Panelák a zámek v jednom: Socialistický realismus neboli sorela, hovorově socrel, hýřil zdobností

Antické sloupy i renesanční sgrafita schovávají byty pro dělníky. V padesátých letech vznikla řada čtvrtí vybudovaných v takzvaném socialistickém realismu neboli stylu sorela, lidově socrel, který hýřil barevnými fasádami, ornamenty i sochařskou výzdobou. Taková monumentální sídliště najdeme třeba v Ostravě, Plzni nebo Kladně.

Co je sorela, lidově socrel

Funkcionalismus, který se prosadil už před druhou světovou válkou, skončil po roce 1948 v nemilosti. Moderní architekturu tehdejší ideologové označili za socialismu nepřátelskou. Přišlo tak období zdobného a svým způsobem vstřícného a hravého stylu sorela, hovorově socrel. Socialistický realismus se inspiroval historickými slohy, z antiky si vzal sloupy a oblouky, z renesance sgrafitovou výzdobu.

Socialistický realismus se plně projevil ve východní a střední Evropě po konci druhé světové války. Nejprve se prosadil v Sovětském svazu, později se sorela rozšířila do všech socialistických satelitů. Nejoceňovanější jsou stavby s vysokou věží. V Česku máme Hotel International, ve Varšavě stojí Palác vědy a kultury, který vyrostl v rámci obnovy zničené Varšavy. Nejmegalomanštějším projektem byla ovšem Hlavní budova Lomonosovy univerzity v Moskvě. Až do roku 1997 se pyšnila titulem nejvyšší stavby v Evropě. Dodnes je nejvyšší univerzitní budovou.

Silueta těchto buodv byla velice podobná. Uprostřed objektu se tyčí věž, v době svého vzniku zakončená rudou hvězdou.

NENECHTE SI UJÍT: Experimentální sídliště Invalidovna: Víte, jak vypadá sendvičový dům a kde stojí hotel pro olympioniky?

Sorela dokázala navázat na historická města v době, kdy se o hodnotu starých staveb nezajímali ani architekti. Jak ukazuje zbourání historického Mostu, až do devadesátých let společnost nepovažovala historické stavby za tolik hodnotné, pokud se daly nahradit pohodlnějším bydlením.

Nejčastějším prvkem socialistického realismu jsou domovní znamení. Vesměs je najdete nad vchody do bytových domů. Často mají podobu pracujících, sportujících nebo odpočívajících lidí, někdy se objevují zvířata a florální motivy. Umělecká výzdoba ale byla často zneužita propagandou. Na fasádách domů se objevují socialistická hesla, dělníci nebo horníci.

Dekorativnost měla v socialistickém realismu většinou jasný účel... podpořit vládnoucí ideologii Zdroj: Profimedia.cz

Sorela neměla dlouhého trvání

Už v roce 1954 její zdobnost odmítl Nikita Chruščov, tedy pouhé dva roky po začátku výstavby ostravského sídliště. V Československu její konec přišel až s rokem 1956. Velice brzy ji nahradila experimentální sídliště a bruselský styl, který vzešel z výstavy Expo 58 v Bruselu, kde Československo vyhrálo nejvyšší ocenění.

Přestože socialistický realismus ovlivňoval naše bydlení i města jen pár let, patří k tomu nejvýraznějšímu, co nám architektura 20. století zanechala. Jen málokdo by se nezastavil u paneláku s renesanční fasádou…

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Rok 1989: před a po

Ostrava měla připomínat Paříž

Dnes památkově chráněná čtvrť Ostrava–Poruba měla být samostatným městem Nová Ostrava, které by nahradilo starou moravskoslezskou metropoli, na jejímž místě se mělo těžit uhlí. S výstavbou se začalo roku 1952 a praktický funkcionalismus předchozích dekád tu vystřídal nový styl. Nebyl modernější, ale byl každopádně monumentálnější. Leninova třída měla připomínat pařížské Champs-Élysées i architekturu Petrohradu. Ostatně známá stavba Oblouk zakončená věžičkami si přímo brala inspiraci z budovy petrohradské Admirality.

Na Hlavní třídu v ostravské Porubě můžete vstoupit několika vítěznými oblouky. Fasády domů zdobí jónské sloupy a renesanční sgrafita. Nic moc nenaznačuje, že se člověk nachází na sídlišti. Přitom právě Hlavní třída, kdysi Leninova, měla být ukázkou toho, jak krásné a moderní bydlení dokáže socialistický režim zajistit svým pracujícím.

Zdobnost a monumentálnost Poruby je výjimečná

Ačkoli se projekt nového města nepodařilo dokončit a čtvrť se začlenila do Ostravy, je Poruba unikátní. Zprvu obyvatele provázely potíže, protože Poruba se stavěla velice rychle a někdy domům chybělo technické zázemí. Později se ale čtvrť proměnila v místo vysněného bydlení pro mnohé Ostravany. Nechybí jí občanská vybavenost, která scházela mnohým sídlištím vybudovaným později. Domy tu tvoří bloky, v jejich přízemí najdete obchody i restaurace. Neschází tu ani zeleň.

Zajímavou stavbou jsou takzvané Věžičky, budova, která nezapře inspiraci českými renesančními zámky a je jednou z dominant Poruby.

PŘEČTĚTE SI: Nenáviděný umakart: Proč se v českých koupelnách tak zabydlel a co to vlastně je?

Socialistický realismus v Mikulově

Sorela nabídla z dnešního pohledu nezaměnitelnou výhodu. Neničila historická centra měst. Zatímco pozdější paneláky sebraly kouzlo mnohým českým městům, domy ve stylu sorela dokázaly se starší zástavbou splynout. Stalo se tak například v Mikulově, kde v těsné blízkosti památkové rezervace vyrostlo malé sídliště, které respektovalo místní architekturu. Jen málokoho by napadlo, že domy se sedlovou střechou a renesančními štíty jsou výsledkem komunistického plánování. V Mikulově vzniklo 96 bytů, jejichž obyvatelé měli k dispozici jednu samoobsluhu a jeden protiletecký kryt.

Kladenské věžáky Zdroj: Matouš Hartman

Velkolepý experiment na Kladně

Dnes kulturní památka byla svého času nenáviděná - šestice 48 metrů vysokých věžových domů v kladenském Rozdělově, svým pojetím zcela vybočující z dobové produkce, dostala povolení k realizaci na konci roku 1951. Stavba však byla zahájena až v březnu 1953 vytyčením prvního a druhého domu nejblíže od rozdělovského kostela sv. Václava. Velkolepý projekt ovšem zůstal nedokončen. Dnes je z něj památka, kterou jezdí obdivovat příznivci architektury.

Věžáky připomínají mrakodrapy a k mikulovské sorele mají na míle daleko. Přesto nesou výrazné prvky socialistického realismu. Kromě monumentálnosti to jsou třeba keramická domovní znamení. Stavby disponují několika terasami, dvěma patry sklepů, přičemž to spodní sloužilo jako protiatomový kryt. Střídají se tu prostorné byty s menšími a některé byty mají balkony. Na sídlišti, které se tehdy neslo jméno Vítězného února, nechybělo ani nákupní centrum a věžáky nabízely obchodní prostory v přízemí.

Hotel International v pražských Dejvicích

Hotel International, dříve Družba, je jednou z nejkrásnějších ukázek socialistického realismu v Česku a zahrál si jednu z hlavních rolí v muzikálu Šakalí léta. Budoval se mezi lety 1952 až 1956 s nadějí, že se jeho otevření zúčastní i sám Stalin. Nejspíš z toho důvodu se pro něj mezi lidmi vžilo pojmenování Stalinův dort. Načančaná stavba dodnes schovává umělecká díla a bohaté interiéry s množstvím dekorací. Najdete tu umělecké vitráže i gobelíny. Původní nábytek vzal bohužel za své a nahradilo ho mnohdy uniformní a kýčovité vybavení. V podzemí se nacházel protiatomový kryt pro šest stovek lidí, kteří v něm mohli přežít až dva týdny.

Zdroj: autorský text Matouš Hartman, publikace Paneláci (Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze), cs.wikipedia.org