reklama

Bodláky jsou jedlé a umí léčit. Podívejte se, jaké druhy bodláků najdete v Česku

Simona Sedláčková
15. června 2021
Většina zahradníků i zahrádkářů bodláky ze svých záhonů nemilosrdně odstraňuje. Považují je za obtížný plevel, kterého je potřeba se co nejrychleji zbavit, pokud možno bez popíchání se o protivné trny. Ale i na bodláky se můžeme dívat jako na zajímavé a mnohdy i užitečné rostliny!
reklama

Pupava bezlodyžná (Carlina acaulis)

Pupava je vytrvalá bylina zčeleni hvězdnicovitých skrátkou až s téměř chybějící lodyhou. Květní úbor vyrůstá přímo zrůžice přízemních listů, zubatých a plných nepříjemných trnů. Kvete po celé léto na pastvinách, suchých loukách a stráních i na okrajích lesů.

Šlápnout na pupavu, skrytou vtrávě, by asi nikdo nechtěl, ale na druhou stranu ji můžete klidně sníst, protože její květní lůžko připomíná chuť mladé kedlubny nebo topinamburu a dříve patřilo koblíbeným letním pochoutkám dětí. Dnes už si na pupavu asi nikdo ani nevzpomene, ale možná by byla škoda ji alespoň neochutnat.

Na pupavu se můžeme dívat i jako na netradiční skalničku. Je skvělá pro skalky na plném slunci svysychavou půdou a nedostatkem vody.

Do třetice je to i skvělá léčivka. Využívá se její kořen, který má diuretické účinky, zlepšuje činnost ledvin a vzhledem kjejím antibakteriálním účinkům i léčí záněty močových cest. Pupava také zlepšuje chuť kjídlu a trávení.

Pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule)

I pcháč si všichni rychle zařadí do kategorie nepříjemných a bodavých plevelů. Ale tenhle protivný plevel dokonce patří mezi zákonem chráněné rostliny!

Pcháč bezlodyžný je také považován i za netradiční skalničku. Jeho ostnité listy tvoří přízemní růžici, ze které vyrůstá krátká lodyha, která nese růžový květ. Vykvétá včervnu a včervenci.

Roste nejčastěji na vápencových, slunných a suchých loukách, má rád plné slunce. Sice ho ještě můžete potkat téměř po celé České republice, ale už jen zřídka. Je zajímavé, že navzdory jeho ostnůmho zvířata, a především pasoucí se kozy, považují za úplnou pochoutku.

Štětka lesní (Dipsacus sylvestris)

Na rozdíl od prvních dvou bodláků štětka lesní roste především na vlhkých místech, kolem potoků a řek, ale také na pastvinách, rumištích a podél cest. U nás se vyskytuje především vteplejších oblastech, jako je Polabská nížina.

Štětka má vysokou lodyhu, která vyrůstá zpřízemní růžice listů. Listy jsou podlouhlé a pilovité. Od června do září vykvétá nápadným květenstvím ve tvaru strboulu. Jednotlivé drobné květy bývají nejčastěji fialové, někdy i bílé.

Kořen a nať štětky lesní se využívá vlidovém léčitelství. Působí močopudně a antirevmaticky, léčí lupénku, čistí lymfatický systém. Pomáhá při problémech se zažíváním a využívá se jako podpůrný prostředek při léčbě rakoviny zažívacího traktu. Snižuje riziko vzniku žaludečních i dvanáctníkových vředů. Kořen štětky je velmi účinný při léčbě lymeské boreliózy.

Výčet chorob, při kterých štětka lesní pomáhá, je obrovský, ale nesmíme zapomínat ani na její zdobnost. Sušené strbouly se soblibou využívají do suchých kytic i jako doplněk podzimních a zimních smutečních vazeb. Vminulosti se ostnité strbouly využívaly také kvyčesávání bavlny.

Na první pohled připomínají bodláky i další rostliny:

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
reklama