Vodováha

U vodováhy se využívá skutečnosti, že hladina kapaliny je v klidu vždy rovnoběžná se zemským povrchem, tedy vodorovná. V praxi se používají dva typy vodováh, bublinková a hadicová.

Bublinkovou tvoří průhledná ohnutá nebo soudečková trubička se dvěma výraznými ryskami, naplněná kapalinou tak, aby v trubičce zůstalo malé množství vzduchu (bublinka). Je-li tato trubička ve vodorovné poloze, je bublinka přesně mezi ryskami. Aby se zvýšila přesnost, umisťuje se tato trubička do plastového nebo lépe kovového těla (pravítka) různé délky (čím delší, tím bývá vodováha přesnější). Přesnost se udává v mm/m, což znamená odchylku vodorovného směru v milimetrech na délce jeden metr. Platí, že 1 mm/m odpovídá sklonu přibližně 3,5 úhlových minut (0,057 stupňů). U zednických vodováh je přesnost 0,5 až 2 mm/m, u přesných strojních vodováh může dosáhnout až jedné setiny mm na metr.

Pro rychlou kontrolu vodorovných ploch se používá vodováha kruhová, která pracuje na podobném principu, ale trubička je nahrazena uzavřenou nádobkou válcového tvaru s vypouklou horní plochou a rysky jsou nahrazeny kružnicí na jejím vrcholu.

Pro přenos vodorovné polohy na větší vzdálenosti (i několik desítek metrů) se používá vodováha hadicová, kterou tvoří hadice potřebné délky, zakončená průhlednými trubičkami. Hadice se naplní vodou tak, aby hladina dosahovala až do těchto trubiček. Podle principu spojených nádob se hladina vody na obou koncích hadice udržuje ve stejné výšce a to nám umožní vyznačit rysky ve stejné výšce např. na zdech a pomocí brnkačky pak snadno narýsovat vodorovnou čáru (zedníci tomu říkají „vágris“ nebo váhorys).