reklama

Křemenáče jsou takřka dokonalé houby. Jak je poznat, kde je hledat a co s nimi dělat

Lenka Valjentová
16. září 2020
Křemenáče patří bezesporu k našim nejoblíbenějších i nejkrásnějším hřibovitým houbám. Rostou převážně v listnatých lesích a podél lesních cest a díky červenooranžovému klobouku jsou nepřehlédnutelné a snadno identifikovatelné. Výtečné houby se hodí ke všem kulinářským úpravám, zvlášť výborné jsou houbové řízky nebo mladé houbičky naložené v octě, ale hlavně nesmějí chybět ve staročeském černém kubovi.
reklama

Křemenáč (lidově např. kamenáč, kameňák, janek, křemeňák) je snad ve všech ohledech houbou takřka dokonalou. Křemenáče nádherně vypadají, jen zřídkakdy bývají červivé a jejich záměna s některou z jedovatých hub je takřka nemožná, splést si je můžeme snad jen s neméně výtečnými kozáky.

Křemenáč osikový

Křemenáč osikový (Leccinum rufum, Leccinum aurantiacum, Boletus rufus) můžeme najít zhruba od května do počátku listopadu, roste roztroušeně pod osikami v listnatých a smíšených lesích, v osikovém mlází a na okrajích lesů, kde se obvykle objevuje vtrávě nebo ve spadaném listí. Jedná se o houbu, kterou na jednom místě najdeme pravidelně několik let.

Jak křemenáč osikový vypadá

  • Široký klobouk (od 5 do 20 cm) je vmládí polokulovitý, později vyklenutý až plochý, na povrchu jemně plstnatý, vždy masitý a na okraji přehrnutý blanitým lemem. Barvu má charakteristicky oranžovou, rezavou, někdy červenooranžovou až hnědooranžovou.
  • Rourky jsou kontrastně bělošedavé.
  • Až 15 cm vysoký třeň bývá zprvu mírně břichatý, později válcovitý, v mládí je celý bělavý, později hnědě nebo rezavohnědě šupinkatý. Bělavé šupinky na třeni mladých hub po doteku rychle tmavnou.
  • Bělavá dužina křemenáče na řezu po chvilce zrůžoví, po několika minutách zešedne a po delší době pak téměř zčerná. Dužina má příjemnou houbou vůni i chuť.

Křemenáč březový

Křemenáč březový (Leccinum versipelle) roste poměrně hojně od června do října ve vlhčích březových hájích, na okrajích cest a v parcích výhradně pod břízami, tvoří mykorhizu s kořeny bříz.

Jak křemenáč březový vypadá

  • Polokulovitý až bochníkovitý klobouk, který má 4–15 cm v průměru, je v mládí svým blanitým okrajem přitisknutý k třeni. Je masitý, jemně plstnatý a mážlutooranžovou, červenooranžovou, hnědooranžovou barvu.
  • Rourky jsou špinavě bílé.
  • Třeň, kterýmůže dosáhnout výšky až 20 cm, je pevný a tvrdý, bílý až šedavý,v mládí s nápadnými hustými, černými, později s tmavohnědými šupinkami, někdy vytvářejícími téměř síťku.
  • Dužina je pevná, v horní části třeně dřevnatě vláknitá. Po rozkrojení se houba na řezu poměrně rychle zbarvuje do šedočerna.

Křemenáč smrkový

Křemenáč smrkový (Leccinum piceinum) patří mezi ohrožené druhy hub, je zařazený v červeném seznamu hub ČR. Roste od konce června do začátku listopadu nepříliš hojně a roztroušeně ve smrčinách, kde tvoří mykorhizu se smrkem ztepilým, na němž je životně závislý a nevzdálí se od něho dál než na 10 metrů. Setkat se s ním můžeme spíše ve vyšších polohách.

Jak křemenáč smrkový vypadá

  • Klobouk je 5–10 cmširoký, v mládí polokulovitý, později vyklenutý až poduškovitý, na povrchu jemně plstnatý až šupinkatý. Barvu má sytě hnědooranžovou až hnědočervenou podobnou jako opadané smrkové jehličí.
  • Rourky jsou až 20 mm vysoké, zprvu bělavé, později šedohnědavé, na řezu tmavnoucí.
  • Třeň dorůstá až 15 cm, v horní části je zúžený, jinak víceméně válcovitý. Je bělavý, na povrchu zejména ve spodní části šedohnědě šupinkatý.
  • Dužina je bělavá, na řezu po chvilce růžovějící, později tmavě šedofialová, šedohnědá až šedočerná, v bázitřeněobvykle modrozelenající s příjemnou houbovou vůní i chutí.

Křemenáče v kuchyni

Křemenáč je lahodná houba obzvláště je ceněná pro tuhost své dužiny. Ta při vaření černá a při sušení šedne, a proto byl křemenáč pro naše předky spolu shřiby modráky (hřib kovář a hřib koloděj) základní ingrediencí pro přípravu černého houbového kuby. Čerstvý je vhodný na všechny možné způsoby, do polévek, smaženice, obalovaný jako řízek, ale i do těstovin či bramborových pokrmů. Vynikající je také naložený voctovém nálevu. Křemenáč je ideální houba na sušení i zmrazení.

Staročeský černý houbový kuba

Ingredience

  • 300 g ječných krupek
  • 3 lžíce sádla
  • 1 cibule
  • 3 hrsti sušených nebo nadrobno nakrájených čerstvých hub, ideálně křemenáčů
  • 1 lžička kmínu
  • 3–4 stroužky česneku
  • 2 lžíce sušené majoránky
  • sůl

Postup

Sušené houby namočíme přes noc do vody. Kroupy si propláchneme ve studené vodě. Rozehřejeme 1 lžíci sádla, přidáme kroupy, promícháme a zalijeme asi 800 ml vody. Uvaříme je spíše do poloměkka. Na druhé lžíci sádla zpěníme na drobno nakrájenou cibuli, pokrájené houby, přidáme kmín a asi 15 minut je dusíme. Uvařené kroupy promícháme s houbami, lisovaným česnekem a majoránkou. Pekáček vymažeme zbylým sádlem, nasypeme na něj rovnoměrně kroupy s houbami a pečeme v troubě předehřáté na 180 °C zhruba 35 minut, černý kuba musí mít křupavou kůrčičku.

Vše, co chcete věděto houbách je v našem speciálu

Mohlo by vás ještě zajímat:

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
reklama