reklama

Hořký hřib kříšť si můžeme splést s jedlými hřiby kovářem a kolodějem i jedovatým satanem

Lenka Valjentová
25. července 2021
Najdeme-li v jehličnatém lese pěknou, i když tak trochu podezřele vybarvenou hřibovitou houbu, s největší pravděpodobností to bude hřib kříšť. Světlý klobouk, citronově žluté rourky a pod kloboukem žlutý a směrem dolů načervenalý třeň s plastickou síťkou stejné barvy se nedá jen tak přehlédnout. Ale podobně jako známější hřib žlučník je kříšť až odporně hořký, takže nejedlý a do houbařského košíku nepatří.
reklama

Hřib kříšť (Caloboletus calopus) je na pohled velmi atraktivní houba, leč velice hořká. Roste od července do října v jehličnatých nebo smíšených lesích, nejčastěji ho můžeme najít pod smrky vhorských a podhorských oblastech, v nížinách se většinou nevyskytuje.

Jak hřib kříšť poznat

  • Hřib kříšť má světlý, bělavě šedý až šedohnědý klobouk 50–150 mm široký, zprvu polokulovitý, později klenutý až poduškovitý, v mládí jemně plstnatý, za vlhka poněkud lepkavý, na otlačených místech tmavě hnědnoucí.
  • Rourky jsou zpočátku světle žluté, později citronově žluté, v dospělosti s olivovým nádechem. Při otlaku modrají.
  • Třeň je u mladých plodnic soudkovitý, později válcovitý nebo kyjovitý. Pod kloboukem je žlutý, směrem dolů přechází do červené až červenohnědé barvy. Má plasticky vystupující síťku stejné barvy jako podklad, tedy žlutou, ve spodní části načervenalou.

Je hřib kříšť jedlý?

Dužinu má hřib kříšť nažloutlou až krémově žlutou, na řezu rychlemění barvu do modra nebo modrozelena. Voní jemně nakysle a až odporně hořce chutná, takže stejně jako rozšířenějšía známější hřib žlučník (Tylopilus felleus), lidově nazývaný hořčák není jedlý.

I malý kousek svou hořkostí znehodnotí celé jídlo!

Hřib kříšť a otrava

Po ochutnání hřiba kříště, kdo k tomu vzhledem k jeho odporné hořkosti sebere odvahu, otrava nehrozí, ale průjem a zvracení se po syrové houbě mohou dostavit. Takže i když bychom někde objevili recept s hřibem kříštěm, nebudeme ho zkoušet. Zvracení a průjem za to nestojí.

Hřib kříšť můžeme zaměnit is modráky kovářem a kolodějem

Od hřibů kováře a koloděje, nejznámějších dvou zástupců jedlých modráků, hřib kříšť v lese rozlišíme poměrně snadno, stačí se podívat podklobouk: zatímco kovář a koloděj mají na spodní straně klobouku rourky červené, oranžově červené až žlutočervené, hřib kříšť v odstínech žluté.

„Je třeba zdůraznit, že oba tyto hřiby mohou zasyrova nebo nedovařené vyvolat nepříjemné žaludeční potíže, jedlé a výtečné jsou až po dostatečné tepelné úpravě,“ říká zkušený mykolog Jaroslav Vanča a pokračuje: „Dobré jsou vjakékoli tepelné úpravě, vhodné jsou i pro sušení. Vzhledem ktomu, že oba zabarvují pokrm do černa, naši předkové je využívali vsušené podobě kpřípravě černého kuby, typického vánočního jídla.“

Hřib kovář (Boletus erythropus) se vyskytuje nejčastěji vpodhorských a horských oblastech. Jeho klobouk je kaštanově až tmavě hnědý, rourky nachově až krvavě červené, pomačkáním se zbarvující do zelenomodra. Poznáte jej a odlišíte i tím, že červenohnědý povrch třeně nemá tzv. síťku, zato vhorní části drobné červené šupinky (vločky).

Hřib koloděj (Boletus luridus), ve starší české mykologické literatuře zvaný také kolář. Jeho klobouk je kožově šedý, zatímco ústí rourek jsou rovněž nápadná červenou barvou, po doteku tmavě modrající. Dužina je bledě žlutá, na řezu se okamžitě zbarvuje zelenomodře. Na žlutohnědém podkladě třeně pak najdeme typickou červenou síťku.

Hřib kříšť a záměna se satanem

Hřib satan (Rubroboletus satanas) roste hlavně vteplejších oblastech slistnatými lesy a ve vápenitých půdách, zatímco hřib kříšť v jehličnatých lesích, kyselejší půdě a vyšších polohách. Satan je krásná houba s bílým až šedobílým kloboukem, červenými rourkami a karmínově červeným třeněm. Při otlaku a na řezu modrá. Satan se řadí mezi jedovaté houby, otrava však není životu nebezpečná, v syrovém stavu vyvolává úporné zvracení.

Více o houbách najdete v našem speciálu:

Mohlo by vás ještě zajímat:

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
reklama