Jak se žilo ve Versailles? Nejznámější zámek světa byl plný luxusu i nesvobody

Pohádkový zámek za Paříží sice překypoval luxusem, ale život v něm příjemný nebyl. Do 1200 místností se muselo vejít až pět tisíc šlechticů, které mohl Král Slunce Ludvík XIV. kdykoli vyhnat, protože za bydlení neplatili. Kdo se od Versailles vzdálil moc daleko, vysloužil si podezření ze spiknutí. Zámek tak připomínal zlatou klec. Podívejte se, jak se stavěl, proč kvůli němu zmizela celá vesnice a co stálo na místě slavného Zrcadlového sálu.

Na místě dnešního paláce stával malý lovecký zámeček. Král slunce Ludvík XIV. si ho vybral jako místo, kam se chtěl přesunout z pařížského Louvru. Versailles se mělo proměnit v důkaz královy moci i vkusu. Od roku 1682 se Ludvík do Paříže vydal jen čtyřikrát. Zbytek času trávil ve Versailles.

Žil prakticky na staveništi. Zámek se neustále rozšiřoval a i nově postavené části se předělávaly podle aktuálních požadavků. Zmizela nedaleká vesnice Trianon i s kostelem. Součástí zámeckého komplexu totiž byly i okouzlující zahrady, kde francouzská smetánka trávila volný čas. Ludvík XIV. do Versailles přesunul vládu a část šlechticů si vystavěla paláce v přilehlém městě. Jejich střechy ale nesměly přesahovat výšku Versailles.

Známá kaple se za králova života nedokončila a operu postavil až Ludvík XV. Navíc se budovalo jen v dobách, kdy Francie zrovna nevedla válku. Během ozbrojených konfliktů musely totiž finance putovat do armády. Současná podoba Versailles je až výsledkem několika staletí práce různých architektů. Jedním z nich byl i Hardouin-Mansart, člověk, který dal architektuře takzvanou „mansardu“.

Bohatý, ale nebezpečný život

Ludvík XIV. se rozhodl nastěhovat francouzské šlechtice pod jednu střechu, aby mu nedělali problémy. Dostal je tak do svízelné situace. Pokud ve Versailles nežili, vystavovali se podezření ze zrady. Pokud se do zámku nastěhovali, museli strpět podřízené postavení. Král jim totiž vyplácel důchody, ale držel je v šachu. Mohl je totiž kdykoli z paláce vykázat.

Šlechtici také plnili různé role včetně komorníků. Většina audiencí u krále se odehrávala přímo v ložnici. Ta stála v čele Mramorovéhonádvoří, které se částečně zachovalo z původního loveckého zámečku.

Provoz paláce Ludvíka vycházel na vysoké sumy. Třeba Habsburkové za svůj dvůr utráceli jen třetinu až šestinu toho, co investoval Král Slunce. Důchody šlechticů neustále rostly, až přesáhly náklady na královskou domácnost.

Zmizelá terasa

Tam, kde je dnes Zrcadlový sál, stávala velká terasa s fontánou, která spojovala králův a královnin byt. Každý měl svou ložnici. Do budoucna se ale ukázala terasa jako nepraktická, už také kvůli tomu, že Francie nebyla Itálie.

Terasu tak brzy nahradil Zrcadlový sál, nejdůležitější přijímací pokoj v paláci. Inspiraci si Ludvík vzal nejspíše ze zrcadlového sálu v madridském Alcázaru. Byl to královský palác, který později vyhořel a na jehož místě dnes stojí nové sídlo španělského monarchy. Ve versailleském sále najdeme 578 zrcadel o rozměrech metr na metr. Projekt měl také dokázat sílu francouzského průmyslu. Už nebylo potřeba dovážet zrcadla z Benátek. Zrcadla se do velkého sálu hodila, jelikož odrážejí světlo, a prosvětlují tak místnost. Ludvík XIV. tu byl prakticky denně a pořádal tu nejvýznamnější státní setkání.

Další částí paláce, která zmizela, bylo Schodiště velvyslanců. Ohromující prostor byl osvětlen svrchu a jeho cílem bylo příchozí okouzlit krásou a luxusem paláce. Nicméně už Ludvíkovi XV. schodiště s freskami nevyhovovalo a nechal ho zbourat.

Versailles po Velké francouzské revoluci

Nejslavnější éra Versailles skončila s rokem 1789. Sbírky umění se přesunuly do Louvru, nábytek šel do aukce. Ale i během 19. století docházelo ke stavebním úpravám, třeba Napoleon nechal předělat menší palác v zahradách na své letní sídlo. Později se byty šlechticů proměnily v galerii.


Přečtěte si také