Jak se staví sen pro šest lidí ve dvoupokojovém bytě

Tomu říkáme odvaha. Jedenatřicetiletý Miloš si našel o sedm let starší partnerku se třemi dětmi, a tak se stal hlavou velké rodiny. Jeho žena Jana má dvě děti z prvního vztahu, syna z druhého a teď s Milošem čekají další přírůstek do rodiny. Tadeášek by se měl narodit za cca 4 měsíce. Jak se má v současnosti pět, v brzké budoucnosti šest lidí poskládat do 2+1, kde je navíc jeden pokoj průchozí? Navíc děti jsou různého věku, a tedy s odlišnými potřebami. Co s tím?

Láska nezná hranice Miloš se s Janou zná tři roky. Seznámili se v práci ve školní jídelně. Mezi mladším Milošem a Janou je věkový rozdíl 7 let. Miloš musel Janu požádat o ruku natřikrát, až napotřetí řekla ano. Nejmladší syn Petr je ve střídavé péči u nich a svého otce. Prostřední syn Tomáš má lehčí formu ADHD, do toho puberta. Nejstarší dcera Adéla už doma moc nepobývá, chodí hodně ke koním a ke kamarádkám, ale z rodného hnízda se ještě vylétnout nechystá. Má společný pokoj se svými dvěma bratry, což není vždycky zrovna idylka.

Byt tvoří dva obytné pokoje – obývák a dětský pokoj, dále kuchyně, koupelna, WC a chodba. Byt je svou velikostí i dispozicemi pro tak velkou rodinu nevyhovující. Nyní se navíc rodina potřebuje připravit na narození nového potomka. Manželé žijí v obýváku, který každý večer promění na ložnici. Nyní musejí z tohoto pokoje udělat i pokoj pro miminko. Postýlku chtějí mít u sebe. Fakt, že nemají postel ani vlastní prostor, je pro jejich manželství zatěžkávací zkouškou. Potřebovali by alespoň trochu soukromí a klid bude potřebovat i zbytek rodiny, až se Tadeášek narodí.

Jana by obývák s kuchyní nechtěla propojovat. V kuchyni je velmi chladno a bojí se, aby zima nepřišla i do obýváku. Manželům vadí, že děti chodí přes jejich obývák, tj. jejich ložnici. O prohození pokojů neuvažovali, děti by se údajně bály mít pokoj hned za vchodovými dveřmi. Jinak nemají žádné velké nároky. Líbí se jim jednoduchost a praktičnost, chtěli by hodně úložných prostor, přáli by si patrovou nebo rozkládací postel. Kromě fotek a elektroniky netrvají na ničem, co musí zůstat.

Jak se staví sen III. - 3. díl v Praze

A jak se na výzvu dívají designéři Andrea Hylmarová a Marek Povolný?

Hodnocení designérů: „Nápad se zrodil velmi rychle. Dispoziční řešení bylo jasným vyústěním přání majitelů bytu vyřešit zónování bytu a soukromí členů rodiny. Zásadním problémem byla špatně umístěná toaleta, situovaná za kuchyní. Přístup k ní byl pouze kuchyní přes obývací pokoj. Dětský pokoj byl přístupný pouze z obývacího pokoje, tudíž se neustále chodilo přes obývák, sloužící zároveň i jako ložnice rodičů. Nebylo zcela jednoduché se popasovat s výškovými rozdíly místností, a zároveň křivými zdmi a rákosovými stropy, které velmi rády odpadávaly. Rovněž povrchové vedení plynu nám způsobilo problémy. Museli jsme přeřezávat a napojovat plynové trubky, což bylo v napjatém časovém harmonogramu velmi náročné.

Podívejte se na ukázku:

Zcela zásadně jsme tedy upravili dispozici bytu. Vyřešili tím přístup do jednotlivých pokojů přes chodbu a nikoli průchodem přes další pokoj. V bytě je rázem více soukromí pro všechny a s očekávaným přírůstkem do rodiny se všichni navzájem budou méně rušit. Chodba probíhající až do kuchyně vyřešila i špatnou obsluhovatelnost linky při vaření. Nejvíce nás potěšilo zakomponování stávajících viditelných rozvodů plynu, které jsme nečekaně zvýraznili a udělali z nich zajímavý grafický prvek v interiéru. Současně jsme z trubek pro plyn vytvořili lampy a rám pro zrcadlo, které skvěle doplnily plynové rozvody stejným detailem.

Styl proměny můžeme nazvat městským s malým nádechem industriálu. Z nábytku jsme odstranili vlastně vše, jelikož byl nevzhledný a nekvalitní. Na místo toho jsme vytvořili nové úložné prostory, které jsou zakomponovány na míru do stěn. Zajímavým prvkem bylo využití díry do stěny po spojovacích dveřích mezi obývákem a dětským pokojem. Místo zazdění jsme ji obezdili nikou a vytvořili malou pracovnu. Barevně jsme kombinovali bílou neutrální barvu na stěnách, stropech a skříních s kamennou šedou na dveřích a skříních v obýváku. Kamenná šeď je použita i jako spojující pruh na stěnách, který propojuje niky u TV a pracovny se zbytkem místnosti. Tento horizontální prvek opticky rozšiřuje zmenšený obývací pokoj. Jako třešničky na dortu jsme použili černé doplňky v podobě klik dveří, vypínačů, a především plynových trubek, které se vinou interiérem a poutají na sebe pozornost.“

Těšte se na další proměnu – pomůže i vám! V dalším dílu uvidíte, jak upravit společný dětský pokoj pro velké holky a kuchyň s obývákem pro babičku s dědou v rodinném domku.

Pořad můžete sledovat každý všední den v 17.40 na Primě.