Hledíky hrají všemi barvami a přitahují čmeláky i alergiky. Jak je pěstovat

Hledíky jsou tradiční květiny, které odnepaměti zdobily venkovské zahrádky. A i když v posledních letech jejich popularita bůhvíproč klesla, neztratily nic ze své atraktivity. Kromě modré hrají hledíky všemi možnými barvami a jejich pěstování zvládne každý.

Hledíky (Antirrhinum) rostou planě v přírodě ve Středomoří a severní Americe, původní druh má menší nachové květy se žlutým jícnem. V Evropě se hledík pěstuje přibližně od 16. století, u nás zdomácněl hledík větší (Antirrhinum majus).

V Evropě se hledík pěstuje přibližně od 16. století, u nás zdomácněl hledík větší (Antirrhinum majus) Zdroj: iStock

Jak vypadají hledíky

Hledík větší je rychle rostoucí květina má kopinaté listy a klasy dvoupyských, různě zbarvených květů – kromě modré hrají hledíky všemi možnými barvami, jsou bílé, žluté, oranžové, fialové, růžové a červené, výjimkou nejsou ani vícebarevné květy. Říká se jim lidově žabičky, psí tlamičky, lví či kočičí pusinky nebo zaječí hubičky, protože když zmáčkneme květ hledíku ze stran, otevře se jako pusinka a pak opět zavře. Hledíky kvetou od června do října do prvních mrazů.

Hledíky přitahují čmeláky i alergiky

„Každý člověk, kterého trápí alergie na pyl, se květinám raději obloukem vyhýbá. Hledíky ale pyl ukrývají hluboko v květu, a tak alergiky nedráždí. Každý si je tak může bez obav vysadit na zahradu, do truhlíku na balkon či na okno nebo natrhat domů do vázy. Trubkovité květy s pyskem svou délkou znesnadňují opylení včelám, zvládají to pouze čmeláci, kteří se k pylu a nektaru ukrytému hluboko v květech hledíků umí šikovně dostat,“ vysvětluje pěstitel Jan Prášil.

Jak pěstovat hledíky

Pokud jsme si nestihli předpěstovat vlastní sazeničky ze semínek (je třeba začít už na přelomu února a března), nemusíme ještě ani koncem května rezignovat na letošní květy. Sazenice se v zahradnictvích běžně prodávají ještě i v červnu a můžeme je s klidným svědomím vysadit na záhon nebo do truhlíku, pokvetou celé léto.

Při správné péči hledíky kvetou od června až do října, kdy jejich vegetační dobu ukončí první mrazíky.

Hledík miluje slunce a teplo. Vyžaduje středně těžké, dobře propustné půdy s dostatkem vápníku a dalších živin. V chudých půdách rostliny chřadnou a málo kvetou.
Nesnášejí dlouhodobé přemokření, proto je nikdy nepěstujeme na jílovitých půdách. Důsledkem přemokření nastává žloutnutí listů, uhnívání kořenů a následný úhyn. Hledíky zaléváme jen malými dávkami vody, sucho jim nijak nevadí.
V době, kdy rostlina dosáhne zhruba 8 cm výšky, je dobré ji zaštípnout, aby se dobře větvila.
Během vegetace odstraňujeme odkvetlé lodyhy, jednak nevypadají moc hezky, jinak tím podpoříme další kvetení, protože pro rostliny je tvorba semen vysilující. Když to nestíháme, můžeme po odkvětu celou rostlinku ostříhat, obrazí a většinou už po 3 týdnech začne opět kvést.

Hledíky trápí mšice

Hledíky rostlinnými nemocemi příliš netrpí. Co je však dokáže dost potrápit, jsou saví a žraví škůdci. Na listech a květech parazitují především mšice – listy začínají lepit a poupata vadnou. Přírodně se jich zbavíme pomocí mýdlové vody nebo můžeme zkusit odvar z rebarbory, ta je pro mšice jedovatá. Přibližně 300 g listů rebarbory zalijeme 1,5 l vody, přivedeme k varu, 20 minut povaříme, sejmeme. Po vychladnutí scedíme. Hledíky rebarborovým odvarem postřikujeme každé tři dny, dokud mšice nezlikvidujeme.

Letnička, dvouletka i trvalka

Hledík větší se pěstuje především jako atraktivní letnička, i když mírnější zimu rostlina snadno přečká a na jaře zase obrazí. „A pokud neodstraníme všechna uvadlá květenství, budou se hledíky snadno množit samovýsevem, a tak vlastně máme trvalku. Také se obvykle nesprašují, takže si i vysemeněné rostliny podrží mateřskou barvu květů a nemísí se mezi sebou,“ uvádí J. Prášil. Zjednodušeně hledíky dělíme podle výšky na vysoké, středně vysoké a nízké.

Hledík větší Majestic - vzpřímená, na bázi větvená, rychle rostoucí letnička. Má kopinaté listy a klasy dvoupyských, různě zbarvených květů. Zdroj: SEMO

Vysoké hledíky potřebují oporu

Vysoké hledíky (70 až 100 cm) se skvěle hodí křezu, když ze stonků, které jsou ponořené ve vodě, odstraníme listy, vydrží květiny ve váze až dva týdny. Vyniknou v zadních částech okrasných záhonů ve skupinách například s ostrožkami, floxy nebo růžovými keři. Vysoké hledíky potřebují oporu, aby se jejich květní stonky nerozklesávaly.

Hledík větší Maximum: Exkluzivní, vzpřímená rychle rostoucí letnička je ideální křezu. Dorůstá do výšky 90 cm, preferuje plné slunce a lehčí půdy.

Středně vysoké se hodí do vázy

Středně vysoké hledíky (40 až 60 cm) nejlépe vypadají v husté pestrobarevné výsadbě na jednom květinovém záhonu, svědčí jim sousedství cínií, afrikánů, aster, jiřinek či chryzantém. Mají pevný stonek a také jsou vhodné k řezu. Aby hledíky dlouho kvetly, odštipujeme zespodu uvadající květy, čímž podpoříme další násadu poupat.

Hledík větší Majestic: Vzpřímená, na bázi větvená rychle rostoucí letnička s pevnými stonky dorůstajícími do výšky 50–60 cm se hodí na záhon, do nádob i k řezu. Daří se jí v hlinitopísčité půdě s dostatkem vápníku.

Nízké hledíky jsou ideální do truhlíků

Nízké kultivary (okolo 20 cm) se používají na lemy záhonů a do větších nádob na balkony, terasy, zídky a zápraží, pro pěstování v závěsných nádobách jsou vhodné převislé kultivary.

Hledík větší Tom Pouce: Vzpřímená rychle rostoucí letnička kompaktního vzrůstu. Vysoká je jen kolem 20 cm a hodí se na záhon a do okenních truhlíků. Pravidelným odstraňováním odkvetlých květenství podpoříme další nakvétání.

Zdroje: pěstitel Jan Prášil, A-Z encyklopedie zahradních rostlin (Euromedia Group-Knižní klub), cs.wikipedia.org