Jak se vyrábí český křišťál? Práce ve sklárně je náročná, ale výsledky vypadají úchvatně

Zdeněk Drobný pracuje v karlovarské sklárně Moser už 47 let a nejvíc ho baví ty nejnáročnější skleničky nebo vázy. „Vyžadují sílu, ale i lékařský cit,“ říká. O svojí práci vypráví se zájmem, je to jeho koníček a taky poslání. Patří ke sklářským mistrům, kterých si Moser opravdu váží.

Práce ve sklárně začíná v půl sedmé, ale skláři jsou na huti už o hodinu dříve. Je potřeba se připravit. Musejí si uklidit pracovní prostor a připravit píšťaly, což jsou různě velké kovové trubice, kterými se sklo vyfukuje. Jejich průměr bývá 13 milimetrů. Na ty nejtěžší kusy jsou ale potřeba píšťaly jednou tak velké.

Vůbec největší píšťala v Moseru má průměr 26 milimetrů a na huti se používá od chvíle, kdy umělecký šéf Mosera Lukáš Jabůrek přišel s návrhem na vázu Hruška. Skláři nejdřív zkusili třicetikilový základ vázy vyfouknout píšťalou o průměru 22 milimetrů, ale ta se ohnula do pravého úhlu a sklo z ní steklo. „Píšťalu jsme očistili a donesli jsme ji výrobnímu řediteli na památku. Tak nám koupili píšťaly s průměrem 26 milimetrů,“ směje se Drobný.

Podívejte se na rozhovor a záběry z výroby českého křišťálu:

Rozpálit pec býval problém

Hmota pro vyfukování skla se připravuje v obrovských pecích na plyn, které se musejí jednou za pár let vyměnit. Když skláři přicházejí do práce, pec mívá 1360 stupňů, při 1340 se otevírá a začíná se pracovat, když teplota klesne ještě o deset stupňů. Dřív to tak nefungovalo. Pece nebyly na plyn, ale na uhlí, takže se nevědělo, kdy vyroste teplota tak, aby se dalo pracovat. Proto bydleli skláři hned vedle hutě.

Tam, co je dnes před budovou Mosera parkoviště, stávaly domky sklářů. Když byly pece dostatečně rozžhavené, svolával skláře zvon. Mohlo k tomu dojít i v noci. Stará zvonice se dodnes vypíná nad střechou hutě a připomíná staré časy jedné z nejvýznamnějších českých skláren.

Skláři pracují ve třech, ale potřebují ještě jednoho, který vyfouknutý výrobek odnese do chladicí pece. „Odnašeč je v podstatě důležitější než sklář,“ říká s nadsázkou Drobný. Právě na odnašečích, respektive odnašečkách závisí to, zda práce sklářů nepřijde vniveč.

Tři skláři mají rozdělené pozice podle zkušeností. Čerstvě vyučení skláři pracují jako baňkáři. Pokud jsou šikovní, posunou se na pozici pomocníka. V ní setrvají až deset let, než jak říká Drobný, dozrají a naučí se potřebné techniky. Když se ale sklář stane mistrem, jeho nabírání zkušeností nekončí. Podle Drobného trvá dvacet, ale spíš pětadvacet let, než se ze skláře stane špičkový mistr.

Podívejte se i na rozhovor s Lukáše Jabůrkem, uměleckým ředitelem sklárny Moser:

Další články: