reklama

Rezidence primátora hlavního města Prahy: Najdete tu zimní zahradu i pozlacený strop

Matouš Hartman
15. května 2019
Vedle Magistrátu v budově Městské knihovny se skrývá architektonický skvost oslavující samostatnost Československa. Rezidence primátora hlavního města Prahy propojuje art deco a kubismus. Jako služební byt se ale nevyužívá už od meziválečných dob. Podívejte se s námi do rezidence, která je otevřená jen výjimečně.
reklama

Už vstup dokáže člověka ohromit. Projdete přes šatnu pro hosty kvýtahu, který se dodnes zachoval vpůvodní podobě. Na rozdíl od těch současných vněm najdete dvě polstrované sedačky, asi kdyby se primátor a jeho hosté cestou do druhého patra unavili.

Rezidence primátora hlavního města Prahy vznikla veuforii znově získané svobody po skončení první světové války a na jejím zařizování se podíleli významní umělci té doby. Výsledkem je art decový skvost sprvky kubismu, který vzbuzuje pozornost dodnes. Zejména díky promyšleným dekoracím a rozdílně zařízeným pokojům. Každý vypadá jinak, ale dohromady tvoří celek, který podporuje důstojnost primátorského úřadu.

Dar Československu

Rezidence je součástí budovy Městské knihovny a společně stechnickými místnostmi zabírá tři patra. Najdete ji na Mariánském náměstí hned vedle Magistrátu. Stavbu věnovala Pražská městská pojišťovna hlavnímu městu kdesetiletému výročí založení Československa. Na pozemku vcentru se budovalo mezi lety 1925 a 1928, finální práce skončily až vroce 1930. Stavbu navrhl František Roith, jeden zčelních představitelů poválečné vlastenecké architektury. Kromě Městské knihovny stojí i za projekty budov Národní banky nebo ministerstev financí a zemědělství. Fasáda Městské knihovny se vrací kneoklasicismu, ale interiéry dávají prostor hravosti art deca.

Reprezentace i soukromí

Rezidence primátora je rozdělená do dvou částí. Vznikla jako reprezentační i soukromý prostor a tyto dvě zóny jsou vdomě striktně odděleny. Zatímco veřejnost se mohla procházet salony vdruhém patře, třetí patřilo výhradně primátorovi a jeho významným hostům. Ve čtvrtém patře se pak nacházela dnes již zaniklá kuchyň a terasa svýhledem do klidného vnitrobloku.

Jediným primátorem, který rezidenci doopravdy obýval, byl Karel Baxa, který tu žil mezi lety 1928 a 1937. Nikdo zdalších primátorů už rezidenci jako byt nevyužíval. Zůstala tak zvětší části vpůvodní podobě a nabízí výlet do dob, kdy doznívala secese a architekturu i design ovlivňovalo zdobné art deco. To pak vystřídal strohý funkcionalismus, jehož významnou ukázkou je brněnská vila Tugendhat. Pražský primátor ale stačil zařídit svou rezidenci ve stylu, který je vČesku poměrně vzácným a o to významnějším.

Zatímco byt ve třetím patře prošel například necitlivou rekonstrukcí koupelen i hostinských pokojů, znichž se původní duch stylu art deco úplně vytratil, reprezentační prostory se zachovaly. Největší změnou je nejspíše propojení dámského a pánského salonku vtéměř jeden jediný prostor, jinak se změny dotkly zejména nábytku a svítidel.

Salony a zlatý strop

Prostoru dominuje velký recepční sál se třemi monumentálními lustry zčeského křišťálu a dvěma krby, nad kterými jsou umístěny znaky Velké Prahy a Starého Města pražského. Prostor kombinuje tehdy aktuální design stradicemi, takže okna zakrývají záclony a doplňují je luxusní závěsy, zatímco obklady místnosti působí až futuristicky.

Za pozornost ale stojí zejména salony a zimní zahrada. Hudební salonek zaujme stropem obloženým plátkovým zlatem, které se třpytí díky světlům skrytým vpodhledech. Eleganci pokoje umocňují temně modré stěny a parkety svýrazným vzorem. Vznikl tak prostor ideální pro poslech hudby ve velké i komorní společnosti.

Jídelní salon umožňuje uspořádat hostinu pro velký počet lidí vmístnosti sdřevěnými obklady a tlumeným světlem. Citronový salon zase vybízí ke kávě, oproti ostatním místnostem je výrazně útulnější a připomíná obývací pokoj. To se ale nedá říct o sousedním hráčském salonu, který je vyvedený vtmavých barvách a dominuje mu tmavě zelená. Ta se opakuje jak na stěnách, tak karetních stolcích.

Zimní zahrada představuje prostor, který na první pohled mezi ostatní místnosti vůbec nezapadá. Je výrazně světlejší díky bílým obkladům. Propojuje velký reprezentační sál sjídelním salonem a vytváří intimní oázu mezi monumentalitou zbytku rezidence. Na stěně proti oknům do náměstí je fontána. Voda tu vytéká ze zdi a padá přes reliéf do malého bazénku. Obklopují ji květiny a sochy. Zajímavé detaily tvoří mozaiky ve zlaté a modré barvě.

Rezidence dnes

Vsoučasnosti je rezidence pro veřejnost uzavřená a konají se tu oficiální akce. Primátorský byt ve třetím patře se prakticky neotevírá, jen občas se tu konají jednání svýznamnými hosty. Rezidence má svého správce, třeba takové rozsvěcení lustrů chvilku zabere, protože vypínače jsou umístěny vrozvodné skříni na chodbě.

Některé její místnosti již ztratily na svém významu, rezidence tak disponuje velkým množstvím salonků, které bychom dnes do projektu rezidence neumístili. Asi bychom již nepotřebovali dámský a pánský salonek nebo hráčský salon. Rezidence je tak určitým svědkem doby, kdy primátorský úřad potřeboval i honosné reprezentativní prostory, které vyžadovaly každodenní péči služebnictva. I kvůli nákladům tu bydlel jen první poválečný primátor, po něm už o život vrezidenci představitelé hlavního města zájem neměli.

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
reklama