Bydlení

3. června 2017 07:53

Jana Brass

Zdařilá rekonstrukce panelákového bytu ze 60. let. Pomohlo pravidlo „tří“

Paleta pouhých tří hlavních materiálů a barev bytu ze 60. let výrazně prospěla.

Renovaci svého bytu v panelovém domě s ocelovou konstrukcí ze 60. let plánoval pan Malcolm Miller už od roku 1991, kdy si jej pořídil. Po následující desetiletí se ale vymlouval na pracovní vytížení a zahraniční cesty a byt zrenovoval až v roce 2015. Z následujících fotografií je vidět, že to vzal pořádně.

Zmíněný byt v Sydney už částečně rekonstruoval předchozí majitel v 80. letech, kdy vyboural některé příčky, přesunul kuchyni na její stávající místo a byt celkově prosvětlil. Rozvody sítí, stejně jako některé původní povrchové úpravy ale ponechal beze změny. A v tom spočívala i tragédie onoho bytu – zatímco společné prostory ozvláštňují elegantní a autentické architektonické prvky 60. let, zbytky původních řešení v bytech ukazují na mizerné a laciné zpracování.

Architekt a designér ze studia Renjie Teoh. Architect nechal se souhlasem statika vybourat část příček a byt se dočkal nových rozvodů, tentokrát skrytých za předsazenými stěnami a sníženými podhledy. Stejně jako ve svém vlastním bytě, i v tomto projektu, který je druhou a zatím poslední jeho realizací, nechal mladý architekt zabudovat četné úložné prostory. Instalací úhledných stěn dvířek zapuštěných skříní se Renjie Teoh pokusil promluvit řečí moderního úsporného japonského stylu. Tu ovšem v bytě prolnul s odkazy na 60. léta, s nimiž je nepřehlédnutelně spjatý celý dům.

Stávající podoby bytu architekt docílil redukcí počtu hlavních použitých materiálů, barev a povrchových úprav na pouhé tři. „Toto pravidlo mě naučil jeden respektovaný profesor na studiích architektury, který nám zdůrazňoval, že příliš mnoho materiálů, barev a struktur působí nesoulad a jsou rušivé,“ vysvětluje Teoh. Při rekonstrukci tohoto bytu se proto omezil zaprvé na bílou výmalbu i lak vestavěných skříní (Dulux Natural White), zadruhé na tasmánský dub (masiv či dýhu) a zatřetí na keramickou dlažbu s vzezřením betonu (výrobce Lea Ceramiche) – a této palety se držel ve všech místnostech po celém bytě.

Omezenou paletou materiálů a barev architekt prováže jednotlivé místnosti v jeden stylový celek a hlavně ponechá obyvateli bytu prostor k tomu, aby si jej dotvořil k obrazu svému. V opačném případě totiž hrozí, že byt navždy zůstane místem designéra, který navrhoval jeho podobu, ale nebydlí v něm.

(dah)

Mohlo by vás zajímat:


Přečtěte si také