reklama

Za vyšlehání pomlázkou by žena měla poděkovat aneb Co se u nás děje o Velikonočním pondělí

klára beščecová
13. dubna 2020
Velikonoční pondělí už nepatří církevním oslavám, ale lidovým zvykům, zábavám a hrám. Šlehání pomlázkou na Velikonoční pondělí není akt msty či nadřazenosti a ženy by za něj měly být mužům vděčné, aspoň podle starých českých lidových tradic a zvyků. Předávaly se jím totiž zdraví, mládí a svěžest z vrbových proutků, z kterých byla pomlázka vlastnoručně upletená.
reklama

Velikonoční pondělíse nese ve znamení lidových tradic, zvyků, zábavy a her. Nejznámější asi známe a dodržujeme všichni – koledu s pomlázkou, i když názory na to, jak tato tradice vznikla, se různí. Původně šlo zřejmě o magický obřad, jehož aktéry byli dospělí, podle mistra Jana Husa zase lidé dostávali vymrskáno, aby potlačili své pudy. Podle badatelů vznikla koleda už v předkřesťanském období a byla úzce spjata s jarem, které znamenalo počátek zemědělských prací.

Co je pomlázka?

Pomlázka je svazek vrbových proutků, kterými je možné šlehat dívky i ženy. Do ní se vplétala červená stuha či alespoň nit a dělaly se různě velké – od té nejmenší, která se vešla do kapsy, až po dvoumetrové, obřadní šlehačky. Je spletená z prutů, kterých bývá 4, 8, 12, ale i 24. Má také spoustu názvů, které se liší podle krajů, zmíníme například pamihod, mrskút, kyčlovanka, tatar, žíla...

Pomlázkové právo

Pomlázkové právo, právo šlehání, začíná pro mládence o půlnoci z neděle na pondělí. Zprvu obcházeli domy jen chlapci, dnes je možné vidět i děti s rodiči nebo i ženaté muže. Šleháním se předávala mladost a svěžest obsažená ve vrbových proutcích. Děvčata se šlehala, aby jim mládí vydrželo, aby byla zdravá, pilná a veselá po celý rok. Byla to velmi oblíbená zábava, protože chlapci mohli bez následků prohánět děvčata. Nejdříve se ve vsi chodilo k té nejkrásnější. A pro tu, ke které nikdo nepřišel, to byla velká ostuda a potupa.

Dívky na oplátku vázaly chlapcům na pomlázku stuhy, každá barva měla svou symboliku. Rudá znamenala náklonnost a lásku, modrá naději, žlutá odmítnutí a zelená oblibu. Počet stuh na pomlázce také poměrně jednoznačně ukazoval, jak moc je koledník úspěšný a kolik stavení navštívil. Hospodář také vyšlehal čeládku, aby nebyla líná, krávu, aby se brzy otelila, i ovocné stromy, aby se probudily ze zimního spánku. Vdané ženy dostaly pomlázkou, aby nebyly drzé.

Koledy

Říkaček se při koledování říkávalo několik, a protože Hody, hody, doprovody... je notoricky známá, máme pro vás jinou:

Paní kmotra, slyšte chásku,

přicházíme na pomlázku,

opentlené žilky máme,

kdo nám nedá, uhlídáme!

Paní kmotra, nemeškejte,

barvená vajíčka dejte,

jestli jste jich neobarvila,

také jsou nám bílá milá,

schováme je pěkně v ranci,

srovnají se tam s mazanci.

Odplatné úterý

Krásnou tradicí, která už bohužel téměř zanikla, bylo odplatné úterý. Tedy den, kdy se něžné pohlaví mohlo pomstít za násilnosti z předchozího dne. Dnes aspoň mohou dívky polít vodou ty koledníky, kteří jsou leniví a na pomlázku přijdou až po poledni.

Koleda

Starým zvykem je pohostit koledníky nebo jim dát různé dary – maso, mazanec, nějaký doplněk, ovoce, zákusky, peníze, těm starším pak alkohol. Nejčastější výslužkou však je velikonoční vejce, která hospodyně předem obarvila přírodními barvami. Nejoblíbenější barvou byla červená, protože je to symbol života, má magickou moc a znamená lásku. Dříve se dokonce v souvislosti s touto barvou říkalo tomuto dni Červené pondělí.

Dětské hry

Velikonoční odpoledne patřívalo dětem, které hrály různé hry s vykoledovanými vajíčky. Chlapci například ťukali vejci o sebe, a komu vajíčko neprasklo, vyhrál a mohl si vzít vejce svého protivníka. Někteří chlapci podváděli a přinesli vejce vyfouknutá a vyplněná smolou, která se nerozbila. Pokud ostatní takový podvod zjistili, bylo samozřejmě s nepoctivcem zle.

Na Chodsku se scházela mládež na návsi a házela vejce buď do výšky nebo jím přehazovala přes střechu tak, aby dopadlo na měkký drn. Pokud se vejce od některého děvčete rozbilo, sklidila dívka posměch a hoši říkali, že bude nestálá.

Žádost o ruku

Na Velikonoční pondělí se také chodilo žádat o ruku. Ženich se ale musel domluvit předem, a to v den, který se nazýval družební – čtvrtou postní neděli. Po bohatém občerstvení není na škodu se projít, a tak se chodilo na nejbližší vyhlídku. Aby si zajistila plodnost, zakopávaly ženy vajíčka v rozích chlévů a polí.

Letnice

I když pro většinu z nás Velikonoce dneškem skončí, velikonoční doba jako taková končí až slavností seslání Ducha svatého – letnicemi.

Mohlo by vás zajímat:

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
reklama