Voda z kohoutku: Pít, či nepít? A jak zjistit kvalitu?

Kohoutková voda je dlouhodobě vhodná k pití Zdroj: thinkstock.com

Kohoutková voda je v České republice víceméně kvalitní a podle některých testů i jedna z nejlepších na světě.

Někomu chutná, někomu ne. Mívá různou chuť, vůni i tvrdost. Záleží i na lokalitě a zdroji, odkud voda pochází. Většina lidí má k dispozici vodu „obecní“, někteří mají svůj vlastní zdroj – studnu. Studniční voda bývá častěji zdravotně závadná a musí se upravovat. Odhaduje se, že jen jedna studna z deseti obsahuje zdraví neškodnou vodu. V nepitnou se voda často může změnit lokálně při přírodních katastrofách, jako jsou například povodně. V těchto situacích se určitě hodí voda balená. Na běžné pití ale podle závěrů pravidelných testů stačí ta kohoutková, která musí obsahovat i zdraví prospěšné látky, jako je hořčík nebo vápník. Je ale pravda, že ne vždy jich má voda požadované množství. Kvalitní pitnou vodu z kohoutku má k dispozici téměř 90 procent obyvatel.

Nejefektivnější úspora za energie? Nejlepší dodavatel! Srovnání všech nabídek dodavatelů energií napříč českým trhem online na Prima Rádci Dusičnany, pesticidy, rtuť? Ano, ale v normě

Je jasné a nikdo nepopírá, že voda z veřejného vodovodu obsahuje i řadu škodlivých látek. Například jen samotné přečištění je nutné řešit chlorem, používají se i síran hlinitý nebo polyfosforečnany. Bez těchto chemikálií by podle vodohospodářských společností nebylo možné dodat vodu odpovídající hygienickým požadavkům. Nicméně škodliviny, jako jsou dusičnany nebo pesticidy, se ve vodě nevyskytují v takovém množství, které by mělo zásadně negativní vliv na lidský organismus. Takové jsou závěry každoročního pravidelného testování pracovníků Státního zdravotního ústavu (SZÚ). V případě nevhodnosti vody jsou místní obyvatelé informováni. "Při hodnocení těchto látek (tj. látek s tzv. prahovým typem účinku) tedy můžeme říci, že nepředpokládáme, že by při expozici pitnou vodou v ČR mohlo dojít k poškození zdraví. Pokud hodnocení rizika pro vodovody, kde je limit těchto látek překračován a musí být udělena výjimka, definuje určitou skupinu spotřebitelů jako ohroženou (obvykle kojenci a malé děti nebo těhotné ženy), je tato skupina ze zásobování vyloučena nebo příjem takové vody omezen, aby nemohlo dojít k poškození zdraví," píše se v poslední zprávě SZÚ. Voda přitékající potrubím až do kuchyně či koupelny, tak není zdraví škodlivá. I přes vyhovující výsledky testů ale může být někdy nebezpečná – ovšem to platí jen pro lidi s vážným imunitním onemocněním a riziko jim hrozí i při pití balených vod.

Podobné články

Minerálky podléhají přísnějším normám

Například ve srovnání s balenou vodou "pitnou" podléhá voda, která teče z městského potrubí, stejným normám a častějším kontrolám. Kvalita kohoutkové vody tak bývá často srovnatelná, nebo někdy i lepší, než u vody balené, která je označena jako pitná. I v ní najdete určité množství výše uvedených škodlivých látek, a aby mohly jít do prodeje, musí dodržet tolerované hodnoty. Jinou kapitolou jsou ale pak balené minerální, pramenité a kojenecké vody - ty podle předsedkyně Svazu minerálních vod Jany Ježkové přísnějším normám podléhají. "Limity nežádoucích látek pro kojenecké, pramenité a minerální balené vody jsou několikanásobně přísnější, než pro vodu z vodovodu," říká Jana Ježková. A nepopírá, že pitnou balenou vodu lze získávat z jakéhokoliv vodárenského zdroje a upravovat ji stejně, jako tu z kohoutku. Ostatní druhy balených vod ale prý musejí pocházet z přesně uvedeného chráněného přírodního zdroje a nesmí být upraveny dezinfekcí. Nejkvalitnější pak bývá kojenecká voda, v níž je stanoven maximální limit dusičnanů na 10 mg/l.

Plast, nebo kohoutek? Voda, jako voda

Pokud ale mluvíme o pojmu "pitná voda", je ta balená i kohoutková srovnatelná. "Obě ty vody můžou obsahovat nějaký specifický kontaminant, který není v té druhé vodě, pokud to pochází z nějakého zvláštního podloží nebo nějakého materiálu. Na 99 procent v sobě mají stejné věci," říká František Kožíšek z Oddělení hygieny vody SZÚ. Podle odpůrců balených vod není voda z obchodu nikdy stejně čerstvá jako ta z kohoutku. V lahvích podle nich může být skladovaná až několik měsíců, podmínky přitom nemusí být vyhovující (například na slunci – voda se může zakalit). I tak jsou ale podle nejrůznějších testů srovnatelné s vodou z kohoutku, přitom až 500krát dražší...

Podobné články

Hodnoty nezávadné vody

Jsou desítky látek, ať už prospěšných, nebo škodlivých, které se ve vodě kontrolují. Z těch dobrých se jedná hlavně o vápník a hořčík, protipólem jsou pak olovo, měď, chlor, rtuť či dusičnany. Právě dušičnany bývají ve vodách nejčastěji v nadlimitním množství, ostatní látky pouze výjimečně. S jedním litrem kohoutkové vody ale v průměru český spotřebitel vyčerpá podle SZÚ asi 6–8 procent z celkové denní dávky dusičnanů, která je ještě považována za bezpečnou. Posledním známým případem vyššího obsahu dusičnanů je měření v Lysé nad Labem, kde se hodnoty loni na podzim vyšplhaly až k 80 mg/l, přitom limit je 50.

Podobné články

Pokud jde o dusičnany, kohoutková voda často (ale ne vždy) splňuje i požadavky na kojeneckou vodu. Sice je limit dusičnanů pro kojeneckou vodu 10 mg/l, platí to ale pouze u vody balené. U pitné vody je limit 50 mg/l i pro kojence. Sodík by pak měl být u miminek v limitu do 20 mg/l. Vodovodní voda hodnotám daných vyhláškou pro pitnou vodu většinou odpovídá, často ale převyšuje limit dusičnanů pro kojence v porovnání s limitem pro vodu kojeneckou z obchodu.

Látka	Hodnoty dle vyhlášky	Praha	Brno	Plzeň	Ostrava	Hradec Králové	České Budějovice
Chlór	0,3 mg/l	0,03	0,11–0,17	0,05	0	<0,07	-
Dusičnany	50 mg/l	17,5	19,6–23,5	13,6	4,93	16	2,2–11
Hořčík	20–30 mg/l	6,8	-	7,54	14,38	<10	2,7–8,3
Vápník	min. 30 mg/l	41	-	43,3	92,4	94,3	27–32
Tvrdost	2–3,5 nmol/l	1,3 (středně tvrdá)	0,81–2,82 (měkká až tvrdá dle lokality)	1,41 (středně tvrdá)	2,85 (tvrdá)	2,72 (tvrdá)	0,9–1 (měkká)
pH	6,5–9,5	7,67	7,23–8,83	8	8,1	7,5	7,3–8,4

Aktuální kvalita vody (duben 2015) ve vybraných městech, Zdroj: Weby vodohospodářských společností

Kde zjistit kvalitu vody z vašeho kohoutku?

Při jakýchkoliv pochybnostech je nejlepší zjistit hodnotu vody přímo ve vašem bydlišti. Zvláště pokud máte malé děti nebo dítě čekáte.

1. Nejlepší je obrátit se přímo na vaši vodárenskou společnost, dodavatele, kterému platíte vodné a stočné. Tady najdete seznam vodohospodářských společností. Tam byste měli zjistit, jaké chemikálie se používají k úpravě vody, odkud voda pochází (povrchová či podzemní), jaké jsou hodnoty škodlivých i prospěšných látek nebo jak je voda tvrdá. Měli byste dostat i celkové hodnocení. Vyhlášku, která stanovuje limity, najdete například zde. Mnozí dodavatelé potřebné informace zveřejňují na svém webu.

2. Můžete si nechat udělat i individuální rozbor vody, která teče z vašeho kohoutku. Laboratoří je hodně, kontakty najdete na internetu, nebo se obraťte na hygienickou stanici, kde vám poradí. Za základní rozbor vody (nejvíce sledované ukazatele) se platí cca 1000 korun. Takový krok se určitě vyplatí například i v situaci, kdy využíváte nebo chcete začít využívat vodu z vlastní studny. Vodohospodáři doporučují studniční vodu kontrolovat vždy pravidelně na jaře.

Tipy, jak bezpečně využívat kohoutkovou vodu

Nechat odtéct, pokud nejste dlouho doma (asi do doby, než začne téct studená voda). Je to množství, které odpovídá zhruba jednomu spláchnutí WC. Pokud nechcete plýtvat vodou, můžete ji napustit do kbelíku a použít ji například právě na spláchnutí toalety.
Chlóru se zbavíte tak, že necháte vodu chvíli odstát, případně ji převaříte.
Neměli byste dlouhodobě pít vodu teplou (ohřátou bojlerem), ta je považována pouze za užitkovou (Teplá Užitková Voda - TUV) – ohřátím v bojleru se z pitné vody stává voda užitková. Mohou zde být namnožené nežádoucí (ale všudypřítomné) bakterie, usazeniny z bojleru apod.
Rozvody by měly být z nezávadných materiálů.
Můžete si pořídit i filtr, nicméně má smysl jen tehdy, pokud máte skutečně nějaký problém s vodou (při pochybnostech se obraťte na vodohospodáře – viz výše).

Prima Rádce je také na Facebooku. Najdete nás zde.