reklama

Muchomůrka červená: Co jste možná o nejznámější jedovaté houbě nevěděli...

redakce
1. října 2020
Muchomůrka červená je jedna z nejkrásnějších hub, o tom žádná. Nepřehlédnutelné zářivě červené klobouky s ostře kontrastujícími bílými tečkami zdobí hlavně na podzim smrkové a březové lesy. A přestože je muchomůrka červená houbou jedovatou, je tak populární, že pronikla do pohádkových knížek i filmů či vánočních dekorací, a tak ji zná každé malé dítě. Ale přesto, že je symbolem všech prašivek, na rozdíl od smrtelně nebezpečné muchomůrky zelené ?
reklama

Muchomůrka červená (Amanita muscaria) je symbol jedovatých hub, i když nejjedovatější rozhodně není. Muchomůrka červená totiž způsobí převážně halucinace, zatímco nejjedovatější muchomůrka zelená (Amanita phaloides) může člověka zabít. Ve statistikách otrav muchomůrka červená téměř vůbec nefiguruje, zatímco muchomůrka zelená mívá na svém kontě každoročně několik desítek obětí.

Jak muchomůrka červená vypadá

Připomeňme si, že barva 8 až 20 cm širokého klobouku kolísá mezi zářivě nachově červenou, jasně oranžovou až žlutooranžovou s bílými útržky celkové plachetky (stroupky). V mládí je klobouk polokulovitý, ve stáří zploštělý. Na první pohled ji poznáme nejen podle charakteristického klobouku, ale i podle bílých lupenů, bílého válcovitého třeně atradiční bradavičnaté pochvy.Dužina nijak nevoní.

Kde muchomůrka červená roste

Muchomůrka červená roste jednotlivě, ale i ve velkých skupinách. občas vytváří tzv. čarodějné kruhy, které tvoří houby v různých stadiích růstu, což přirozeně zvyšuje její magickou přitažlivost. Svědčí jí předevšímsmrkové lesy a březové háje, ale dá se najít i v dalších jehličnatých, listnatých i smíšených porostech.Často je k viděníve společnosti hřibu pravého smrkového.

Otrava muchomůrkou červenou

Kromě zanedbatelného obsahu prudce jedovatého muskarinu(tedy jedu smrtelně nebezpečnýchmuchomůrek) obsahuje muscimol a kyselinu ibotenovou, látky s psychotropními účinky.

Příznaky otravy se zpravidla projevují už 30 minut po konzumaci zejménanevolností, bolestí hlavy, rozšířenými zorničkami, pocením, střevními potížeminebo poruchami vědomí. Psychotropní účinky přicházejí až po delší době, projevují sehalucinacemi, pocity euforie, agresivitou a pak hlubokým spánkem. Příznaky otravy zpravidla odezní během jednoho dne, ačkoli jed zůstává v těle i několik měsíců. Po hlubokém spánku, do kterého většinou otrávený upadáse pak probouzí do stavu podobného kocovině a má výpadky paměti.

6 věcí, které možnáo muchomůrce červené nevíte

  1. Muchomůrku červenou od pradávna využívaly některé severské národy na Sibiři, na Kamčatce či severovýchodní Asii pro její psychotropní či stimulující efekt. Záměrně ji v malém množství konzumovaly a využívaly knavození stavu opojení a různým magickým rituálům.
  2. O halucinogenních účincích muchomůrky červené se Evropa dozvěděla až ze zpráv o sibiřském šamanismu, jež po roce 1730 uveřejnil švédský cestovatel Strahlenberg. Ještě ve 20. století bylo užívání muchomůrky červené nutnou součástí domorodých společenských událostí voblasti Kamčatky.
  3. Účinky této houby ale přitahují i soby, kteří ji požírají, aby se rovněž dostali do stavu zvláštního vytržení. Pro další příklad ze zvířecí říše se můžeme vrátit domů – mnozí už slyšeli myslivecké historky o muchomůrkami opilých veverkách.
  4. Ve středověku se údajně kousíček červeného klobouku tajně přidával do nápojů lásky nebo na svatební hostině do polévky novomanželů pro povzbuzení milostné vášně.
  5. Původ jména muchomůrka je přímo návodný, neboť po celá staletí sloužila khubení much. Dnes už ovšem není zapotřebí používat ji ve chlévech a venkovských chalupách tak, jak to dělali naši předkové. Klobouky muchomůrek se tehdy namáčely do oslazené vody nebo mléka a pak posypaly cukrem; spíše omámené než otrávené mouchy se pak staly snadným terčem pro plácačku.
  6. I vlidovém léčitelství kdysi měla muchomůrka červená využití – užívalo se jí při léčení střevních křečí, zvýšeného pocení, tance sv. Víta, kloubového revmatismu a epileptických stavů. My se dnes ale rozhodně raději spolehneme na mucholapku a příslušné medikamenty.

Jak se pozná nejjedovatějšímuchomůrka zelená

Na rozdíl odpečárek neboli žampionů azeleně zbarvených holubinek, snimiž bývá zaměňována, má muchomůrka zelená(Amanita phaloides) na spodní části třeně pochvu, nazývanou kalich smrti. Při neopatrném sběru může tento důležitý určovací znak zůstat nepovšimnut! Od pečárek muchomůrku zelenou spolehlivě odliší i to, že její lupeny zůstávají i vdospělosti bílé!

Dnes už je naštěstí téměř vymýcený mýtus, že jedovaté houby nejsou červivé a že je nenapadají plži – larvy bedlobytek a lesní druhy plžů mají totiž značně odlišný metabolismus a toxiny nebezpečné člověku, jsou pro ně zcela neškodné, takže i smrtelně jedovaté houby mohou být ožrané!

Vše, co chcete věděto houbách je v našem speciálu

O houbáchby vás ještě zajímat:

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
reklama