Jak se staví sen pro patnáctiletou slečnu, která se dosud dělí o pokoj s babičkou a maminkou

V rodinném domě žijí babička, dcera a vnučka. Na dům zůstaly samy, po smrti dědečka je péče o dům jen na nich. Společně obývají jen spodní patro domu. Vršek z finančních důvodů ani nevytápějí. Dům obývala babička s dědečkem. Dcera Eva se však brzy po rozvodu do domu vrátila i s vnučkou. Vzhledem k tomu, že Eva se musela otáčet, aby sebe a dceru uživila, vnučka vyrůstala víceméně s babičkou a dědou ve spodním patře, kde si také hodně zvykla.

K dispozici mají 3 pokoje, které tak zvláštně spolu obývají a střídají se v nich podle potřeby a situace. Babička má svou ložnici, ale často v ní spí dcera s vnučkou a babička spí v prostředním pokoji. Rodina se přihlásila kvůli předělání pokoje s knihovnou na pokojíček pro vnučku. Ideálně tak, aby v něm bylo spaní i pro maminku a babička by konečně měla zpátky svou ložnici.

Babička Jaroslava je v důchodu, ale v rodině má určitě hlavní slovo. Temperamentní seniorka ráda pracuje na zahradě, čte, luští křížovky a řídí celou rodinu. Dcera Eva vystudovala umělecko-průmyslovou školu se zaměřením na nábytkový design, ale pracuje jako floristka a provozuje malé květinářství, kde sama prodává. Patnáctiletá vnučka Evička studuje poslední ročník na základní škole a vybírá si střední školu, chtěla by jít studovat cestovní ruch, kvůli jazykům. Mezi její koníčky patří hudba a kosmetika. Rodina má ještě psa, kterého zachránila z útulku vytopeného povodní (po zhlédnutí reportáže na TV Prima si pro něj zajely).

Dům je starý, ale čistý a precizně opravovaný – tedy dokud žil dědeček, dnes se o to ženy pokoušejí svépomocí, a když to nezvládnou, požádají souseda. Žádná větší rekonstrukce zatím v domě neproběhla. Rodina si přeje pokojík pro vnučku, který je nutný hlavně proto, že se chystá na střední školu a nemá žádné zázemí ke studiu. Juniorský pokoj spojený se společenskou místností by měl sestávat z koutu na spaní, na učení a na odpočinek. Vnučka má jasnou představu o přeměně, líbí se jí „vintage“ styl a bílé nebo světlé barvy. Babička preferuje venkovský styl, ale přestavba bude pro vnučku. Proměníme tedy pokojík pro vnučku, ale také upravíme ložnici a obývák. Musíme myslet na knihovnu, která je rozsáhlá a kterou chtějí dámy zachovat, zejména řadu encyklopedií; také babiččino křeslo.

A jak se na proměnu dívají designéři Andrea Hylmarová a Marek Povolný?

Hodnocení designérů: „Proměna byla poměrně rozsáhlá. V podstatě jsme dali do pořádku celé spodní patro domu. Ložnici, dětský pokoj, obývací pokoj a částečně i vstupní chodbu. Od samého začátku nám bylo jasné, že nechceme nic bourat ani stavět. Dispozici jsme neměnili. Na tom jsme se shodli. Chvíli jsme řešili, jaké bude materiálové a barevné schéma, aby vyhovělo třem generacím v domě. Z technického hlediska byly problémem zejména elektrické rozvody po domě, které vlastně neexistovaly.

Jak se staví sen III. - 13. díl

Největší výzvou bylo najít jednotící linii pro interiér, která by dokázala vyhovět všem třem generacím obyvatelek domu. Nechtěli jsme, aby to byly tři různé pokoje s různými designy, ale aby byly vzájemně sladěny a zároveň naplnily očekávání všech žen. Rekonstrukce spodního patra domu je velmi klasická s moderními detaily. Nepouštěli jsme se do žádných exhibicí. Naopak jsme se snažili výrazově velmi umírnit. Měli jsme na paměti dva věkové extrémy v domácnosti – babičku a teenagerku. A je jsme se snažili designově sblížit. Proto i zvolené barvy a materiály odpovídají této snaze. Použité barvy: bílá, černá, dřevo, světle šedá a okrajově i růžová. Abychom nezpůsobili velký šok, ponechali jsme mnoho původních věcí, ke kterým měly dámy citový vztah.“

Těšte se na další proměnu – pomůže i vám! V příštím dílu uvidíte proměnu starého panelákového bytu pro mladý pár.

Podívejte se na ukázku: