Proč pečeme na Vánoce vánočku? Historie a tradice oblíbeného pečiva
Tradiční česká kynutá vánočka se na Vánoce peče už stovky let. Sladká vánočka vznikla jako vylepšená varianta klasického chleba a na štědrovečerním stole nesměla chybět. Víte proč?
Kynuté pečivo mělo u našich předků výsadní postavení, protože proces nabývání těsta na objemu symbolizoval nárůst štěstí a hojnosti. V případě vánočky ale nejde jen o obyčejné pečení. Doprovází ho mnoho, někdy i dost bizarních tradic, pověr a zvyků, které mají vánočce, tedy spíše lidem, co ji dělají, zajistit, aby těsto dobře vykynulo a vánočka byla dokonalá.
Z historie vánočky
První zmínky o pečení vánočky jsou z 15. století, tehdy ji ale mohli péct pouze mistři pekařského cechu a výhradně pro vrchnost. Až v 18. století se začalo s pečením vánočky v běžných domácnostech. V této době se neříkalo jenom vánočka, ale také štědrovečernice, houska, calta, pletanka, pletenice… Jak se toto sladké pečivo dostávalo do domácností, každá rodina se řídila odlišnými zvyklostmi, což vedlo k regionálním odlišnostem.
Recepty na vánočku se u nás dědí z generace na generaci a liší se podle krajů, měst, vesnic i rodin.
Nenechte si ujít: Vánoční tradice a zvyky: Jak věštit z jablka, proč mít seno pod stolem a líbat se pod jmelím.
Co znamená vánočka
Vánočka má blízko k figurkám z těsta, které se kdysi o Vánocích pro štěstí rozvěšovaly po celém domě i hospodářství. Ostatně sama je také figurkou – svým tvarem má připomínat Ježíška (miminko) zabaleného v povijanu. Proto je symbolem zrození nového života a plodnosti.
Co symbolizují prameny vánočky?
Správná vánočka má být upletena z devíti pramenů, každý má svůj význam.
Spodní čtyři symbolizují oheň, vodu, vítr a vzduch. Prostřední cop ze tří pramenů spojuje cit, vůli a rozum. Ve vrchním se snoubí vědění a láska.
I křížové pletení copů má svůj význam. Naši předci věřili, že tak chrání lidi před zlem a záští.
Její spletený tvar znázorňuje soudržnost a jednotu rodiny.
Inspirujte se: Staročeská vánoční klasika: Houbový kuba třikrát jinak
Jedna vánočka nestačila
Vánočky se pekly den nebo noc před Štědrým dnem. Muselo jich být tolik, kolik bylo členů rodiny a služebnictva. Pro každého jedna menší a jedna velká.
První upečenou vánočku podle tradice dostal hospodář, aby byla v novém roce dobrá úroda.
Největší vánočka se umístila na štědrovečerní stůl a rozkrojit ji směl pouze hospodář jako poslední z chodů slavnostní večeře.
Někde dostával kousek vánočky i dobytek, aby byl zdravý a chráněný před zlem.
Kousek se házel také do studny, aby nevyschla, nebo do krbu proti zlým silám v domě.
Zvyky a pověry spojené s pečením vánočky
Příprava vánočky není jednoduchá. Obtížné je vypracovat těsto, aby bylo hladké, spojité a nelepilo se na mísu. I v průběhu kynutí, pletení a pečení vánočky pak přichází mnoho momentů, kdy stačí malá chyba a dílo se nepovede. Ženy v dřívějších dobách proti takovým hrozbám podnikaly různá opatření, někdy pro nás dnes i dost zvláštní.
Při pečení vánočky musí mít na sobě kuchařka sněhobílou zástěru a bílý šátek nebo čepec.
Během zadělávání těsta nesmí nikdo v místnosti promluvit.
V blízkosti zadělaného těsta, které na teplém místě kyne, nesmí skákat a dovádět děti.
Naopak ale hospodyně musí vyskakovat co nejvýš, aby těsto vyběhlo a vánočka se podařila.
Předtím, než hospodyně začala vánočku plést, vyšla s těstem ven a postupně trochou potřela každý strom v zahradě, aby stromy příští rok daly bohatou úrodu.
Do vánočky se někde zapékala drobná mince. Kdo ji pak při jídle našel, byl následující rok bohatý a zdravý. Ostatně stejný zvyk znáte z Anglie, kde se mince schovává do tradičního vánočního pudinku. Jinde se zase do těsta zamíchalo jedno zrnko hrášku, kdo ho ve vánočce našel, měl celý příští rok štěstí.
Podle toho, jak se vánočka povedla, se předpovídalo, jaký bude pro rodinu příští rok. Dokonalá vánočka znamenala šťastnou budoucnost, nový přírůstek do rodiny či bohatou úrodu. Naopak špatným znamením byla vánočka připálená nebo prasklá. To nevěštilo nic dobrého, spíše symbolizovalo neštěstí a chudobu.
Nechte se vést při přípravě kynuté vánočky návodným video receptem.
Zdroje: Velká domácí kuchařka (Ladislav Nodl, Jarmila Mandžuková, Karina Havlů), Český lidový a církevní rok (Alena Vondrušková), Tradinář (Monika Kindlová, Martina Boledovičová); cs.wikipedia.org; fresh.iprima.cz