Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
Reklama

Nebezpečné mýty o houbách. Uvěřte jim a otrávíte se

Mezi lidmi se traduje řada mýtů a pověr o houbách, které jsou však nebezpečné.
Vydáno: 24.09.2014
Hřib kříšť (Boletus calopus)
Hřib kříšť (Boletus calopus) Autor: Walter J.Pilsak/Wikimedia commons; CC BY-SA 3.0
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Každý ví, že by měl sbírat jen ty houby, které bezpečně zná. I tak se ale mnohdy zapálený houbař dostane do situace, kdy vidí nádherný kousek, který by bylo hřích nechat v lese. A teď babo raď, co to je, je to muchomůrka růžová (růžovka), nebo muchomůrka zelená? Pak přicházejí ku pomoci "osvědčené pravdy", které se tak nějak tradují. Jsou to však velmi nebezpečné pravdy, kterými byste se nikdy neměli řídit. Pojďme si je projít. 

NÁSLEDUJÍCÍ MÝTY JSOU NEPRAVDIVÉ

1. Jedovatou houbu poznám po chuti. Omyl, jedovaté houby jsou často velmi chutné, nechutnají nijak hořce či nepříjemně. Ti, kdo okusili muchomůrku zelenou a přežili, pak vyprávěli, že chutnější houbový pokrm v životě nejedli.

2. Jedovaté houby nejsou červivé ani okousané od plžů.
Není to pravda, různí živočichové (počítejme mezi ně i homo sapiens sapiens) mají různý metabolismus a co škodí jednomu živočichovi, nemusí být jedovaté pro druhého, například ptáci se živí plody ptačího zobu, ale pro člověka jsou bobule jedovaté (i když ne smrtelně, to by se jich člověk musel přejíst). Stejně tak plži a hmyz mají značně odlišný metabolismus než lidé a toxiny v houbách škodící člověku mohou pro ně být neškodné.

Vyznáte se v houbách? Otestujte se v naší Encyklopedii. 3. Jedy v houbách se zničí vařením.
Řada jedlých hub je za syrova jedovatá, ale po tepelné úpravě (doporučujeme minimálně 20 minut varu) jsou jedlé – například čirůvka fialová, hřib koloděj, muchomůrka růžovka. Nebezpečné jedovaté druhy ale obsahují termostabilní toxiny, tj. jedy, které se varem neničí.

4. Jedovaté houby jsou pestře a výrazně zbarvené.
Toto lze říci o téměř neškodné muchomůrce červené, ale nikoliv o smrtelně jedovaté muchomůrce jízlivé či pavučinci plyšovém.

5. Stříbro při kontaktu s jedovatou houbou zčerná.
Tak to musí být už hodně stará pověra. Je to však holý nesmysl, žádný ze známých houbových jedů takovou reakci nevyvolává.

ZDROJ: Česká mykologická společnost.

Mohlo by vás zajímat: 

Muchomůrka růžovka/Amanita rubescens

Víte, jak rozeznat růžovku neboli masáka od muchomůrky tygrované?

Hřib kovář/Boletus erytropus

Je hřib kovář jedlý, nebo nejedlý?

Článek je zařazen v:
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama