Jak slavili naši předkové letnice neboli svatodušní svátky: V neděli kostel, v pondělí zábava
Čas letnic neboli svatodušních svátků původně trval osm dní, postupně byl zkrácen na Boží hod svatodušní a následující Svatodušní pondělí. V křesťanském pojetí jsou svatodušní svátky vyvrcholením Velikonoc, v lidovém oslavou vrcholícího jara, přírody a první sklizně. Dnes už letnice moc v povědomí nejsou, tak si připomeňme, jak je slavili naši předkové.
Co jsou svatodušní svátky
Stejně jako data většiny ostatních pohyblivých svátků, tak i datum letnic závisí na datu Velikonoc. Svatodušní svátky přicházejí sedm týdnů po Velikonocích a slaví se dva dny – v neděli (Svatodušní neděle, seslání Ducha svatého) a v pondělí (Svatodušní pondělí). Latinský název Letnic Pentecostes znamená padesátý den velikonočních oslav.
NENECHTE SI UJÍT: Velikonoce si v roce 2025 užijeme v druhé polovině dubna
Letnice upadly v zapomnění
Dnes už se letnice moc neslaví, ale ještě v první republice bylo zvykem slavit letnice dva dny, v neděli a pondělí. Za socialismu soudruzi zrušili volné svatodušní pondělí, a tak i lidové tradice pomalu vymizely. Svatodušní pondělí se stále slaví například v Německu, Rakousku, Maďarsku nebo Belgii, Švýcarsku, Norsku či Dánsku a lidé mají je volný den.
Kdy budou letnice v dalších letech:
| rok | Boží hod svatodušní | Svatodušní pondělí |
|---|---|---|
| 2025 | 8. června | 9. čerbna |
| 2026 | 24. května | 25. května |
| 2027 | 16. května | 17. května |
| 2028 | 4. června | 5. června |
| 2029 | 20. května | 21. května |
| 2030 | 9. černa | 10. června |
Boží hod svatodušní
V neděli se slaví seslání Ducha svatého (letos 19. května), tedy událost, kdy apoštolové získali svou duchovní sílu šířit nové učení. Ježíšovi učedníci se sešli v den oslav letnic a přemýšleli, co dál bez Ježíše. Domem se najednou prohnal silný vítr a oni hned věděli, jak mají lidem vyprávět o Ježíši Kristu a jeho oběti. V podobě ohnivých jazyků do nich sestoupil Duch svatý a oni začali mluvit cizími jazyky, aby mohli všude na světě šířit Ježíšovo učení.
V neděli se slaví seslání Ducha svatého, událost, kdy apoštolové získali svou duchovní sílu šířit nové učení. Zdroj: iStock
Církevní oslavy v kostele
Osvícení Duchem svatým poprvé křesťané slavili ve 3. století a tato slavnost se stala po Vánocích a Velikonocích třetím nejvýznamnějším svátkem, protože završuje Ježíšovu pouť. Církevní oslavy vrcholí slavnostní nedělní mší v kostele bohatě zdobeném zelenými březovými, lipovými a bukovými větvičkami, aby se na nich mohl usídlit Duch svatý. Někde si svěcené větvičky z kostelů odnášejí věřící domů, aby je chránily před bleskem.
Liturgickou barvou je červená na památku ohnivých jazyků, v jejichž podobě sestoupil Duch svatý, a proto nesmí v kostele chybět červené květiny, zejména rozkvétající rudé růže, a proto se mnohde letnicím říká lidově rozálie.
Lidové tradice a zvyky svatodušní neděle
- S bohatou květinovou výzdobou se o svatodušních svátcích nešetřilo v kostele, ale ani doma. Už v sobotu se všude uklízelo a smýčilo, lidé zdobili své domy květinami a čerstvou zelení, dávali březové a bukové větvičky do váz, aby se na nich mohl usadit Duch svatý, který k nim přiletí v podobě holubičky.
- Zelené větvičky měly domu přinést štěstí, ochránit dům a dobytek před zlými silami.Pokud větvičky ve vodě uvadly či uschly do svátku Božího těla (deset dnů po svatodušní neděli), měl v tomto roce někdo z rodiny zemřít.
- V neděli po mši se vařil slavnostní oběd a odpoledne se konaly taneční zábavy.
- Na svatodušní svátky se pekly koláče, koblihy a buchty, tradiční byly kosmatice, obalené květy černého bezu nebo akátu smažené na sádle nebo na másle. Na severní Moravě se smažila svatodušní vaječina.
- V podvečer vycházeli chasníci na náves a práskali biči, aby hřmotem zahnali zlé čarodějnice.
O českých lidových tradicích, zvycích, pověrách a svátcích se více dozvíte zde.
Jak se slavilo svatodušní pondělí
Zatímco neděle měla ráz především oslav církevních, pondělí dominovaly nejrůznější lidové obyčeje a hry. Letnicových zvyků a tradic je ale mnohem víc, ovšem k oslavám neodmyslitelně patřily především bohaté hostiny, zpěv a tanec.
„Kronikář Kosmas popisuje, jak český kníže Břetislav vyháněl ze země čarodějníky, věštce a hadače pohanské, zakazoval vesničanům nosit o letnicích ke studánkám dárky, zabíjet zvířata a obětovat je zlým duchům. I z dalších století se dochovaly stížnosti církve proti bujarým oslavám s hostinami, tancem a zpěvem,“ uvádí ve své knize Český lidový a církevní rok PhDr. Alena Vondrušková. Pojďme si některé připomenout.
Čistění pramenů
Kult vody s uctíváním pramenů a studánek je prastarý, neboť na dostatku vody byla závislá úroda, možnost napojit dobytek a vůbec přežít. „Proto naši předkové prováděli obřady, v nichž se spojovaly rituály související s čištěním přírodních pramenů a magickým přivoláváním deště. V době sucha se konala procesí, lidé prosili o déšť a přinášeli oběti, nejčastěji v podobě chleba a vína,“ vysvětluje dr. Vondrušková.
Otvírání studánek
Otvírání studánek patřilo v dobách, kdy ještě všude nebyly vodovody, k pravidelným každoročním rituálům. „S jarním čištěním pramenů byl spojený tradiční obřad, který vykonávaly pouze mladé nevinné dívky – panny, neboť se věřilo, že právě dívčí čistota má očistnou moc. Do každé studánky ve vsi a okolí vložily na chvíli dřevěný křížek a potom vyčistily vodu od napadaného listí a bláta. Na vyčištěný pramen či studnu jako znamení čistoty položily zelený věneček s květinami a bylinami,“ uvádí Vondrušková. Někde házely do vody drobečky pečiva jako pozůstatek dávných obětin. Pak jedno z děvčat ostatní oblékly za královnu a společně chodily po vsi dům od domu a za vyčištění studní dostávaly od hospodářů odměnu.
Obchůzky královniček patřily ke starobylým letnicovým obyčejům, dlouhou tradici mají hlavně na Moravě. Zřejmě se vyvinuly z průvodů dívek ke studánkám. Zdroj: skanzen Kouřim
Královničky
Obchůzky královniček patřily ke starobylým letnicovým obyčejům, dlouhou tradici mají hlavně na Moravě. Zřejmě se vyvinuly z průvodů dívek ke studánkám.
Skupina děvčat představuje královnu a její družinu, všechna jsou svátečně oblečená a ozdobená květinami a pentlemi, obcházejí dům od domu s písněmi o tom, jak královna hledá krále. S sebou nosily košík na dary pro královnu, z nichž pak uspořádaly oslavu. Jinde chodily na svatodušní pondělí dívky s králkou, to byla ta nejmenší z nich, kterou mezi sebou skrývaly. Někde chodil s královnou i král, což bylo děvče s korunou a dřevěným mečem.
Variant královniček je hodně, liší se počtem dívek a různým rozdělením rolí, textem koled i rekvizitami – baldachýny, májkami, zelenými větvičkami.
MOHLOBY VÁS ZAJÍMAT Medardova kápě, čtyřicet dní kape. Vyplní se letos známá lidová pranostika?
Kontrola hraničních kamenů
Staré obřadní obchůzky pro zajištění dobré úrody a zahnání zlých sil, hromů a blesků, krupobití, bouřek, požárů a povodní bývaly na venkově obvyklé v různých termínech, ty letnicové patřily k nejrozšířenějším.
„O svatodušní neděli se konaly hromadné obchůzky hraničních kamenů. Kdysi se v jejich rámci dokonce řešily sousedské spory o hranice pozemků od orání brázdy či posunutím hraničního – mezního kamene. Protože neexistovaly katastrální úřady a mapy, kontrolovaly se, případně opravovaly a vesničané si tak připomínali, kde přesně končí či začínají jejich polnosti. Pro lepší zapamatování se u mezních kamenů modlili, děti u nich dostávaly výprask, aby si dobře zapamatovaly, kde leží a kde jsou hranice jejich pozemku,“ píše se v knize Český lidový a církevní rok.
Jízdy králů jsou dnes oblíbeným folklorním divadlem, které však s původními jízdami mají málo společného. Slavnost se dřív konala na letnice o svatodušním pondělí, ale roku 1953 se přesunula na svatodušní neděli a později se místo pohyblivého termínu zv... Zdroj: iStock
Jízda králů
Jízdy králů jsou dnes oblíbeným folklorním divadlem, které však s původními jízdami mají málo společného. Slavnost se dřív konala na letnice o svatodušním pondělí, ale roku 1953 se přesunula na svatodušní neděli a později se místo pohyblivého termínu zvolilo pevné datum, koná se každý rok poslední neděli v květnu. Slavnosti svobodných mužů spojené s voděním, honěním či stínáním krále se dřív odehrávaly na mnoha místech, dnes se zvyk udržuje hlavně na Slovácku a na Hané.
Minimálně dvousetletou tradici má ta nejznámější jízda králů ve Vlčnově. Jízdy králů jsou zapsané na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva UNESCO. V čele průvodu jedou na koních praporečník a vyvolávači, za nimi král ochraňovaný pobočníky s tasenými šavlemi, průvod uzavírají další vyvolávači a výběrčí. Král i pobočníci jsou oblečeni v dívčích krojích. Král, chlapec ve věku 10 až 12 let, má tvář zahalenou pentlemi a v ústech svírá bílou růži jako symbol nevinnosti, vznešenosti a mlčenlivosti. Celá družina si svého krále střeží a jezdci vtipnými vyvolávkami poukazují na dobu a vlastnosti obyvatel a žádají přihlížející diváky o dar či finanční příspěvek pro krále.
Střílení ku ptáku
Tahle městská zábava, velmi oblíbená v pohusitských Čechách, se k nám dostala z Německa. Jednalo se o soutěž ostrostřelců v sestřelení ptáka kuší, později puškou, upevněného na dlouhou dřevěnou tyč. Kdo sestřelil ptáka (původně živého, později dřevěného) jako první, stal se ptačím králem a mohl nosit jako odznak stříbrného ptáka na řetězu.
„Doklady o pořádání soutěží existují od 15. století z Prahy, Plzně, Hradce Králové, Kutné Hory a mnoha dalších měst. Z dobových dokladů vyplývá, že střelci tyto soutěže považovali za cvičení pro případ války a často zvali k účasti i vyhlášené střelce z jiných měst. Církev tento zvyk pokládala za urážku Ducha svatého, zpodobňovaného většinou jako holubice. Ještě více však různí mravokárci kritizovali lidové zábavy, konané při těchto příležitostech. Poddaní se sice vlastních závodů účastnit nemohli, ale zato si užívali her, popíjení, sázek na vítěze i rvaček,“ uvádí Alena Vondrušková.
Zdroje: Český lidový a církevní rok (PhDr. Alena Vondrušková), cesketradice.cz, jizdakralu.cz
Autor článku
