Svatý Ondřej je patron svateb. Tradice poslední listopadové noci

Svátek svatého Ondřeje (30. listopad) je v lidových tradicích spojený hlavně s věštěním. A i když zdaleka nebyl jediným dnem, kdy se naši předci snažili předpovídat svou budoucnost, patřil k nejstarším a nejoblíbenějším. Svatoondřejské věštby byly pro naše předky nejsměrodatnější a zejména svobodná děvčata jim dávala velkou váhu.

Svátek sv. Ondřeje na konci listopadu určoval začátek adventu. „V lidových tradicích je neodmyslitelně spojený s věštěním. Není sice zdaleka jediným takovým magickým dnem v roce, například na Štědrý den se také předpovídala budoucnost a na sv. Matěje zase počasí a úroda. Den sv. Ondřeje býval ovšem nejoblíbenější a věštby byly pro naše předky nejsměrodatnější. Bylo to logické, protože začínal nový liturgický rok a lidi zajímalo, co je čeká,“ uvádí PhDr. Alena Vondrušková v knize Český lidový a církevní rok.

PŘEČTĚTE SI O VÁNOČNÍCH TRADICÍCH: Jak věštit z jablka, proč mít seno pod stolem a líbat se pod jmelím

Legenda o svatém Ondřejovi

Svatý Ondřej se narodil v Palestině a jako mladý si vydělával na živobytí jako rybář. Ondřej byl Ježíšovým učedníkem a později jedním z apoštolů, stejně jako jeho bratr Petr. Po Kristově ukřižování putoval po světě a šířil křesťanství. Usadil se v Řecku, kde byl za svou víru pronásledován a nakonec v řeckém Patrasu zemřel mučednickou smrtí – byl ukřižován stejně jako Ježíš, ale na kříži ve tvaru písmene X, na němž odsouzený umíral mnohem pomaleji a bolestivěji. Proto se tomuto kříži říká Ondřejův, ondřejský nebo svatoondřejský. S ním a taky s rybářskou sítí a rybami bývá nejčasněji zobrazovaný.

Koho je svatý Ondřej patron

Svatý Ondřej je obráncem a patronem rybářů a obchodníků s rybami, sedláků, řezníků, horníků, provazníků či nosičů vody, ale i Řecka, Skotska, Ruska, Řecka či Sicílie. Z pohledu lidových tradic je garantem a patronem šťastných sňatků a nevěst.

Svatý Ondřej je patronem rybářů a obchodníků s rybami, sedláků, řezníků, horníků, provazníků či nosičů vody, ale i Řecka, Skotska, Ruska, Řecka či Sicílie. Zdroj: iStock

Svatoondřejské věštění pro svobodné dívky

Svobodné ženy se snažily prostřednictvím svatoondřejského věštění zjistit, koho a kdy si vezmou. V podstatě se jedná o stejné zvyky jako na Štědrý den, ale protože je sv. Ondřej vnímán jako patron šťastné svatby, v noci z 29. na 30.listopadu mají věštby mnohem větší váhu. Tak si některé připomeňme. A pokud by si některá ze singl dívek a žen chtěla staré svatoondřejské svatební věštby vyzkoušet, tak směle do toho.

Nejznámější je tradice házení botou, kdy se dívka postaví zády ke dveřím a hodí dozadu střevícem. Pokud je špička boty obrácená ke dveřím, znamená to, že se do roka vdá a odejde z domu, pokud ne, ještě rok zůstane doma.
Svobodné dívky o půlnoci chodily třást plotem a přitom pozorovaly, zda někdo jde. Z které strany uslyšely kroky, z té měl přijít ženich.
Jinde děvčata třásla stromem nebo keřem, a zaštěkal-li v té chvíli pes, hned bylo jasné, z které strany má očekávat ženicha.
Dívka před spaním poklekala u své postele, odříkala modlitbičku ke sv. Ondřejovi a poprosila ho, aby jí ve snu ukázal budoucího manžela. Věřilo se, že co se v tuhle noc zdá, to se určitě splní.
Jinde svobodné děvče napsalo na cedulky jména v úvahu přicházejících ženichů a vložilo je před spaním pod polštář. Jméno ženicha pak zaručeně bylo na jednom z papírků, které v noci vypadly na zem. A pokud z postele nevypadl žádný, svatba se v příštím roce nekonala.
V jiných krajích zase večer dívky napsaly tři jména mládenců na ženění na stejně velké papírky, daly je pod polštář a ráno před rozedněním se zavřenýma očima jeden vytáhly – a uviděly jméno svého ženicha.
Oblíbené bylo věštění z knedlíků. Těsto se rozdělilo na pět kousků a do čtyř se zabalily papírky s chlapeckými jmény, pátý zůstal prázdný. Když se knedlíky vařily, tak se s napětím čekalo, který vyplave nahoru první. Po rozříznutí si pak dívka buď přečetla budoucího ženicha, nebo našla prázdný papírek, který značil, že veselka zatím nebude.
Z 18. století pochází zvyk, kdy několik svobodných dívek dalo na lopatu kousky chleba, každá jeden. Který sežral pes jako první, ta se měla také jako první vdát. Proto údajně mnohé dívky podváděly a tajně svůj kousek potřely zespodu sádlem, aby byl pro psa voňavější.
O půlnoci bylo také možné spatřit obraz nastávajícího na hladině vody ve studni či díži, v zrcadle nebo v komíně.
Věštilo se také z kostí mrtvé ropuchy, zahrabané několik dnů do mraveniště. Když si děvče vytáhlo kůstku v podobě háčku, mládence přitahovala, pokud našla plochý lopatkovitý tvar, bylo tomu právě naopak.

O sňatku rozhodovali rodiče – a věno

Dříve si většina děvčat nemohla vybrat manžela podle svého srdce, protože o sňatku rozhodovali rodiče. „Ve starší literatuře je institut věna často spojován se sobectvím a bezohledností bohatých rodičů vůni chudším sousedům. Většina dívek si nemohla zvolit manžela podle sebe, protože rozhodovali rodiče. Mnozí sice přihlíželi k tomu, kdo se jejich dceři líbí a koho má ráda, ale měli poslední slovo, museli ho schválit a dát snoubencům požehnání,“ říká PhDr. Alena Vondrušková.

Dříve si většina děvčat nemohla vybrat manžela podle svého srdce, protože o sňatku rozhodovali rodiče. Zdroj: Pixabay

Obecně platilo, že ženich a nevěsta měli pocházet se stejného prostředí a rodiny musely mít zhruba stejný majetek. Současně bylo nutné dát dceři takové věno, aby uspokojilo rodiče ženicha, uzavřením sňatku se totiž věno stalo součástí jeho osobního majetku. Vybavit nevěstu do manželství penězi, materiálními věcmi či polnostmi bývalo nejdůležitější podmínkou sňatku. Nedošlo-li k dohodě a výplatě zálohy předem, z veselky nakonec většinou sešlo. Námluvy měly podobu tvrdého obchodního jednání s často nejistým výsledkem, a tak se mladé svobodné dívky snažily ovlivnit magickými prostředky nebo alespoň prostřednictvím svatoondřejského věštění zjistit, jak to asi s jejich svatbou bude.

Svatoondřejské tradice a zvyky

Na sv. Ondřeje je výjimečně vhodný čas k předvídání budoucnosti, nejen co se týká manželství. Svatoondřejská noc měla moc vyjevit osud každému.

Naši předkové podle starých zvyklostí chodili do lesů a sadů, zde třásli větvemi, aby přivolali na radu bůžky a duchy. Když se větve stromů utišily, šeptali do korun stromů svá přání a kladli otázky týkající se věcí příštích. Strom jim dával znamení souhlasným pohnutím větve nebo šumem, zapraskáním v koruně znamenalo ne.
Od půlnoci v den svého svátku sesílá svatý Ondřej poctivým spícím krásné sny. Co se o svatoondřejské noci zdá, je potřeba si hned ráno po probuzení zapsat. Takový sen se nám pak během roku docela určitě splní. Ovšem když se ráno nejdřív podíváme oknem ven a teprve pak si sen zapíšeme, tak se bohužel nesplní.
Vyzkoušet můžeme i další ze starých svatoondřejských zvyků: čtyřmi hrnky přiklopíme trochu zeminy, kousek chleba, malý hřebínek a prstýnek. Nesmí nás při tom ale nikdo vidět, aby zůstalo utajeno, kde se která věc nachází. Kdo chce znát svůj osud, jeden hrnek odklopí – pokud je pod ním hlína, nevěští to nic dobrého, znamená to smrt, hřeben signalizuje blížící se nemoc a neštěstí, chleba je příslibem peněz a majetku a hrnek s prstenem předvídá lásku a svatbu.
Na svátek sv. Ondřeje musí být všechny zemědělské práce skončeny dříve, než nastane soumrak. A protože 30. listopadu slunce zapadá okolo 16. hodiny, tak musíme včas uklidit všechno zahradní nářadí a náčiní, nic na zahradě nebo na poli nesmí zůstat. Pokud to nestihneme, máme smůlu a úroda příští rok nebude stát za nic.

Zdroje: cs.wikipedia.org, monicastar.cz, Český lidový a církevní rok (PhDr. Alena Vondrušková)