Co je to pes? Věc to není, člověk také ne – jaké z toho pro vás plynou povinnosti?

Takový pes nebo kočka, to je panečku báječná záležitost. Jednomu to dává najevo svou lásku, dá se s tím hrát, vzbuzuje to v člověku silné emoce. Ale vlastnictví čtyřnohého chlupáče s sebou nese i docela velkou zodpovědnost. Ta se změnila s novým občanským zákoníkem, který začal platit v lednu 2014 a přinesl změny nejen pro lidi, ale i pro zvířata, respektive pro domácí mazlíčky. Víte vůbec, s čím máte teď počítat?

V prvé řadě od 1. ledna 2014 pes či kočka přestali být z pohledu zákona věcí a jsou definováni takto: „Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze“ (§ 494 Zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník).

Živé zvíře tak je „smysly nadaný živý tvor“. Pro člověka, který není právník, to vypadá jako slovíčkaření, pro zvířata i jejich páníčky to má ale velký význam. Pokud se nic neděje, v běžném životě jste asi zatím asi od 1. ledna 2014 velkou změnu nepozorovali. Váš Max či Rozárka dál způsobně chodí svou trasu, očůrává sousedům fasádu jejich domu či plot, štěká, a když nejste doma, vleze si na gauč.

Zvíře, které uteče, můžete pronásledovat i přes cizí pozemky, a to bez předchozího souhlasu majitele.

Co kdyby ale někdo nechal psa uprostřed léta v zamčeném autě? Nebo co kdyby vám psa někdo usmrtil? Tak tady už nastávají podstatné změny. Dokud bylo zvíře z pohledu zákona věcí, nakládalo se s ním jako s věcí. To znamená, že když někdo rozbil okénko u auta, aby zachránil čtyřnohého chlupáče z rozpálené krabice, kde bylo 50 °C, mohl se majitel auta s vámi soudit. Pak by se poměřila hodnota dvou věcí: okénka u auta a psa. Když by hodnota okénka byla vyšší, doplatili byste rozdíl v ceně. Podle nového občanského zákoníku se v tomto směru zvíře nepovažuje za věc a tak se jeho cena s cenou okénka neporovnává. Zachránili jste psa a nic neplatíte.

Nepřeje si majitel bytu, abyste v pronajatém bytě chovali zvíře? Jeho souhlas není důležitý, protože chov výslovně umožňuje zákon, od kterého se nelze odchýlit v neprospěch nájemníka ani písemnou smlouvou. Pokud si pronajímatel zvíře v bytě nepřeje, je jen na vás, jestli jeho přání vyhovíte, nebo ne. Chovem zvířete však nesmíte způsobit obtíže ani pronajímateli, ani ostatním obyvatelům domu. Zvíře by nemělo být hlučné a nemělo by zapáchat tak, že bude obtěžovat okolí. Všichni obyvatelé mají právo bydlet v klidu a čistotě, což zvíře nesmí narušit.

Nicméně na zvíře se přesto musí v některých ohledech pohlížet jako na věc. Jak jinak byste je mohli koupit nebo prodat? To je ta část citace občanského zákoníku, že „ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze“. Takže to, že se zvíře prodá či koupí, neodporuje jeho povaze, ale už by odporovalo, kdyby vám ho chtěl zabavit exekutor nebo banka. Nejen vy jste na svém psovi citově závislí, ale i on na vás, proto ho nejde zabavit. To se ale netýká chovných zvířat (tady podle zákona citové pouto nevzniká), a tak lze pro dluhy zabavit stádo chovných krav či koní.

Koupě zvířete

Když si v obchodě koupíte psa či kočku, je to jako byste si koupili novou ledničku. Tedy uzavíráte kupní smlouvu se stejnými právy a povinnostmi. Zvíře musí být v bezvadném stavu, označené svým rodovým a druhovým jménem, splňovat veterinární požadavky. Zvíře musí odpovídat tomu, co prodejce nabízí. Pokud by vás obchodník neupozornil na nějakou vadu, respektive prodal vám nemocné či nenaočkované zvíře, ačkoliv by tvrdil, že tomu tak je, asi psa nevrátíte (vzniklo už citové pouto) ani ho nedáte do opravy, ale máte možnost požadovat slevu. Pokud byste si například u chovatele koupili štěně čistokrevného psa s rodokmenem, ale chovatel vám rodokmen nedodal, porušil by tím smlouvu. Pak můžete podat žalobu s tím, že chcete vrátit kupní cenu psa či ji přiměřeně snížit.

Cena psa

Raději nemyslet na to, že se vašemu psovi něco stane. Ale kdyby na to nedej bože došlo, je to nyní jiné, než tomu bylo dříve. Dříve bylo zvíře věcí, proto se určovala jeho cena jako u věci – za kolik bych koupil stejnou novou ledničku, stejného Rexe? Starý zákoník by nechápal, že jste utratili 10 000 Kč za léčbu svého voříška, když za stejné peníze si jich pořídíte deset. Takže by vám neuznal právo na náhradu léčby psa od řidiče, který vám čtyřnohého miláčka srazil. Nově je u domácích mazlíčků důležitou hodnotou také váš vztah a citové pouto k nim. Nové občanské právo proto počítá s tzv. cenou zvláštní obliby, snaží se tedy vyčíslit cenu vztahu k předmětu (rodinná fotografie) nebo ke zvířeti. Bude otázkou, v jaké výši budou soudy tuto cenu zvláštní obliby vyměřovat.

Nově také když někdo zvíře zraní, musí uhradit náklady na léčení a ty mohou přesáhnout i cenu zvířete, pokud je poskytnutá péče účelná a rozumná. Takže vám zaplatí operaci, která narovná přeraženou packu, ale je otázka, zda by platil třeba speciální výživu během rekonvalescence.

Krádež zvířete je trestná. Pokud je jeho hodnota malá, může se krádež posoudit jako přestupek. Trestný čin spáchá ten, kdo ukradne zvíře v hodnotě vyšší než 5 tisíc korun.

Odpovědnost za psa

Pes může vběhnout pod auto, sousedovi zakousnout slepici. Pokud způsobí zvíře jakoukoliv škodu, musíte ji jako majitel uhradit. A pozor, to i v případě, že vám psa někdo hlídá. Pak ovšem jdete napůl – je-li pes v psím hotelu nebo u kamaráda, podílí se i hotel či kamarád napůl na náhradě škody. Za psa nesete zodpovědnost dokonce, i když uteče.

Ukradené zvíře stále patří svému majiteli, ale za škodu, kterou by způsobilo, odpovídá ten, kdo ho ukradl.

Jedině v případě, že se jedná o hospodářské zvíře či zvíře sloužící k obživě či výkonu povolání či jiným činnostem dle ust. § 2934 nového občanského zákoníku (například se jedná o slepeckého psa) a vy prokážete, že jste nic nezanedbali a udělali jste vše pro zabezpečení zvířete, pak se můžete ze škody vyvinit.

Nalezené zvíře

Našli jste psa? Kočku? Musíte je vrátit. Pokud nevíte, čí jsou, musíte to nahlásit na obci a pak se o zvíře můžete starat sami nebo ho dát do útulku. Nenajde-li se majitel, po dvou měsících zvíře připadne nálezci či útulku.

(mar)

Mohlo by vás zajímat: