Zahradní trpaslíci dneska slaví svůj svátek. Milovníci je hájí, pro kritiky je to kýč

Trpaslíci rozdělují především zahrádkáře, protože na zahrady trpaslíci prostě patří nejvíc, na dvě části a těžko říct, která část je větší. Jedni je milují a hrdě vystavují, druzí zatracují. V každém případě se trpaslíci na zahradách objevují. Minimálně děti je zbožňují a kolemjdoucím dokážou vyloudit úsměv na tváři. A to není málo!

Kde se vzali trpaslíci

První předkové našich trpaslíků mají svůj původ v germánských, anglosaských a skandinávských příbězích, mýtech a pověstech, ve kterých skřítkové a trollové vždy hráli různé role.

Někdy od 16. století se o sošky trpaslíků začali zajímat dokonce i slavní umělci. Velmi známé jsou sošky trpaslíků před zámkem v Novém Městě nad Metují od Matyáše Bernarda Brauna nebo postavy trpaslíků vytesané do skal v okolí Liběchova od romantického sochaře Václava Levého.

V dobách osvícenství byl však trpaslík považován spíše za známku nevkusu. Jeho čas přišel zase až s obdobím romantismu a biedermaieru, kdy se trpaslíci začali zabydlovat v městských i předměstských zahradách.

První továrna na hliněné a později i sádrové trpaslíky vznikla vroce 1878 v Gräfenrodě v Durynsku. Už tenkrát byli trpaslíci nazýváni kýčem, ale i tak se jejich obliba dále šířila, především po zahradách anglosaského světa.

Ač se vám to možná nezdá, protože se k tomu jen málokdo přizná, oblíbení jsou i dnes. Sádroví i plastoví zahradní trpaslíci se vyrábějí i prodávají ve velkém množství.

Správný trpaslík prý měří asi do šedesáti centimetrů, má červenou čepici a bílý vous, ale fantazie tvůrců je ve skutečnosti bezmezná.

Občas se stává, že se tvůrci trpaslíka zdá 60 cm prostě málo a vytvoří trpaslíka obra. Alespoň ho nikdo na rozdíl od tradičně rostlého kolegy v zahrádce nepřehlédne.

Zdroj: http://svatky.centrum.cz/svatky/vyznamne-dny/mezinarodni-den-trpasliku-115/; https://radiozurnal.rozhlas.cz/je-maly-ale-nejde-ho-prehlednout-zahradni-trpaslik-je-v-nemecku-pojem-ma-i-6235499