Havelské posvícení neboli císařské hody byly nařízeny na třetí týden v říjnu. Jak se dříve slavily

Třetí víkend v říjnu jsou císařské hody neboli havelské posvícení. Jaké dobroty si lidé dávali? Zdroj: iStock

Na tenhle víkend připadá havelské posvícení neboli císařské hody. Termín na svátek svatého Havla (16. 10.) stanovil císař Josef II., který v celém mocnářství dovolil slavit jen jedno posvícení v roce. Dnes se drží především tam, kde není známé přesné datum posvěcení kostela. Jak ho dříve lidé slavili a jaké dobroty si dávali?

V Čechách, na Moravě a ve Slezsku se nejčastěji slaví posvícení svatomartinská, svatováclavská a kateřinská, ale taky vavřinecká, svatovítská, anenská a především úřady nařízené havelské posvícení neboli císařské hody.

O českých lidových tradicích a svátcích se více dozvíte zde

Císařské hody neboli havelské posvícení

Posvícení se většinou konalo v sousedních vsích v různý čas a bylo ideální příležitostí k sousedským návštěvám příbuzných a přátel. „A protože hody trvaly několik dnů a týden co týden byly někde jinde, lidé strávili spoustu času přípravami, oslavami a návštěvami, trpěla tím pracovní morálka, což bylo trnem v oku světské vrchnosti. To bylo také jedním z důvodů reforem císaře Josefa II., který spolu s církevními svátky a slavnostmi omezil i posvícení. V roce 1787 vydal nařízení, které poddaným v celém mocnářství dovolovalo jen jedno posvícení v roce, a termín stanovil na třetí týden v říjnu, na svátek svatého Havla (16. 10.),“ vysvětluje A. Vondrušková ve své knize Český lidový a církevní rok.

Čí je posvícení? Naše!

Záměr císařského dekretu se však minul účinkem, protože naši předkové si dekret vyložili po svém. „Na mnoha místech lidé od té doby poslušně a s nadšením slavili samotným císařem pánem nařízené havelské posvícení neboli císařské hody třetí týden v říjnu a kromě toho i dál svoje původní posvícení, kterému říkali prostě ‚naše‘,“ dodává dr. Vondrušková.

Císař Josef II. spolu s církevními svátky a slavnostmi omezil i posvícení. V roce 1787 vydal nařízení, které poddaným v celém mocnářství dovolovalo jen jedno posvícení v roce, a termín stanovil na třetí týden v říjnu, na svátek sv. Havla. Zdroj: iStock

Posvícenské dny

Posvícení v Čechách, hody na Moravě či krmáš ve Slezsku kdysi běžně trvaly včetně příprav až sedm dnů (od neděle do neděle), pro císařské hody byly povoleny pouze dny dva.

Nedělní posvícenské zvyky a tradice

V neděli se po slavnostní mši hodovalo. U bohatě prostřených stolů se scházely rodiny včetně vzdálených příbuzných, přátelé a sousedé. Platilo, že čím více hostů přijalo pozvání, tím větší to byla pocta pro hospodyni.
Hosté s domácími probírali u stolu úrodu, počasí, novinky ze vsi a taky se dohazovalo. Bylo běžné, že se o posvícení domluvilo hodně sňatků a konala se řada zásnub.
Na rozloučenou dostávali hosté bohatou výslužku – a posvícenské koláče na to byly ideální!
Večer bývala v hospodě, centru celé posvícenské oslavy, taneční zábava pro mládež, která se protáhla často až do ranního kuropění.

Posvícenský oběd

Posvícenský nedělní oběd byl nejbohatší v celém roce a dostatek jídla včetně masa měli na stole i chudí. „V 18. a 19. století se jedla polévka, různé druhy masa včetně tučné husy, zabijačkové dobroty, knedlíky, zelí, smetanové omáčky a nesměla chybět spousta koláčů a hodně piva, ve vinařských oblastech vína.“

V neděli se po slavnostní mši hodovalo. U bohatě prostřených stolů se scházely rodiny včetně vzdálených příbuzných, přátelé a sousedé. Platilo, že čím více hostů přijalo pozvání, tím větší to byla pocta pro hospodyni. Zdroj: Pixabay

Posvícenské koláče

Koláče se pekly ve velkém, protože jednak byly potřeba na roznášku při zvaní, jednak se podávaly po slavnostním obědě a dávaly hostům jako výslužka.

„Nejčastěji bývaly koláče kulaté, ale i čtvercové i obdélníkové na plech, tzv. německé, svazované, různě splétané a stáčené, velké i malé, s náplní makovou, tvarohovou, povidlovou, hruškovou, jablečnou, ořechovou, různě zdobené, s drobenkou i bez, “ uvádí Alena Vondrušková.

V Čechách platilo nepsané pravidlo, že čím menší koláček, tím slavnostnější. Ty posvícenské mívaly v průměru 6–10 cm, bezkonkurenčně nejmenší byly svatební s průměrem okolo 2 cm.

Zdroje: Český lidový a církevní rok (PhDr. Alena Vondrušková), cesketradice.cz