Jak se staví sen promění dětský pokoj v říši pohádek

V dalším díle pořadu Jak se staví sen zavítáme do bytu 3+1 v Týnci nad Sázavou. Mladým manželům Šimkovým leží na srdci především blaho jejich dětí. Kvůli nim hledali bydlení mimo velkoměsto v přírodě, a svým dětem chtějí také dopřát dostatečný životní prostor v malém bytě, který je stál veškeré úspory a přes minimum peněz je s láskou a vkusně zčásti zařízen. Jenomže dětský pokoj už nestačí. Manželé by se vzdali i své postele v ložnici, jen aby děti měly svůj prostor…

Záchranář Roman a laborantka Jitka chtěli odejít pryč z Prahy, aby jejich děti vyrůstaly v přírodě. Rychle a levně koupili byt v bytovce v Týnci nad Vltavou a tato investice je natolik finančně vyčerpala, že na víc nezbylo.

V bytě zůstalo původní vybavení, a protože se Jitka snaží hnízdečko budovat navzdory vší nepřízni, řeší vše po kouskách a promyšleně, levnými nákupy přes internet anebo třeba tak, že si k narozeninám od každého člena rodiny přeje jednu židli. Jejich dvě děti jsou sice ještě malé, ale porostou jako z vody a jejich nároky budou stoupat, a tak by měly mít dostatek svého vlastního prostoru. Rodiče by jim rádi přenechali svoji ložnici, která je nejsvětlejší, největší a nejteplejší místností v bytě.

O dětském pokoji má Jitka docela přesnou představu. Byla by ráda, kdyby mělo každé dítě svůj koutek a aby s nimi pokoj „rostl“. Proměna pokoje je ale náročnější, protože tříapůlletý chlapeček trpí poruchou ADHD, která se projevuje neklidem, poruchou pozornosti a impulzivitou. Od té doby, co ale Roman zůstal na mateřské, dělá synek pokroky!

Bývalý záchranář z IKEMu neměl problém vyměnit si s manželkou role. Důvodem byl příjem rodiny. Když Jitka dostala nabídku na práci za lepších finančních podmínek, než měl on na ARO, neváhal. Těší ho péče o děti, dokonce Jitce vaří obědy s sebou a baví ho role muže v domácnosti. Kdo nesl výměnu rolí hůře, byla Jitka, která byla celý den pryč od ročního dítěte. Dnes už si zvykli, funguje jim to a nikdo z nich se necítí vykolejený. Jen ten životní prostor jim chybí. A jak dopadne výměna pokojů?

Jak se na proměnu dívají designéři Martina Pištěláková a Lukáš Lipert?

Martina: „Na tuto proměnu jsem se těšila, protože tvořit dětský pokoj, to je vždycky trošku dobrodružství. Zato proměna ložnice, to jsem si říkala, že bude větší oříšek ve smyslu, jak ji udělat hezkou v takovém bytě a v takovém prostoru, který jí byl určen. Zásadním problémem původního stavu bylo situování pokojů a jejich velikost. Původní dětský pokoj by výhledově oběma dětem nestačil. Dále nás při proměně trápily nerovné zdi, se kterými jsme si ale poradili. Největší úsměv na rtech mi udělala spontánní radost dětí, které se po vpuštění do pokojíčku okamžitě rozběhly a byly vyloženě veselé z prostředí, do kterého se dostaly. Princip pokojíčku je bez polepů vcelku jednoduchý, převažuje bílá barva, která v kombinaci s dubovou a původní parketovou podlahou bude působit ještě hodně dlouho nadčasově.

Pokud děti a rodiče polepy přestanou bavit, z nábytku by mělo být jednoduché je sundat, ze zdí to půjde taky, ale budou se muset lokálně opravit a zdi vymalovat – není to však renovace velkého rázu. Dispozice a rozmístění nábytku je vymyšlená tak, aby fungoval pokoj i do školního a dalšího věku. Ložnici jsme pojali vcelku jednoduše, klidně, důvodem převažující bílé barvy byl malý prostor, tak jsme jej opticky nechtěli tmavší barvou zmenšovat. Mysleli jsme i na úložné prostory, které jsme umístili v maximálním možném a příjemném rozsahu. Určitě bych Šimkovým do budoucna doporučila jako další krok rekonstrukci kuchyně, která je hned u vstupu do bytu.“

Lukáš: „Proměna pro mladý pár a děti byla velmi příjemná, nebyla to práce, ale zábava. V nové ložnici bylo jasné, že dispozice neumožní lepší využití místa než jediné možné a realizované řešení s postelí proti francouzskému oknu. V ložnici byl omezený prostor kvůli oknům ve dvou stěnách, která značně omezila varianty řešení využití místnosti. Celkově bytu prospěla úprava podlahy a nábytku v chodbě, která z ní udělala reprezentativnější prostor. V ložnici jsou to rozhodně kokedamy – zavěšené květiny v mechové kouli –, ty prostoru dodaly snovou atmosféru levitující zahrady.

Podívejte se, kdo jsou to Martina a Lukáš:

Grafika v dětském pokoji udělala zase z pokoje jedinečný prostor utvořený výhradně pro malé obyvatele. Pokoj pro děti jsme totiž chtěli proměnit v dětské království fantazie, chtěli jsme, aby všechen nábytek byl zapojen do poetiky ilustrované pohádky, proto jsme řezanou grafiku lepili i na šatní skříně, kterým jsme tak vdechli náladu spíše pohádkové truhly než jen obyčejné bílé skříně, pak už byl jen krůček k tomu, aby ilustrace přeskočily i na zeď a dotvořily dětský svět zvířátek a mašinek. Stěnu u psacího stolu jsme natřeli tabulovou černí, stěnu si tak děti mohou počmárat křídami. Nový nábytek byl zpracován na míru tak, aby byl v malé ložnici optimálně využit stísněný prostor.“