reklama

Holubinky: Objevte pestrý svět jedinečných hub

redakce
31. srpna 2020
Vyznat se v pestrobarevném světě holubinek není vůbec jednoduché, vždyť jen u nás roste okolo 150 druhů! Určitě ale stojí za to se s nimi seznámit, tedy aspoň s těmi nejvýznamnějšími, třeba proto, že rostou prakticky celou houbařskou sezonu, a to i když je sucho a ostatních jedlých hub je málo. Velkou výhodou je, že mezi našimi holubinkami není žádná smrtelně jedovatá, i když některé se jíst nedají, protože jsou ostře pálivé a mohou působit žaludeční potí?
reklama

Holubinky (Russula) rostou zhruba od června až do listopadu ve všech našich lesích, ať již listnatých, smíšených, nebo jehličnatých. Najdeme je v blízkosti stromů, snimiž žijí v symbióze. Holubinky nacházíme v hojném množství i v období sucha, kdy je v lese ostatních jedlých hub opravdu poskrovnu. Zásadní je i skutečnost, že mezi našimi holubinkami není žádný životu nebezpečný druh! Holubinky bezesporu patří knejoblíbenějším druhům hub.

Jak holubinky poznáme

Holubinky mají velmi rozmanité zbarvení, jejich klobouky doslova hýří barvami. Bezpečně je ale poznáme podle dužiny třeně. Vyznačují se křehkou dužinou tvořenou kulovitými buňkami – sférocystami, která svou pórovitostí připomíná dužninu jablek. Díky tomu je dokážeme bezpečně odlišit od ostatních hub. Pokud sinejsme jisti, jestli jsme sebrali holubinku, stačí rýpnout do třeně plodnice, a jestliže vyrýpneme celistvý kousek dužiny, který se netřepí na vlákna a neteče z něho mléko, máme stoprocentní jistotu, že se jedná o rod holubinek.

Jak určíme jedlé holubinky

Nepoživatelnou holubinku určíme snadno – stačí ji ochutnat! U holubinek, ale jedině v případě holubinek (jiné druhy hub bychom ochutnávat neměli) platí, že všechny příjemně chutnající jsou jedlé! Stačí ochutnat malý kousek klobouku, a pokud nás nezačne během několika vteřin pálit na jazyku, můžeme holubinku bez obav využít v kuchyni, aniž bychom přesně určili její druh. Že je ochutnáváme výhradně za syrova, není snad ani třeba připomínat! Palčivé nebo hořké holubinky nebereme, a i když se jimi neotrávíme, udělaly by nám v houbovém pokrmu paseku.

Jaké holubinky sbíráme

Nevýhodou holubinek je přílišná křehkost zejména ve stáří, ale hlavně jejich poměrně častá červivost; bohužel chutnají také slimákům. Proto sbíráme především mladší, ještě pevné plodnice. Vyschlé holubinky nabývají nepříjemné houževnatosti, ztrácejí chuť i aroma, proto je nejlépe připravovat pokrmy z čerstvě nasbíraných.

Nejchutnější holubinky

Holubinka nazelenalá

Holubinka nazelenalá (Russula virescens)platí za jednu znejchutnějších hub naší přírody vůbec. Poznáme ji podle měděnkově zelené barvy klobouku, jehož pokožka je vdospělosti rozpraskaná do drobných políček. Lupeny jsou bílé až smetanové a třeň bílý. Dužina je pevnější, kompaktní, mírné sladké oříškové chuti. Roste po celé léto, dokonce i v suchých obdobích. Holubinku nazelenalou najdeme ve všech lesích, spíše však na jejich okrajích, protože má ráda světlo.

Holubinka mandlová

Holubinka mandlová (Russula vesca) má nejčastěji klobouk suchý, matný, světle růžový až masově červenohnědý. Má husté bílé křehké lupeny a bílý třeň. Roste velmi časně, již od poloviny května, nejčastěji pod listnáči, nejspíše na slunnějších lesních okrajích. Její dužina je kompaktní, pevnější, sladká a houba je velmi chutná. Roste i během suššího letního období, kdy jiné druhy již příliš nerostou.

Holubinka namodralá

Holubinka namodralá(Russula cyanoxantha) roste prakticky všude, od jara až do podzimu. Má mohutné plodnice, lupeny téměř čistě bílé, nápadně pružné a klobouk obvykle šedomodře a fialověle zbarvený, ale může mít i jiné barvy. Lépe ji proto poznáme podle toho, že přejedeme-li prstem po lupenech, máme pocit, jako bychom se dotýkali špeku, lupeny se nelámou, ale tlaku prstu se poddávají. Chuť je velmi lahodná, připomínáoříšky.

Holubinka celokrajná

Holubinka celokrajná (Russula polychroma) patří knejhojnějším holubinkách v podhorských polohách. Klobouk má barevně značně proměnlivý, může být tmavě červený až červenohnědý, světle čokoládově hnědý, vprostřed klobouku vybledající až do zelenavé barvy. Ale protože její chuť i slabě ovocná vůně jsou příjemné, rozhodně ji ochutnejme.

Holubinka černající

Holubinka černající(Russulanigricans) je nepříliš krásná houba, která v lese dlouho vytrvává v podobě zčernalých, jakoby mumifikovaných plodnic. Klobouk je špinavě hnědý, lupeny hrubé, řídké, lámavé a plodnice na řezu nejprve červená a pak černá. Především mladé plodnice jsou velice chutné a oblíbené díky pevné konzistenci.

Holubinka kolčaví

Holubinka kolčaví (Russula mustelina) také patří mezi naše prvotřídní holubinky, její plodnice jsou masité a pevné. Lidově se jí říká holubinka hříbková, protože v mládí je téměř nerozeznatelná od pravých hříbků. Má okrové nebo lískově hnědé hlavičky se smetanovými a později slámově žlutými lupeny. Roste v jehličnatýchpodhorských a horských lesích, především smrčinách od července do října.

Holubinka olivová

Holubinka olivová (Russula olivacea) patří mezi naše největší holubinky, je to statná masitá houba s 8 až 20 cm širokým, olivově až purpurově zelenavým kloboukem. Lupeny jsou tmavší, žlutookrových tónů a statný třeň bývá často jemně, ale zřetelně růžově nadechnutý. Vyrůstá v listnatých i jehličnatých lesích v letním období, velmi se jí daří za sucha.

Nejedlé holubinky

Holubinka vrhavka

Holubinka vrhavka (Russula emetica) je menší a křehčí, vyznačuje se zářivým sytě červeným kloboukem a silnějším třeněm bílé barvy. Roste od června do října na kyselých půdách v jehličnatých i smíšených lesích, hlavně pod borovicemi a smrky. Je silně palčivá a hořká, nepoživatelná, nesnesitelně ostrou chuť si zachovává i po uvaření. Po požití může způsobitzvracení a zažívací potíže asi po 2 až 4 hodinách. Slabší otravy se projevují pálením žáhy a říháním. V případě požití většího množství houby mohou nastat zvracení a průjem. Přestože je holubinka vrhavka zřejmě nejnebezpečnější holubinkou našich lesů, příznaky zpravidla vymizí během jednoho dne a uzdravení je úplné.

Holubinka jízlivá

Holubinka jízlivá (Russula sardonia) je vzhledově velmi půvabná houba s červeným, purpurovým, nafialovělým i červenohnědým kloboukem, která má ale velmi palčivou a hořkou chuť. Roste od srpna do října ve vlhkých borových lesích na kyselých písčitých půdách, ale i ve smíšených lesích spřítomností borovice, zvláště mezi mechem a borůvčím.

Holubinky v kuchyni

Jejich využití v kuchyni je všestranné, a některé druhy patří dokonce k nejchutnějším houbám vůbec. Část houbařů i gurmánů jim dává přednost před hřibovitými pro jejich lahodnou, příjemnou nasládlou chuť připomínající lískové oříšky, pevnou konzistenci a zajímavé možnosti úpravy. Je dobré vědět, že u všech jedlých, tedy nepalčivých druhů holubinek můžeme ke kuchyňským účelům použít všechny části plodnice. Tedy včetně třeně, neboť ten u holubinek nikdy nedřevnatí. V kuchyni jsou holubinky všestranně využitelné, hodí se do omáček, smetanových polévek, houbových směsí a smaženic, mladé plodnice se nakládají do octového nálevu. Lze je také restovat, zapékat, grilovat a smažit. Výborné jsou na houbové matjesy.

Recept na holubinkové škvarky

Ingredience

  • 600 g holubinek (na škvarky se hodí holubinky mandlové, namodralé, kolčaví či olivové)
  • 200 g vepřového sádla
  • sůl
  • drcený kmín

Postup

Holubinkydobře očistíme, třeň i klobouky nakrájíme na 1–2 cm velké kousky. V kastrolu rozehřejeme sádloa zvolna a za stálého míchání v něm smažíme kousky hub dozlatova. Před dokončením přidáme drcený kmín a sůlpodle chuti. Opečené kousky hub připomínají tvarem, barvou i chutí škvarky.

Další užitečné články o houbách:

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
reklama