Pěstování, sběr a sušení levandule. Co je potřeba dodržet

Rady a tipy, jak na pěstování, sběr a sušení levandule. Zvládne to hravě i začátečník

Levandule (Lavandula) je aromatická léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Nejčastěji se u nás pěstuje levandule lékařská (Lavandula angustifolia), která je tou pravou levandulí. Odrůd existuje několik desítek a jsou mezi nimi růžové či bílé levandule.

Levandule francouzská neboli korunkatá je ideálně především do truhlíků na balkony a terasy a na okraje záhonů.

Levandule francouzská neboli korunkatá (Lavandula stoechas) se u nás pěstuje jako letnička. Má nižší růst a nápadné výrazné květy s fialovými, nachovými či růžovými „oušky“.

9 Zobrazit galerii

Sbírají a používají se zejména květy levandule. Nejvhodnější doba pro jejich sběr je těsně předtím, než se květy naplno rozvinou, jinak by brzy začaly opadávat.

Řežeme celé stonky i s květenstvím, srovnáme je do větších snopů, svážeme pevně několikrát provázkem.

9 Zobrazit galerii

S levandulí se u nás ve volné přírodě nesetkáme, tak si tuhle voňavou středomořskou krásku musíme pěstovat na zahradě na záhoně nebo v truhlíku na balkoně. Ale není to nic složitého, zvládne to každý. Celé léto nám pak levandule dělá radost svým výjimečným půvabem a navíc máme po ruce skvělou bylinku i přísadu do jídla.

Levandule (Lavandula) je aromatická léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). „Levandule pochází z východního Středomoří a za rozšířením levandule po celé Evropě stojí staří Římané. Vojáci na svých výbojích s sebou vozili sazenice této původně středomořské byliny a snažili se najít místní pěstitele, protože levandulový olej byl nezbytnou přísadou do koupele. Ve starověkém Egyptě byla levandule používána k mumifikaci zemřelých, v antice se v ní nejen koupali, ale také ji sypali na podlahy domů a kostelů, aby se v nich nezdržoval hmyz,“ uvádí bylinkář Martin Kolár.

„V křesťanské tradici představovala ochránkyni proti všemu zlému a nad dveřmi stavení se často objevoval kříž svázaný ze stonků levandule. Středověk věřil, že levandule brání morové nákaze, což opravdu určitý smysl mělo, protože faktu, že hmyz levandulovou vůni nesnese, využíváme dodnes,“ dodává bylinkář.

Levandule (Lavandula) je aromatická léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) Zdroj: Pixabay

Levandule lékařská

Nejčastěji se u nás pěstuje levandule lékařská (Lavandula angustifolia), která je tou pravou levandulí a používá se jako léčivá bylina i přísada do pokrmů. Dřevitý, silně rozvětvený polokeř dorůstá do výšky okolo 60 cm, časem odspodu dřevnatí. Vyžaduje slunné stanoviště a propustnou lehčí půdu. Úzké dlouhé neopadavé kopinaté šedoplstnaté listy kontrastují svou zelenou barvou se sytě modrými až modrofialovými květy, které rozkvétají v červnu a v červenci. Odrůd existuje několik desítek a jsou mezi nimi růžové či bílé levandule.

Levandule francouzská neboli korunkatá

Levandule francouzská neboli korunkatá (Lavandula stoechas) se u nás pěstuje jako letnička. Má nižší růst a nápadné výrazné květy s fialovými, nachovými či růžovými „oušky“. Je ideálně především do truhlíků na balkony a terasy a na okraje záhonů. Nejznámější příbuzná levandule lékařské je jemnější a má pronikavější vůni, pěstuje se především ve francouzské Provence, kde se z ní získává velmi kvalitní silice. „Při včasném jarním výsevu kvete již za 12 týdnů. Vyžaduje lehčí písčitou půdu a plné slunce. Pozor, tahle krásná levandule je citlivá na mráz, na zimu nutno rostlinu vyrýt a uskladnit ve světlé místnosti, kde se teplota pohybuje okolo 8 °C,“ upozorňuje šlechtitel a pěstitel Jan Prášil.

Jak pěstovat levanduli na zahradě

Levandule roste ve Středomoří, potřebuje dostatek slunečního světla, skvěle snáší přímé slunce, naopak na větrném a chladném místě nebude prospívat.
Levandule má ráda propustnou půdu a dobré odvodnění. Daří se jí na mírně svažitých místech nebo ve speciálně vytvořených kopečcích.
Můžeme ji používat do záhonů s trvalkami, třeba s floxy a třapatkami.
Je ideální pro kombinaci do záhonu s růžemi, protože odpuzuje mšice a molice a svými vonnými látkami ochraňuje své okolí.
Mladé levandule zaléváme pravidelně, starším přiměřená zálivka prospěje, ale rostliny se bez ní docela dobře obejdou.
Chceme-li levanduli dopřát něco navíc, přihnojíme ji vápenatými hnojivy. Pokud hnojení vynecháme, nic se nestane, rostlina si poradí sama.
Levandule jsou vesměs mrazuvzdorné (až na levanduli korunkatou), mladé rostliny se ale vyplatí na zimu přikrýt listím či chvojím.
Levandule pěstované v nádobách chráníme před mrazem. I s nádobou zapustíme do země a zakryjeme, aby kořenový systém nepromrzl – v nádobách nemá levandule možnost zakořenit hluboko, takže by mohla zmrznout. Nebo dáme do sklepa či garáže, kde se teplota pohybuje okolo 10°C.
První dva roky roste levandule dost pomalu, pěkných a košatých rostlin se dočkáme většinou až čtvrtým rokem.

Jak se množí levandule

Levandule se dá poměrně snadno rozmnožovat. Můžeme si koupit semena a sami se v lednu pustit do pěstování, ale je to trochu piplačka, takže je výhodnější koupit si sazenice.
Osivo levandule vyséváme v únoru až dubnu do kvalitního výsevního substrátu. Výsevní misku je dobré zakrýt kouskem fólie a zeminu udržovat stále vlhkou při teplotě 20–25 °C. Levandule klíčí až 4 týdny. Po vzejití ji pak přepikýrujeme do sadbovačů nebo květináčů. V květnu ji pak vysadíme na slunečné místo ve sponu přibližně 40-60 cm. Po dosažení dvaceti centimetrů rostliny seřízneme o polovinu, aby dobře rozvětvily.
Levandule se dá dobře množit řízkováním i hřížením. Řízky nastříháme z dospělé rostliny v létě či na podzim v místě, kde je rostlina ještě ohebná, ale přitom již natolik dřevnatá, že by se při přehnutí zlomila. Řízky namočíme do přípravku pro podporu tvorby kořenů a po 3-5 zasadíme do květináčků se substrátem s perlitem. Substrát udržujeme mírně vlhký. Kořenění trvá zhruba tři týdny. Po zakořenění zasadíme do květináčů.

Jak stříhat levanduli

Levandule je třeba pravidelně stříhat a platí to i pro mladé rostlinky.
Poprvé rostliny zastřihněme na jaře za teplého počasí tak, aby na každé větvičce byly tři zdravé páry listů s pupeny, nikdy nestříháme do dřeva!
Aby vám keříky levandule nepřerostly, seřízněme je podruhé několik týdnů po odkvětu přibližně o jednu třetinu. Do prvních mrazů obrazí a zachovají si kompaktní tvar.
Pokud nebudeme levanduli pravidelně stříhat, budeme mít nevzhledné vytáhlé dřevnaté keře, které budou málo kvést. Naopak seříznuté keříky se rozkošatí, zahustí a pokvetou.

Jak na sběr a sušení levandule

Sbírají a používají se zejména květy. Nejvhodnější doba pro jejich sběr je těsně předtím, než se květy naplno rozvinou, jinak by brzy začaly opadávat.
Řežeme celé stonky i s květenstvím, srovnáme je do větších snopů, svážeme pevně několikrát provázkem.
Snopky zavěsíme na suché místo, kde proudí čerstvý vzduch, a necháme uschnout.
Ulomené zbytky stonků a květů nevyhazujeme, stačí je nastříhat, nasypat do malých textilních sáčků a pověsit do šatníku nebo vložit do prádla. Krásně ho provoní, a navíc ze skříní a prádelníků odeženou moly.
Usušená levandule lékařská je jasně fialovomodrá, příjemně kořenně voní a nahořkle chutná.
Pokud chceme z levandule splétat věnečky, srdíčka a další dekorace, děláme to z čerstvě sklizené levandule, sušená se bude lámat.

Zdroje: bylinkář Martin Kolár, pěstitel Jan Prášil, cs.wikipedia.org, gardendesign.com