Pekingské zelí: Jak ho vypěstovat, uchránit před nenasytnými bělásky a udělat z něj korejské kimči

Zelí pekingské není zelí čínské

Rozdíl mezi oběma druhy je zřejmý hned na první pohled. Pekingské zelí tvoří pevné hlávky kuželovitého tvaru. Listy jsou bez řapíků, se silnými bílými žebry, jsou světle zelené až bílé, čím je barva listů světlejší, tím je zelí jemnější.

Čínské zelí netvoří pevnou hlávku, ale listovou růžici z řapíkatých, tmavě zelených listů, které mohou být hladké nebo zkadeřené. Na rozdíl od zelí pekingského se dá zelí čínské sklízet postupně po listech.

Pekingské zelí účinky

Pekingské zelí obsahuje velké množství vitaminů C, B (B1, B2 i B3), z minerálních látek je bohaté na vápník, draslík, železo, síru a hořčík. Listy jsou plné vlákniny, a tak působí doslova jako hojivý balzám na sliznice trávicího traktu a zároveň zlepšují metabolismus tuků. Jsou vhodné při zvýšené hladině cholesterolu, arterioskleróze nebo zánětech střev. Pekingské zelí se doporučuje při redukčních dietách, protože má velmi nízkou energetickou hodnotu (zhruba 50 kJ na 100 g) a je lehce stravitelné. Obklady z listů zklidňují podrážděnou pokožku a bolest hlavy.

Pravidla pěstování pekingského zelí

1. U nás se pekingské zelí většinou pěstuje pro podzimní sklizeň a výsevem přímo na záhon na přelomu června a července či výsadbou předpěstovaných sazenic koncem července. Při jarním pěstování je nebezpečí předčasného vybíhání do květu, které je způsobeno krátkou délkou dne a nízkými teplotami v době klíčení a růstu mladých rostlin.
2. Pro pěstování pekingského zelí je nejvýhodnější středně těžká, dobře propustná, humózní půda. Jílovité a kyselé půdy jsou nevhodné. Vzhledem ke krátké vegetační době vyžaduje dobrou zásobu živin v půdě.
3. Nejlépe se pekingskému zelí daří po raných bramborách! Rozhodně ho nedáváme na záhon po hlávkovém zelí, květáku, brokolici, kedlubnách, kapustách, kadeřávku, tuřínu, vodnici, ředkvičkách, které trpí stejnými chorobami a napadají je stejní škůdci.
4. Dobře se mu bude dařit v sousedství rajčat a okurek. Z bylin – můžeme umístit na záhon květináč s bylinkou – se vyplatí pěstovat v blízkosti pekingského zelí lichořeřišnici, šalvěj, mátu a tymián, které je přirozeně chrání před mnoha škůdci. Nevhodné je sousedství česneku, cibule a červené řepy, které potřebují méně zálivky.
5. Semínka vyséváme na přelomu června a července na zkypřený záhon po dvou semínkách do hloubky asi 1 cm do řádků asi 35 cm vzdálených. Po vysetí přihrneme, přišlápneme a zalijeme, přikryjeme netkanou bílou textilií. Po vzejití rostlinky vyjednotíme na vzdálenost od 25 do 40 cm podle odrůdy.
6. Pekingské zelí se dá se vypěstovat i na jaře z předpěstovaných sazenic. Pro předpěstování sejeme semínka do sadbovačů nebo menších květináčků s výsevním substrátem, aby při výsadbě nedošlo k porušení kořenů. Musíme jim zajistit během celého dne konstantní teplotu minimálně 20 °C a přiměřené vlhko. Semenáčky nesmíme vystavit nízkým teplotám, aby nám rostliny v záhoně hned nevykvetly. Silné sazenice před výsadbou nikdy neotužujeme, vysazujeme je na záhon, když už mají zhruba 10 pravých lístků. Ideální spon výsadby je 40 x 40 cm nebo 50 x 30 cm. Zakryjeme bílou netkanou textilií.
7. Za suchého a teplého počasí je nutná pravidelná zálivka rovnou ke kořenům, která brání vybíhání pekingského zelí do květu. Zalévat můžeme i přes netkanou bílou textilii. Na okopávání a pletí si moc nepotrpí. Dobře jim poslouží mulč z posečené trávy, která udrží v zemi vlhko a nenechá rozbujet plevele (pokud nemáme textilii).
8. Pekingské zelí sklízíme od září do poloviny října (většinou je to zhruba 70 dní po výsevu), kdy začínají první hlávky dozrávat – musí být plně vyvinuté, zelené, uzavřené. Hlávky  s nažloutlými vrcholy nejsou ještě zralé. Celé hlávky pekingského zelí sklízíme odříznutím hlávky.
9. Pro skladování se hodí dobře uzavřené hlávky vážící více než 1kg a méně než 2,5 kg. Uchováváme je v tmavém sklepě nastojato v přepravkách vystlaných textilií. Při dobrých podmínkách vydrží až do poloviny února. Každý druh je však skladovatelný jinak. V chladničce vydrží hlávka čerstvá zhruba 14 dní.

Co děláme špatně, že nám pekingské zelí chřadne

Okousané listy

Na křehkých listech pekingského zelí nejvíc škodí bělásek zelný. Ověřenou ochranou jsou drcené skořápky vajec, kterými zeleninu posypeme. Samičky totiž nekladou vajíčka tam, kde už je bílo, protože mají dojem, že tam už je obsazeno, a hledají si jiné místo.

Zahrada

Dejte přednost domácím rostlinným hnojivům a postřikům před chemickými

Jako prevence se dají využít také aromatické rostliny, které housenkám ani motýlům nevoní a odpuzují je. Účinkují šalvěj lékařská, máta peprná, vratič obecný nebo mateřídouška obecná – buď je vysadíme na záhon k pekingskému zelí nebo jej stříkáme bylinným odvarem či macerátem. Na odvar vybranou bylinu (zhruba 250 g) zalijeme vroucí vodou (asi 1 l) a zakryjeme pokličkou. Necháme 30 až 90 minut vyluhovat, pak scedíme. Používá se zředěný, většinou v poměru 1 : 3. Na macerát vybrané byliny zalijeme studenou vodou (vše musí být pod hladinou), zakryjeme a necháme stát 12 až 24 hodin. Macerát hlídáme, aby nezačal kvasit, to už bychom dělali jíchu. Scedíme a používáme neředěný.

Zelí také mohou uškodit dřepčíci, malí broučci, kteří vykupusují díry do listů. Žijí v koloniích, o to jsou nebezpečnější.

Na listech jsou propadlé hnědočerné skvrny

„Alternariová skvrnitost brukvovitých (Alternaria brassicae) je houbová choroba, která se projevuje charakteristickými kruhovitými, světle hnědými nebo hnědočernými skvrnami se žlutavým okrajem. Uvnitř skvrn se střídají světlé kroužkovité zóny s tmavšími. V průmětu mají zhruba 1,5 cm a jsou propadlé. Skvrny se zvětšují a později splývají. Při silnějším napadení rostliny hynou. K šíření nákazy přispívají především vyšší teploty (25 °C) a vlhké počasí. Základem ochrany je používání zdravého osiva, důsledné střídání plodin, včasná a důsledná likvidace napadených částí rostlin a posklizňových zbytků, zalévání ke kořenům, nepřihnojování dusíkem a nepříliš husté porosty," uvádí šlechtitel a pěstitel Jan Prášil.

Jako účinná prevence houbových chorob se používá odvar z přesličky rolní. Asi 100 sušené byliny namočíme na dva dny do 8 l studené vody. Pak je 20 minut povaříme, scedíme a necháme zchladnout. Zředíme v poměru 1 : 5 a pravidelně postřikujeme.

Co s pekingským zelím v kuchyni

Pekingské zelí se v kuchyni používá zejména do zeleninových a ovocných salátů nebo do burgrů, hot dogů a sendvičů místo salátu. Dá se také vařit, dusit i zapékat, hodí se do bramborových, masových, houbových pokrmů. Velké listy přímo vyzývají k tvorbě masem plněných závitků. Povařené jako hlávkové zelí se dá použít jako příloha k masu a bramborám nebo knedlíkům.

Je základem tradiční pikantní korejské pochoutky kimči (kimčchi či kimchi). Vyrábí se kvašením z pekingského zelí a další sezonní zeleniny a výrazných dochucovacích přísad, jako jsou chilli, zázvor, česnek a výrobky z mořských plodů (např. ústřicová či rybí omáčka).

Doporučené odrůdy pekingského zelí

Velmi raná odrůda Manoko F1

Velmi raná hybridní odrůda s vysokou odolností k vybíhání do květu a výborným zdravotním stavem. Soudkovité hlávky jsou husté, krátké, světle zelené barvy. Odrůda je vhodná pro letní a podzimní pěstování i pro nejranější sklizně.

Středně pozdní odrůda Concord F1

Středně pozdní až pozdní odrůda je středně dlouhými listy, úzce obvejčitými, středně bublinatými a až tmavě zelenými. Hlávku má nízkou až střední, na podélném řezu elipsovitou, středně uzavřenou, se zeleným vrcholem a zašpičatělým vnitřním košťálem. Lze sklízet za 65 dnů po výsevu. Hmotnost hlávek je 1,5–2,5 kg. Velmi vysoká tolerance vůči alternariové skvrnitosti brukvovitých.

Polopozdní odrůda Parkin F1

Výnosný hybrid pro rychlení a polní pěstování je vhodný i pro dlouhodobé skladování. Pevná, krátká, soudečkovitá hlávka je dobře uzavřená, s velmi dobrou vnitřní strukturou a hmotností 1,5–2,5 kg. Odrůda vyniká velmi vysokou tolerancí vůči alternariové skvrnitosti brukvovitých.

Zdroje: šlechtitel a pěstitel Jan Prášil, bylinkyprovsechny.cz, cs.wikipedia.org