit rozumem, nic takového se nemůže stát.

Ale pohybu na skákacích botách člověk rychle přivykne Foto:

Jak se do bot obouvá?

Není to vůbec nic těžkého. Vázání se hodně podobá tomu na snowboardu. Člověk si jen obuje klasické tenisky nebo jiné sportovní boty a na ty si připevní konstrukci. Kloubovým systémem je vázání spojené s pružinou. Ta na zadní části lýtek spojuje podrážku skákací boty a horní objímku, která se upevňuje pod kolenem skokana.

Jak se na nich pohybuje?

Jelikož se jedná o hodně náročný sport, nemůžeme předpokládat, že si na těchto botách zkrátíme onu pohádkovou sedmimílovou vzdálenost. To bychom nevydrželi. Jedná se o trochu náročnější zábavu, která se hodí do měst jako třeba skateboard. Skoky se mohou podle výkonnosti sportovce zlepšovat a zvyšuje se i jejich náročnost. Mezi základní triky patří různé chytání pružin ve výskoku či roznožky.

Jsou mezi skákacími botami nějaké rozdíly? Skáčou nějaké výš a nějaké dál?

Liší se třeba v systému vázání anebo v měkkosti pružiny. Pokud je tvrdá, hůře se na ní péruje a tím pádem také hůře skáče. Lidi z toho bývají po chvíli otrávení. Nejlépe je se opravdu na začátku poradit s profesionály, vysvětlit jim, jak přesně se chceme tomuto sportu věnovat a co od něj očekáváme. Oni se vyznají a dokážou poradit. Důrazně varujeme před pořízením extrémně levných napodobenin skákacích bot na internetu a v supermarketech. Ze zkušenosti víme, že se u těchto výrobků při skákání často povoluje vázání a výjimkou nejsou ani zlomené pružiny. Ceny se pohybují kolem 8–10 tisíc korun za pár.

Když to někdo umí, jaké dokáže dělat parádičky?

Můžete si samozřejmě třeba zvyšovat výškovou hranici. Rekord v přeskoku přes laťku je 270 cm. Běžný smrtelník však skočí po tréninku cca kolem 2 metrů. Pokročilejší skokani dokážou na skákacích botách skákat i salta s vruty. Takovéto triky však raději zkoušejte pod dohledem v tělocvičně.

(web)

Mohlo by vás zajímat:

Článek

Článek

Procvičení rukou, tricepsového svalu – zvedáme tělo nahoru a držíme záda rovná Foto:

Zapojte nábytek a vyrobte si domácí posilovnu zadarmo

Kruhový trénink je vhodný pro domácí cvičení. Žádné speciální nářadí ani nepotřebujete.


reklama