reklama

Velikonoce klepou na dveře: Co naši předkové jedli a dělali v postním čase

Lenka Valjentová
28. února 2020
Dlouhý předvelikonoční půst začíná hned po masopustu, trvá 40 dnů – bez šesti nedělí, které mají vlastní režim a do půstu se nepočítají – a končí Velikonocemi. Jedná se o čas, ve kterém bychom si možná i dnes měli odpustit maso, alkohol a bujarou zábavu, zklidnit se a zamyslet se sami nad sebou. Postní doba měla přísný řád, v němž byly kromě Popeleční středy základními mezníky postní neděle, které mají různé názvy a k nimž se váže řada lidových z
reklama

Po vánočním a masopustním hodování nastal našim předkům čtyřicetidenní předvelikonoční půst, který se nejvýrazněji projevoval omezeným jídelníčkem. Tučné masité pochoutky vystřídala jídla jednoduchá a prostá. Nešlo však o žádnou hladovku, jen zřeknutí se zejména masa teplokrevných zvířat, živočišných potravin a alkoholu.

„Maso jest pro duši křesťana škodlivé, neboť v něm probouzí touhu zabíjet. Jestliže se smísí krev z masného pokrmu s krví člověka, který takové jídlo snědl, vzbudí se v takovém nestřídmém člověku pocit pýchy a pohrdání ostatními, protože jeho myšlenky zamlží zvířecí krev, a takový jedlík nejinak než hovado smýšlí,“ tak zdůvodňoval škodlivost masa kdysi dávno jistý teolog,“ uvádí Alena Vondrušková v knize Český lidový a církevní rok.

Staročeský postní jídelníček

V čase půstu se jedly zejména luštěniny, kysané zelí, ovoce, ryby, cibule, česnek, zelenina a kaše z obilí, pohanky, krup, jáhel, většinou nemaštěné, ochucované už čerstvými bylinkami nebo rozvařeným ovocem či medem. I když už začínala těžká jarní práce na poli, tradičními postními pokrmy byly pučálka (nasucho opřažený naklíčený hrách na slano i na sladko) a pražma (místo hrachu se používalo obilí).

Postní zklidnění a rozjímání

Záměrem půstu však nebyla pouze očista těla po zimě, ale také ducha. Předvelikonoční půst znamenal zklidnění, duševní očistu, měl přivést člověka na cestu konání dobrých skutků, milosrdenství, odříkání a zamyšlení se nad smyslem života a zlepšení sebe sama. Lidé se kromě některých potravin museli vzdát hlučných radovánek.

Celé období před Velikonocemi bylo ve znamení střídmosti a vážnosti, lidé se obávali jakkoli hřešit, oddávat se veškerým žádostem těla, děvčata nenosila výrazné barevné oblečení, nekonaly se tancovačky a zábavy ani svatby s hudbou, tancem a hostinou, nemělo se zpívat a to ani při práci.

Předvelikonoční postní čas

Postní velikonoční období zahrnuje celkem šest nedělí. Pojďme si je nyní stručně představit a připomenout okolnosti vzniku jejich názvů. Půst začíná na Popeleční středu, které se říká taky Černá, Škaredá či Smetná a v jejím lidovém názvu se odráží nejspíše nálada z konce masopustu, mnozí měli kocovinu nebo je trápil žaludek a žlučník.

Šest postních nedělí

  1. První postní neděli (latinský název Invocavit) se lidově říká Černá nebo Liščí či Pučálka. Černá proto, že se během půstu nosilo výhradně tmavé, černé nebo modréoblečení. Liščí připomíná zvyk péct v noci tajně pro děti postní preclíky, které se rozvěsily za zahradě po stromech, ráno matky dětem vyprávěly o lišce, která je tam poztrácela. Někde se nazývala Pučálka podle jednoho z typických postních jídel z naklíčeného a opraženého hrachu. Letos připadá na 21.února.
  2. Druhá postní neděle (latinský název Reminiscere) má lidové jméno Pražná, protože se jedl a ještě místy i dnes připravuje pražmo, pokrm z obilných klasů upražených v peci, někde ještě rozvařených na kaši s medem a sušeným ovocem. Letos je 28. února.
  3. Třetí postní neděle (latinský název Oculi) je lidově Kýchavná. Každý si počítal kýchnutí a věřil, že kolikrát kýchne, tolik let ještě bude žít. Také se věřilo, že kýchne-li člověk třikrát, bude celý rok zdravý. Naši předkové se však nespoléhali jen na náhodu, kýchání uměli vyvolat tajnou směsí bylin později šňupavým tabákem. Obecně se věřilo, že kýchnutí pročistí tělo, zároveň se ho ale obávali jako prvního příznaku moru. Ve středověku se sloužily mše pro odvrácení moru.Letos připadá na 15. března.
  4. Čtvrtá postní neděle (latinský název Laetare), nazývána lidově Družební, byla až donedávna dobou, kdy družba s ženichem navštěvovali domácnost vyhlédnuté nevěsty a dojednávali námluvy. Mladí lidé, kteří se měli rádi, ale ještě nechystali veselku, dávali si drobné dárky, které vyjadřovaly jejich lásku. Letos je 7. března.
  5. Pátou postní nedělí (latinský název Judica) je Smrtná nebo Smrtelná, někde Černá, na mnoha místech se vynášela smrt. V kostelech se zahalují kříže, zintenzivňuje se pocit lítosti a smutku.Letos připadá na 21. března.
  6. Šestou postní nedělí(latinský název Palmare), poslední před Velikonocemi je neděle Květná či Květnice nebo Palmová. V kostele si lidé nechávali světit mladé větvičky, které do domu a celého hospodářství měly přinést požehnání a celý rok je chránit před nemocemi. Kočičky a jehnědy ze svěcených větviček mnohde lidé jedli a podávali je i zvířatům, aby byli všichni zdraví. K požehnaní se nosily větvičky jívy s kočičkami, lísky s jehnědami, proutky jasanu, vrby, brslenu, střemchy, tisu či jalovce. Vzhledem k počasí bylo běžné natrhat větvičky s předstihem, aby stihly v teple domova správně vyrašit. Někde z nich dělali svazky, kterým se říkalo palma, rahna, beran, jehníd, klokoče nebo chvoště. Některé byly pletené jako pomlázky, zdobené stuhami, ořechy. V některých krajích se vynášela smrt. Letos je 28. března.

Mohlo by vás taky zajímat:

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
reklama