5 jedovatých hub, které se pletou s jedlými. Triky, jak je rozlišit

5 jedovatých hub, které se pletou s jedlými. Naučte se triky, jak je rozlišit

Jedovaté houby, které se pletou s jedlými. Na snímku hřib satan (Rubroboletus satanas) Zdroj: iStock

Jedna věc je nakreslená houba v atlase, druhá opravdová v lese, kde se houby od svého modelového vzhledu, ať už kresleného, nebo vyfoceného, mírně odlišují. Prozradíme vám triky, jak spolehlivě rozlišit jedovaté či nejedlé houby od hub jedlých na příkladech muchomůrky růžovky x muchomůrky tygrované, muchomůrky zelené x holubinky trávozelené, hlívy olivové x lišky obecné, ryzce kravského x ryzce smrkového a hřiba kováře x hřiba satana.

Pokud si spleteme hřib dubový se hřibem smrkovým, nic se nestane, protože se v obou případech jedná o jedlé houby. Pak jsou ale houby jedlé a velmi chutné, které se však snáze zamění za druhy prudce jedovaté. Přitom by byla škoda některé druhy nesbírat jen kvůli strachu a neznalosti. Jedná se totiž kolikrát opravdu o chutné houby a takové masáky nebo lišky je škoda z houbařských košíků vyškrtnout.

Muchomůrka růžovka x muchomůrka tygrovaná

Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens), nazývaná jen růžovka nebo také masák, je bohužel snadno zaměnitelná s prudce (až smrtelně) jedovatou muchomůrkou tygrovanou (Amanita pantherina), někdy nazývanou muchomůrka panterová.

Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens),s detailem prstenu. Prsten je v mládí přitisknut k lupenům, od nichž získává rýhovaný otisk. Zdroj: iStock

Klíč k rozlišení růžovky a muchomůrky tygrované

Základním znakem je límeček neboli prstýnek pod kloboučkem. Ten mají obě dvě, ale muchomůrka růžovka má límeček vroubkovaný. Jsou to rýhy podobné těm, jako jsou ze strany na minci.
Muchomůrka tygrovaná má límeček vždy hladký. Pokud je tedy límeček hladký nebo si nejste jistí, nikdy houbu neberte!
Dalším kritériem je, že by měla mít růžovou nohu (třeň) a klobouk, ale často tomu tak není – podle stáří houby a místa výskytu. Růžovka roste ve všech lesích od začátku jara do podzimu.
Určit musíte každý exemplář. Někdy se může stát, že muchomůrka tygrovaná vyroste společně se skupinou růžovek!

Jedovatá muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina). Povšimněte si hladkého, nerýhovaného prstenu. Zdroj: iStock

Holubinka trávozelená x muchomůrka zelená

Holubinka trávozelená (Russula aeruginea) je vynikající jedlá houba, houbaři vyhledávaná, potřebuje však důkladnou tepelnou úpravu. Nesmíte si ji ale splést s muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides) resp. muchomůrkou hlíznatou, prudce jedovatou houbou. V případě otravy je pravděpodobnost úmrtí 40–50 %.

Muchomůrka zelená Zdroj: iStock

Klíč k rozlišení holubinky trávozelené a muchomůrky zelené

Holubinka má bílou křehkou nohu (třeň), velký zelený klobouk, uprostřed nahnědlý. Muchomůrka zelená má klobouk také nazelenalý, ale i bělavý či nažloutlý.
Holubinka nikdy nemá prsten ani pochvu vespod nohy.
Naopak muchomůrka zelená má pochvu, lidově nazývanou kalich smrti (viz obrázek). Nejdůležitější je tedy se podívat, zda vespod nohy (třeně) je pochva, která vypadá jako punčocha.

Holubinka trávozelená (Russula aeruginea) Zdroj: iStock

Liška obecná x hlíva olivová

Kdysi dávno byly lesy plné lišek, rozumějte houby lišky obecné (Cantharellus cibarius), pak se ale v 80. letech asi v souvislosti s kyselými dešti staly vzácností. Dnes se lišky do našich lesů opět vracejí, což je dobře, protože to je výborná houba, hodí se do omáček, na nakládání, na sušení. Je to vizuálně velmi výrazná houba, přesto je možné si ji splést, a to s mírně jedovatou hlívou olivovou (Omphalotus olearius).

Liška obecná (Cantharellus cibarius) Zdroj: Wikimedia Commons

Klíč k rozlišení lišky obecné a hlívy olivové

Liška obecná vyrůstá ze země, hlíva olivová vyrůstá v trsech ze dřeva.
Liška má žlutý nebo oranžovohnědý klobouk, na okrajích zprohýbaný, dužinu bílou.
Hlíva olivová má také oranžový klobouk, někdy až hnědavý, tvar má jako nálevka. Naštěstí není těžce jedovatá, jen mírně, často jsou důsledkem její konzumace jen žaludeční potíže.

Hlíva olivová (Omphalotus olearius) Zdroj: Pixabay.com; CC0 Public Domain

Ryzec smrkový x ryzec kravský

Na konci léta začínájí růst ryzce. Ryzec smrkový (Lactarius deterrimus), který má kořeněnou chuť a můžete ho naložit do octa nebo si upéct na sádle a kmíně. Po požití podobného, ale trpce hořkého ryzce kravského (Lactarius torminosus) můžete cítit nevolnost, dostat silný průjem a zvracet.

Ryzec smrkový (Lactarius deterrimus) Zdroj: iStock

Klíč k rozlišení ryzce smrkového a ryzce kravského

Ryzec smrkový při poranění roní mléko v barvě čerstvě nastrouhané mrkve a ryzec kravský mléko bílé. Má oranžový klobouk s tmavými fleky, starší exempláře mají na klobouku fleky zelené.
Naproti tomu ryzec kravský je na klobouku výrazně chlupatý, načervenalý a má světlé kruhy.

Ryzec kravský (Lactarius torminosus) Zdroj: iStock

Hřib kovář x hřib satan x hřib kříšť

Hřib kovář (Neoboletus luridiformis, dříve Boletus erythropus) je výborná houba, kterou však musíte pořádně tepelně upravit, jinak je mírně jedovatý. Má hnědý klobouk, červeně zrnitý třeň (nohu), červené ústí rourek na spodní straně klobouku. Když kousek odkrojíte, řezná plocha zmodrá. Roste zejména v kyselých půdách v jehličnatých lesích.

Hřib satan (Rubroboletus satanas) je vzácná houba a na rozdíl od hřiba kováře roste v listnatých lesích, což ale k jejich rozlišení samozřejmě nestačí. Klobouk má bělavý nebo našedlý, dužina je bílá až bělavá, na řezu slabě modrá. Za syrova je jedovatý. Dříve některé atlasy hub uváděly, že po tepelné úpravě je jedlý, ale dnes je veden jako jedovatá houba.

Hřib kovář si můžete splést ještě i s jiným tzv. modrákem, a to hřibem kříšťem (Caloboletus calopus)., který je mírně jedovatý a velmi hořký.

Hřib kovář (Neoboletus luridiformis, dříve Boletus erythropus) Zdroj: iStock

Klíč k rozlišení hřibů kováře a satana a kříště

Hřib kovář má tmavší klobouk a na třeni červené šupiny.
Hřib satan má na třeni červenou síťku a má bílý až našedlý klobouk.
Hřib kříšť má šedobílý klobouk a citronově žluté ústí rourek a horní část třeně, která směrem dolů přechází v červenou.

Zdroj: autorský text Markéta Žídková; myko.cz; ireceptar.cz