31. července 2017 20:00
Markéta ZídkováJak se staví sen vybuduje kuchyň s obývákem pro šest osamělých žen
Jedna velká prostora Zdroj: FTV Prima
Iveta zůstala sama se čtyřmi dcerami. Je bez práce, bez muže, na vše sama. Její život teď zachraňuje energická babička a proto ji přihlásila do pořadu Jak se staví sen. Sledujte v úterý 1. srpna v 17.40 na Primě.
Pokud máte někdy pocit, že je na vás život zlej, tak vám možná jenom hází klacky pod nohy, ale Ivetě (34) je rovnou podrazil. Neudělala nic špatného, jen se už na základce zamilovala do kluka, kterého si vzala za manžela. Na tom by nebylo nic špatného, jenže Iveta se vdávala mladinká, hned po vyučení cukrářkou totiž v osmnácti otěhotněla. Přišla první dcera a pak další tři ale místo poklidného života na vesnici na Vysočině Iveta prožívala peklo, z manžela se vyklubal alkoholik, který kvůli alkoholu skončil i ve vězení.
Tuhle životní etapu už Iveta uzavřela, loni se s manželem rozvedla a snaží se na vše zapomenout. I když se ale zbavila člověka, se kterým byl život peklo, ráj jí teď rozhodně nenastal. Sice má kde bydlet, protože rodina naštěstí bydlela v domě jejích rodičů, ale bývalý manžel neplatí výživné, ona sama je bez práce a v depresích.
Naštěstí je v domě energická šestašedesátiletá babička Anna, Ivetina maminka, která jí nejen pomáhá s dětmi a domácností, ale celou rodinu i přihlásila do pořadu Jak se staví sen. No nepomohli byste téhle rodině?
Proto se v dalším díle pořadu Jak se staví sen vypravíme na Vysočinu ke Žďáru nad Sázavou, kde předěláme domov Ivětě (34) a jejím čtyřem dcerám ve věku pět, sedm, jedenáct a patnáct let. Babička bydlí o patro výš, ale i ona v domácnosti dcery tráví hodně času, proto musíme myslet i na ni (například u jídelního stolu).
Rodinný dům z roku 1938 byl sice částečně zrekonstruován, ale současný stav je velmi neutěšený. Počmárané stěny, vlhká zeď, opadané dlaždice, chybějící dveře… Babička by si pro svoji dceru přála důstojné podmínky k bydlení. Pořádnou kuchyň a obývák, kde se budou všechny „holky“ spolu s babičkou scházet. Na věcech nelpí, jediné, co potřebují, je „škrabadlo pro kočky“. Přestavba by pro ně, a hlavně pro Ivetu byla důkazem, že po letech smůly se na ně usmálo štěstí, a třeba by tak mohl odstartovat jejich lepší a šťastnější život. Pro Ivetu, která si prošla nepovedeným manželstvím, by to byla vzpruha a signál, že má ještě celý život před sebou, že se musí přestat litovat a postavit se životu čelem. Jak přestavba dopadne?
A jak se na proměnu dívají designéři Andrea Hylmarová a Marek Povolný?
Andrea: „Proměna byla hodně emotivní, stejně jako paní Iveta. Skvělé bylo vidět radost všech holčiček, kterým jsme splnili ještě několik bonusových přání. Dispozičně bylo řešení hned nasnadě, koneckonců i Iveta ho měla rozmyšlené stejně. Prali jsme se jen s umístěním sedačky a jídelního stolu. Místnost přece jen není tak velká, zvlášť když jsme si uvědomili, že tam potřebujeme dostat moderní, plně vybavenou kuchyň s barovým pultem, jídelní stůl pro 6 osob a k tomu ještě rozumně velkou sedačku. Asi největší výzvou bylo dostat do prostoru všechny potřebné rozvody pro nově vznikající kuchyň. Vodu jsme museli přivést ze sklepa a velké problémy nastaly s elektroinstalacemi, které byly ve starém domě obecně v zoufalém stavu.
Mám radost z toho, že se podařilo do prostoru vnést vcelku citlivým, a přesto výrazným způsobem barvy. S Markem vždy usilujeme spíše o nadčasové prostředí, které neomrzí po pár měsících, proto jsme se zpočátku trochu zalekli, když Iveta říkala, jak moc potřebuje okolo sebe barvy. Bylo navíc evidentní, že si oblíbila fialovou, růžovou, oranžovou či světle žlutou, které k našim oblíbencům moc nepatří… Vytvořili jsme poměrně moderní interiér, jehož styl určuje hlavně špičkově vybavená luxusní kuchyň. Dům se sice nachází na venkově, ale jeho ráz až tak venkovsky nepůsobil, proto jsme se odvážili jít víc do moderny, která bude bližší i všem holčičkám.
Podívejte se, kdo jsou to Andrea a Marek:
Abychom prostor více zútulnili, sáhli jsme po podlaze s výraznější strukturou dřeva a nádechem patiny, pořídili masivní jídelní stůl a ponechali i původní dřevěné dveře do dětského pokoje, které jsme pouze renovovali. Výrazným prvkem se stala barevná sedačka a polstrované obklady stěn ze stejného materiálu. Ty nám pomohly vnést do místnosti barvy, texturu a jistou hřejivost i bez toho, abychom museli barevně malovat nebo tapetovat. Z původního vybavení nezbylo kromě dveří do pokojíčku nic.
Iveta se chystá vytvořit z původního prostoru kuchyně ložnici. V její původní ložnici by tak mohl vzniknout další dětský pokoj, což je podle mě to, co je potřeba co nejdříve změnit. Tři nejmenší dcery se tísní v naprosto nevyhovujícím malém pokojíčku, kde nemají ani pořádný psací stůl, chybí úložné prostory, o prostoru na hraní nemluvě. Tohle by nyní měla být priorita číslo jedna!“
Marek: „Proměna to byla zásadní. Zcela jsme změnili pobytové centrum rodiny v domě. Přesunuli jsme jej z původní kuchyně do nového prostoru obývacího pokoje s kuchyní. Od začátku bylo jasné, že musíme vybourat nesmyslnou příčku v obývacím pokoji a přesunout kuchyň. Následné ladění dispozice a umístění kuchyně vůči obýváku trvalo delší dobu. Po celou dobu rekonstrukce jsme se také potýkali se špatně udělanou elektrikou v domě. Celý řešený prostor byl původně vymalován různými barvami vzájemně se k sobě nehodícími.
Pohled na druhou stranu Zdroj: FTV Prima
Pochopili jsme, že paní domu holduje barvám, a proto jsme dlouho řešili, jak barvy do interiéru dostat, a zároveň, aby vše bylo decentní a nepřeplácané. To se myslím povedlo díky neutrálnějším barvám pozadí a velmi výrazné sedací soupravě s obklady stěn. Udělali jsme konečně místo v domě, kde se může rodina potkávat, vařit, jíst, relaxovat, dívat na televizi, číst. Není tam žádný vysoký nábytek, aby si všichni mohli povídat z každého místa a viděli při tom na sebe. A to platí i při vaření.
Styl proměny je kombinací moderního pojetí – zejména kuchyň – a tradičnějšího řešení – jídelní stůl, původní dveře. Vše spojuje podlaha, která balancuje na hraně obou řešení. Je v zásadě tradiční, ale má v sobě i novodobý výraz. Kuchyň je kombinací matného bílého laku a výrazné šedohnědé pracovní desky. Bílá je z důvodu, aby byla spíše potlačena a moc nevynikala. Zajímavostí je použití výrazných polstrovaných obkladů stěn, které používají stejné materiály, barvy i vzory jako sedačka. Dává to pocit příjemného, útulného koutu a „zabydluje“ to celý obývák. Stěna u jídelního stolu byla pojata klidněji, malbou v hnědavém odstínu. Stůl jsme udělali na míru z masivního dubu s finální šedou lazurou. Stejně jsme zrenovovali původní dveře, kde opět vynikl kontrast starého a nového použitím moderní kliky na starém dveřním křídle. Veškerý původní nábytek v obýváku jsme odstranili. Byl velmi nevzhledný a do nového konceptu by nezapadl. Vše, co jsme odstranili, bylo nahrazeno novými kousky včetně nového „škrabadla“ pro kočky. Naopak nábytek v předsíni – věšák, skříně – jsme vrátili na místo.
Při rekonstrukci jsme vyčistili a vymalovali ještě původní kuchyň, aby byla připravena k nastěhování. Doporučil bych přestěhovat dětský pokoj do těchto míst a ložnici matky do pokoje, který nyní obývají 3 děvčata.“
Reprízu dalšího dílu „Jak se staví sen“ uvidíte v úterý 1. srpna v 17.40 na Primě.
Autor článku
