Kolik bude letos hub? Prozradí hlavní mykolog Jaroslav Landa

Poznáte je? - Obrázek 9 Zdroj: Archiv MW

Pravidlo, že co Čech, to muzikant už dávno trumflo nové rčení – co Čech, to houbař.

Mladí, staří, muži a ženy bez rozdílu povolání, zaměstnání, vzdělání nebo náboženství ve chvíli, kdy se do éteru roznese správa, že houby začínají růst, promění se v houbaře. Jak to ale bude letos s houbami, můžeme se těšit na bohaté úlovky, nebo jen na chudou sklizeň? O tom jsme si povídali s předsedou České mykologické společnosti Jaroslavem Landou.

V době houbařské sezony se lidé ptají: Rostou? Jak to vypadá letos, rostou nebo budou růst?„Letošní rok vypadá slabší. Pokud to vezeme od začátku roku, je to sezonně rozděleno. Nejdříve vyrůstá vlna jarních smržovitých hub, což jsou kačenky české a smrže. Potom jsou to ucháče – ucháč obrovský a ucháč obecný a destice, z nichž jsou všechny jedlé až na ucháč obecný, ten je jedovatý. Vloni byla silná vlna kačenek, letos byla slabá, smrže celkem rostly.

Ing. Jaroslav Landa, předseda České mykologické společnosti. Foto: archiv Jaroslava Landy

Po této vlně následují v květnu májovky– čirůvka májovka a současně závojenky podtrnky, které jsou jedlé. Tyto houby jsou velice oblíbené, chodí se sbírat, protože v tom období mnoho jiných hub není. Vlna májovek byla letos průměrná, ale teď je situace taková, že v lese houby nejsou nebo jen řídce a jen místy. Přikládáme to vlivům, jako je mírná zima, málo sněhu, málo srážek, které přicházejí nárazovitě a jen někdy a bývají vydatné jen místy. Po té vlně veder se očekávaly větší srážky a ty nepřišly.Musíme konstatovat, že v současnosti houby prakticky nerostou.

Poznáte je? - Obrázek 1 Zdroj: Archiv MW

Takže to doposud byla letos bída, ani žampiony nebyly, ani hřibovité houby, holubinky, ryzce, lišky a některé muchomůrky (ať už jedlé nebo jedovaté). Letošní rok do současného okamžiku bych hodnotil jako podprůměrný. Výskyt hub mapujeme a normálně vydáváme mapku jejich výskytu, ale letos jsme ještě nezačali.“

Jak to vidíte, bude na podzim lepší sezona?„Dobrá nebo špatná houbařská sezona se odvíjí od počasí. Samotné teplo houbám nevadí, ale ve spojení s velkým suchem už nemohou růst. A přitom je potřeba vyšší teploty, aby rostly. Kupodivu někdy jim nevadí ani to, o čem bychom si mysleli, že jim vadí – třeba teplotní šok. A ony přesto rostou, rostou i po velkých bouřkách, ale jen 3 až 4 dny a pak konec. Spolehlivě rostou v podzimním období, kdy je počasí stálejší a teplota není vysoká. Není potřeba se obávat, že by se nic nenašlo, i když pamatuji i takové roky, že ani v září nerostly.“

Poznáte je? - Obrázek 2 Zdroj: Archiv MW

Kolik jedlých hub se sbírá a kolik je těch, kterým bychom se měli raději vyhýbat?„Hub je asi 4 tisíce. Těch nejedlých je menší počet. I když i po dlouhých desetiletích se přichází na to, že některé, původně považované za jedlé, jsou jedovaté. Míra jedovatosti je různá – buď je po nich jen nevolno jako po pečárce zápašné. Někdo dokonce tuto houbu jí a nemá žádné potíže. Naproti tomu na opačném konci spektra stojí muchomůrky zelené. Otravy se projevují až po delší době. Otrava po takovém pavučinci plyšovém, velice vzácné houbě, se projeví až po 2 až 3 týdnech. Reakce na čechratku podvinutou se třeba nedostaví vůbec nebo až po několika letech a pak způsobí závažné zdravotní potíže.“

Existuje recept na to, jak se stát houbařem?„Je to vesměs živelné, k tomu se nikdo nikdy nedal nutit ani přesvědčovat. Začátky jsou v rodině nebo v možnostech. Když člověk žije u lesa, tak pochybuju, že se tam vůbec nepodívá. Když si člověk začíná podrobně všímat, kde rostou, jak rostou, proč zrovna ty a ne jiné, znamená to, že překročí rámec obyčejného houbaře a stane se znalcem, mykologem-odborníkem, a může se začlenit i do mykologického bádání.“

Vy jste se také touto cestou dostal k mykologii?„Ne, já se zajímal už jako kluk přírodu, o rostliny, později o houby. Poměrně brzo jsem sledoval znaky, členění a sháněl o tom knížky.“

Které houby sbíráte?Já je nesbírám na jídlo. To jsem dělával v mládí, kdy jsem přinesl z lesa plnou tašku a hledal někoho, kdo by ji zpracoval. Do přírody chodím za poznáním, houby mapuji a fotografuji je. Fotografie je doklad, že rostou, kde rostou a jak vypadají. Pro podrobnější poznání hub je rozřízneme a fotografujeme detaily. Je to jiný způsob fotografování než ten běžný.“

Najdou se i dnes ještě nové druhy hub, které předtím nikdo neviděl?„Výzkum hub je dlouhodobá záležitost, pokračuje několik staletí. Nové druhy se objevují také a některé se slučují. Je to poměrně obtížná práce.“

Ještě praktická otázka – jak poznáme houbařský les, do kterého máme vstoupit, a ten, kde i při největší snaze nic nenajdeme?„Někdy se to pozná, někdy ne. Lidé rádi navštěvují místa, která znají, protože houby setrvávají na svých stanovištích, jsou vázány na stromy. Tam je vývoj dlouhodobý. Mladý les a starý les – to jsou odlišné světy, v mládí roste něco jiného než v dospělém lese. Oblíbenější je dospělý les, hlubší les, protože je vlhčí. Když se to vezme z hlediska bádání, tak jsou všechny typy lesa zajímavé. Třeba Český kras – tam houbař často nepůjde, ale pro mykologa je to doslova ráj.“

Pane předsedo, je skutečně každý Čech houbařem?„No, platí to tak zhruba, těch houbařů se ještě nikdo nedopočítal. Ale pravdou je, že téměř v každé rodině se někdo o houby zajímá.“

Za rozhovor děkuje

Marta Pawlicová

Mohlo by vás zajímat: