reklama

5 keřů, které byste teď měli vysadit. Jejich plody rozzáří dekorace a věnce

Simona Sedláčková
9. října 2019
Dřišťál, libavka, mahónie, hlohyně a skimie jsou oblíbené keře všech, kteří se s nadšením věnují floristice, tedy vázání kytic a vytváření nejrůznějších květinových dekorací. Pokud se mezi podobné nadšence počítáte, pak byste si měli vysadit na svou zahradu nejen květiny, ale i tyto keře, které se skvěle hodí jako doplňkový materiál do všech květinových vazeb. A právě teď je čas na jejich výsadbu.
reklama

Vázání kytic, věnců a tvorba květinových dekorací, tedy floristika, patří stále více mezi naše oblíbené koníčky. Nákup rostlinného materiálu vobchodě je velmi drahý, a tak se spoléháme především na vlastní zahradu a okolní přírodu. Jsou proto keře, které by neměly vzahradách nadšených floristů, ať už profesionálních, či amatérských, nikdy chybět. Některé keře využijete především vdobě květu (šeříky), jiné poskytují pěkné listy (buxus), další mají krásné květy vsezoně i vdobě, kdy květy už dávno zaschly (hortenzie). A pak je tu velká skupina keřů, které jsou nejkrásnější na podzim, kdy bývají obalené nádhernými barevnými plody, které nám ochotně poskytují pro naše podzimní i zimní květinové vazby.

Libavkapoléhavá(Gaultheria procumbens)

Stálezelený mrazuvzdorný nízký keřík pochází ze Severní Ameriky. Vykvétá malými, bílými, zvonkovitými květy, které se na podzim promění vnápadné, červené plody. Libavka preferuje propustnou, vlhkou, a především kyselou půdu, nejlépe spřídavkem rašeliny. Daří se jí na plném slunci i vpolostínu.

Dřišťál (Berberis)

Do tohoto rodu patří stálezelené i opadavé keře strny, vysoké 1–5 m, pocházející ze všech koutů světa kromě Austrálie a Antarktidy. Opadavé druhy dřišťálů mívají na podzim krásně zbarvené listy a většinou zářivě červené plody. Ty na keřích zůstávají i vzimě po opadu listů a stávají se oblíbenou potravou pro ptactvo.

Skimie japonská (Skimmia japonica)

Stálezelený, pomalu rostoucí nižší keř stmavě zelenými listy. Na začátku léta vykvétá krémově bílými květy a od září až do jara je keř ozdoben záplavou červených bobulí. Skimie má ráda kyselejší půdy a polostín.

Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium)

Tento keř pochází ze severní Ameriky, ale už dávno u nás zdomácněl, a především díky ptákům, kteří roznášejí jeho semena, se občas vyskytuje na našich zahradách zcela neplánovaně. Mahónie má nádherné, lesklé listy, které floristé opravdu milují, a zajímavé jsou i modrofialové bobule. Dobře snáší i úplný stín, často roste jako podrost stromů, je nenáročná na půdu i umístění.

Hlohyně (Pyracantha)

Stálezelený mrazuvzdorný trnitý keř, velmi oblíbený pro parkovou výsadbu. Koncem léta, po odkvětu bílých květů, se celý keř proměňuje voranžovou záplavu, tvořenou drobnými malvičkami plodů. Hlohyně dorůstá do výšky 2–3 m, je nenáročná na půdu, dobře snáší i půdy vápenité. Nejvíce plodů má na slunečném místě, ale snese i polostín.

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
reklama