Zelená je střecha, bydlení je hra

Zelené střechy mají ve stavbě lidských obydlí dlouhou tradici. Používaly se v mnoha částech světa, například v rovníkové Africe, na Sibiři nebo v severoamerických prériích. Klasické domy se „zelenou střechou“ pak pocházejí především ze severských zemí, kde se například na Islandu používala dvojitá vrstva rašeliny položená na konstrukci z větví, která byla na povrchu porostlá trávou. Použití zelených střech na rovníku i v subpolárních oblastech ukazuje na skvělé izolační vlastnosti tohoto řešení – v létě se obydlí ochlazuje, zatímco v zimě zelená střecha udržuje teplo.

Platí to především u plochých střech. Teploty u běžné ploché střechy mohou v závislosti na barvě a materiálu vystoupat až na 80 °C, zatímco porostlá střecha se zahřeje maximálně na 25 °C. V zimě pak u běžné ploché střechy mohou teploty klesnout až na –20 °C, zatímco u zelené střechy se budou držet těsně pod bodem mrazu. Nezanedbatelné jsou i lepší protihlukové vlastnosti rostlinami osázených střech.

Kolik váží lodyha

Při promýšlení stavby zelené střechy hraje důležitou roli zatížení. Počítat musíte nejen s vlastní střešní konstrukcí, zeminou a sněhem, ale také s hmotností vegetace, která na střeše vyroste. Porost tvořený trávou a bylinami střechu zatíží asi 15 kg/m2, v případě keřů je to asi 20 kg/m2 a pokud se rozhodnete napodobit visuté zahrady a osadit rovnou střechu stromy, berte v úvahu až 150 kg/m2.

Pro izolaci zelené střechy můžete použít různé systémy, nejčastěji se dnes pracuje s různou kombinací, parotěsných, tepelně izolačních a drenážních fólií a vrstev. Jejich složení ve směru od povrchu k vegetační vrstvě může vypadat například takto:

1. parotěsná fólie2. tepelná izolace3. geotextilie4. hydroizolační fólie5. drenážní vrstva6. smyčková rohož7. geotextilní vrstva8. substrát9. vegetační vrstva

Důležitá je práce s vlhkostí, respektive vláhou. Drenážní vrstva je nezbytná u střech do sklonu 5°, protože bez ní by se v substrátu hromadila voda a rostliny by zahnívaly. Naopak u šikmých střech se klasická drenáž nedoporučuje.

Mateřídouška a rozchodník

V literatuře můžete narazit na pojmy intenzivní a extenzivní zelená střecha. V prvním případě jde o střechu určenou k relaxaci, tedy vlastně o střešní zahradu. Té se budeme věnovat v některém z dalších článků.

Extenzivní střecha je víceméně bezúdržbová – má vlastní koloběh vody a rostliny se na ní obnovují samovýsevem nebo vegetativně. Klíčovou roli u takové střechy hraje substrát, který by měl být velmi pórovitý. Jen tak bude moci absorbovat a zadržet vodu potřebnou k udržování zeleně. Podle typu zeleně může být vrstva substrátu silná 20–200 milimetrů, přičemž jako stabilizace slouží kořenový systém rostlin.

Na takovýto typ střechy vyséváme co nejodolnější rostliny – budou muset snášet vítr, sucho, sluneční svit. Pokud nepůjdete rovnou do předpěstovaného travního koberce, můžete střechu osadit kombinací rozchodníků a netřesků. Rozchodníků (patří mezi sukulenty) je mnoho druhů, dobře se rozrůstají a krásně kvetou. Z bylin se na větší plochy doporučují různé druhy kostřav a psinečků nebo lipnice luční. Přidat ale můžete i mateřídoušku, třezalku nebo devaterník. Už jsme vás dostatečně nalákali?

(tes)