Nová netýkavka snese přímé slunce
Netýkavky - Obrázek 4 Zdroj: Zuzana Schneidewind
Kdo by je neznal. Oblíbené netýkavky zdobily záhony nebo truhlíky už našich prababiček. Širokou škálou barev rozzáří kdejaký kout či okno. Většina druhů má ráda stinná místa. Čeští zahradníci už ale nabízejí i novinku odolnou slunci. Více vám o ní řekne odbornice na videu níže.
Netýkavek existuje na 850 druhů, patří do čeledi Netýkavkovité. Pocházejí ze severního mírného pásma a tropů. Pyšní se pestrými květy vrůzných barvách, listy mají úzce kopinaté, na okraji pilovité.
Nový druh pilné Lízinky, jak se netýkavkám dříve také říkalo, obšťastní záplavou květů i ty, kteří na zahradě či za oknem mají více slunce.
Impatiens Sunpatiens
Právě tato novinka preferuje plné slunce a vydatnou zálivku. Dorůstá výšky 31–40 centimetrů, vybírat lze květy bílé, žluté, oranžové, červené, fialové, růžové.
Rostlinu netýkavky Sunpatiens pěstujeme venku na slunečném stanovišti od května až do října. Přezimovat ji můžeme ve světlé chladnější místnosti při teplotě 10–12 °C a při omezené zálivce.
VIDEO Poslechněte si, jak novou krásku představuje zkušená zahradnice.
Jak na řízkování. Množíme netýkavky Část rostlinky seřízneme kousek pod očkem (do výšky 2 cm), odstraníme listy a z vrchu řízku šetrně odstřihneme květy i poupata. Poté řízek zapíchneme do rašelinového substrátu – nejlépe mírně šikmo. Následně překryjeme naši množírnu průhlednou plastovou fólií a necháme ji na místě s teplotou kolem 25 °C. Pravidelně vlhčíme. První kořínky se objeví asi po čtrnácti dnech.
Netýkavky se vám za péči odvděčí záplavou květů
Květy netýkavek mohou být jednoduché, aleidvoubarevné nebo plnokvěté. Nejčastější barvou je bílá, červená, růžová, fialová, lososová nebo oranžová. Poodkvětu se vytvářejí tobolky vystřelující semena. Reagují nasebemenší dotyk. Odtud název rostliny – netýkavka.
Netýkavky - Obrázek 1 Zdroj: Zuzana Schneidewind
Netýkavkám nejčastěji škodí mšice, svilušky či molice. Většině druhů na příliš suchém a slunném stanovišti hrozí opad poupat. Citlivé jsou na vysušení kořenového balu.
Autor: Zuzana Schneidewind, kamera: Jan Kundera
Autor článku
