3. srpna 2017 17:50
Markéta ZídkováJak se staví sen dostane do bytu 4+kk dva dětské pokoje i pracovnu
V pokoji Terezy je spousta místa pro korálky i sportovní náčiní, které miluje Zdroj: FTV Prima
Tatínek se odmítá vzdát své pracovny. Kde tedy vzít prostor na druhý dětský pokoj? Jde to – sledujte pořad Jak se staví senv sobotu v 17.35 na Primě.
Těšte se na rodinu Raichových z kladenského bytu 4+kk. Maminka pracuje jako středoškolská učitelka, tatínek je vědecký pracovník. Mají spolu dvojčata, dvě holky, kterým je 14 let. A o ně jde. Holky jsou v pubertě, a tak se často hádají. Každá je úplně jiná. Navíc spolu tráví většinu dne. Ve škole, mají podobné koníčky a sdílí jeden dětský pokoj. Přáním holek je mít vlastní pokoj. Přičemž každá chce mít pokojíček nový.
Problém spočívá v tom, kde vzít na druhý dětský pokoj prostor. V bytě je sice jeden pokoj, který se přímo nabízí k tomu, aby se v onen vysněný pokojíček přeměnil, ale v současné době je tam pracovna tatínka vědce a ta je „posvátná“. Rodina tedy vymyslela jiné místo pro dětský pokoj, a to ložnici rodičů. Zčásti by v ní byl dětský pokoj, v druhé, menší části a současné šatně by byla ložnice rodičů. Podaří se designérům vypořádat s prostorem ke spokojenosti všech?
Další možností by mohlo být vytvořit tatínkovi pracovnu jinde a jeho současnou použít pro dětský pokoj. Překvapivě byl k tomu ochotný. Jen trvá na tom, aby jeho knihy zůstaly v knihovně, a ne na policích. Prostě musí být v zasklené knihovně, kam se na knihy nepráší. Jinak ke své práci potřebuje místo na počítač, dva monitory, skener a tiskárnu.
Dcera Anička by si přála v pokoji gauč pro případné hosty. A ráda spí nahoře – takže klidně by mohla mít postel v patře. Nejdůležitější je ale polička na knížky. Její heslo pro proměnu je: „Upřednostňuju pohodlí před módou.“ Tím měla na mysli, že sice potřebuje i prostor na oblečení a nějakou tu holčičí kosmetiku, ale pohovka a postel jsou důležitější. S holkami je v pokojíčku ještě papoušek. Je obou, a tak se dohodly, že půjde s tou, která získá větší pokojíček. Terezka zase potřebuje prostor na sportovní věci. A také prostor na výrobu korálků. Považuje se za praktickou. Na čem trvá, jsou barvy. Miluje jednu nejmenovanou značku a styl oblečení, a to by mělo být na jejím pokojíčku znát.
Podaří se designérům uspokojit potřeby všech členů domácnosti?
A jak se na proměnu dívají designéři Andrea Hylmarová a Marek Povolný?
Marek:„Byla to především zásadní proměna pro rodinu. Zcela jim přemístila jejich dosavadní životní prostor a zvedla standard bydlení. Jen jsme stáli před problémem, jestli se všichni členové rodiny budou ochotni přemístit. Největší výzvou bylo v dispozici bytu vytvořit dva oddělené pokoje pro slečny a zároveň najít prostor na práci otce. Největší stavební problém pak bylo vybourání železobetonových příček mezi pokoji.
Styl proměny je současný, moderní. Řídili jsme se náměty od jednotlivých členů rodiny. Použili jsme jejich oblíbené barvy. Podlaha u dívek je tmavě hnědá a barvy jsme vnesli barevným laminem na šatních skříních a knihovnách. Zbytek jsme ponechali v neutrální bílé barvě, aby vynikly barevné akcenty.
Ložnice s pracovnou je laděna do příjemných přírodních barev. Užita byla podlaha šedý ořech, zemité barvy na výmalbu. Zajímavostí bylo užití materiálu podlahy na pracovní stůl, obklady a knihovnu v pracovně otce. Pracovnu jsme vymysleli jako „tajnou“ místnost. Vstupuje se do ní posuvnými dveřmi šatní skříně. Na první dojem vše vypadá jako normální tradiční skříň a po odsunutí krajní části se odkryje vstup do pracovny. Doporučil bych ještě zrenovovat vstupní halu, toaletu a koupelnu.“
Andrea: „Byla to pěkně rozsáhlá proměna! Měnili jsme celkem čtyři místnosti, tedy převážnou většinu celého bytu. Každému členovi rodiny jsme přinesli něco nového. Druhý dětský pokoj jsme dost dobře jinde než v tatínkově pracovně udělat nemohli a vedle ložnice rodičů se nabízel docela zajímavý prostor pro přesunutí pracovny. Jediná a největší obava byl čas na proměnu. Věděli jsme, že budeme muset hýbat s několika příčkami a víceméně kompletně vybavit čtyři pokoje. To bylo velké sousto. Stylově jsme nehledali nic moc výstředního. Zůstali jsme u moderního vybavení. U obou slečen jsme jednoduchý nábytek oživili v duchu jejich přání. Jedna dostala neutrálně laděný pokoj oživený o motiv lukostřelkyně, druhá má zase veselý a hodně barevný interiér. Pro rodiče jsme volili nadčasové neutrální tóny, které vhodně doplňovaly vinylovou podlahu v odstínu světlého ořechu. Vinyl jsme volili hlavně s ohledem na praktičnost, jeho odolnost a také fakt, že všude v bytě již byl, takže jsme nechtěli vytvářet výškové rozdíly. Z vybavení jsme ponechali jen jednu postel a dále postel rodičů. Tu jsme pouze oživili novými textiliemi.“
Reprízu dalšího dílu „Jak se staví sen“ uvidíte v pátek 4. srpna v 17.40 na Primě.
Autor článku
