Lžíce, nůž a vidlička: Historie i kreativní současnost jídelního příboru

Historie neoddělitelné trojice dnešního jídelního příboru zdaleka nebyla společná. Každá její část zvlášť ušla pěkně dlouhou cestu…

Společný nůž

• Nůž je nejstarší nástroj používaný při konzumaci jídla, tedy většinou masa.
• Původně byl na stole nůž jen jeden, společný pro všechny stolovníky. A to dokonce ještě v 16. století, až na jeho konci získal každý ze strávníků nůž vlastní.
• Původně byl jídelní nůž špičatý, svůj typický zakulacený tvar dostal až v 17. století, na francouzském královském dvoře.

Nepostradatelná lžíce

• Už ve starověku, v době, kdy se začaly vařit kaše, by se lidé bez lžíce jen těžko obešli.
• Nejstarší známé lžíce pocházejí ze starověkého Egypta a byly vyrobeny ze dřeva, pazourku nebo slonové kosti. Z Číny pocházejí zase lžíce bronzové, takové byly i lžíce starých Řeků a Římanů.
• Ve středověku se používaly různé materiály, samozřejmě v závislosti na možnostech majitele. Nejchudší lidé měli lžíce ze dřeva, nejbohatší ze stříbra.
• Poměrně brzy přišli lidé na to, že lžíce ze železa ovlivňuje chuť pokrmu, železo se proto nepoužívalo.
• Původně měla lžíce širší tvar a byla mnohem mělčí. Současný tvar se ustálil až ke konci 18. století.

Praktická vidlička

• První vidličky ve starém Egyptě a Římě se používaly na přípravu a servírování pokrmů.
• Jako jídelní příbor se vidlička začala používat v Byzantské říši a byla dvojzubá.
• V 16. století už se vidlička používala v celé jižní Evropě, ke stolování se používal komplet vidličky a lžíce.
• V severní Evropě se vidlička hodně rozšířila až v 18. století.
• Vidlička měla svou cestu na stůl trochu těžkou i proto, že se nelíbila katolické církvi, která v ní viděla nástroj ďáblův.
• Současnou podobu se čtyřmi hroty získala vidlička dokonce až v 19. století.

Vidlička, lžíce i nůž, ať už bohatě zdobené, nebo elegantně jednoduché, dokážou povzbudit naši kreativitu k zajímavým výkonům:

Starou lžíci můžete vyklepat na placku a využít jako jmenovku na stůl nebo jako přívěsek ke klíčům. Nejlépe se vám bude pracovat se starou hliníkovou lžící. Na rozklepávání použijte gumovou palici nebo kladívko, pak si ale lžíci chraňte kouskem látky nebo filcem. Nápisy vytvoříte raznicemi, které se dají koupit ve výtvarných potřebách nebo na internetu.

Staré lžíce mohou posloužit i jako báječné jmenovky pro zahradníky. Chce to jenom opět vyrazit do vyklepané lžíce nápis. Nebo můžete popisky psát jenom akrylovým fixem.

Staré příbory můžete využít i na vylepšení staré lampy. Stačí ze starého stínidla na lampu ponechat jen kovovou kostru a na ni připevnit zajímavé příbory. Jen musíte počítat s tím, že neprůhledné příbory budou vrhat stíny po okolních stěnách.

Šikovný držák na rodinné fotografie zase zvládnete vyrobit ze staré vidličky, a to za pár minut. Jen si nezapomeňte při ohýbání vidličky podložit kleště kouskem hadříku, ať na kovu vidličky nevytvoříte nevzhledné rýhy.

I jako úchytky na dvířka u kuchyňské linky se budou příbory vyjímat přímo skvěle. Jen zvolte raději pevnější materiál příborů. Bude se s ním hůře pracovat, ale déle vydrží časté používání. Lžíci nebo vidličku ohněte do oblouku, konce vyhněte na druhou stranu a vyvrtejte do nich otvory pro šroubky.

Háčky na pověšení ručníků či kuchyňských utěrek z vidliček budou vaší kuchyni slušet. Jen opět zvolte kvalitní vidličky, přece jen budou muset něco unést.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/J%C3%ADdeln%C3%AD_p%C5%99%C3%ADbor; https://epochaplus.cz/historie-priboru-v-11-stoleti-mluvi-cirkev-o-vidlicce-jako-o-dablove-nastroji/