Perovskie: Podobá se levanduli a vůní připomíná šalvěj
Perovskie patří k těm rostlinám, které si nedělají žádné velké nároky na náš čas a péči, a přesto nádherně kvetou i voní. Modrofialové drobné kvítky zdobí perovskii od začátku srpna, někdy až do října a mohou tak v kvetení nahradit levanduli, která už tou dobou odpočívá sestřihnutá a bez květů.
Perovskie (Perovskia)
Velmi dekorativní polokeř s modrozelenými stonky a štíhlými listy, zčeledi hluchavkovitých. V některých zemích jí říkají i afghánská levandule podle místa jejího původu, jinde zase ruská šalvěj. Ztoho vyplývá, že podobná je levanduli i šalvěji, a to jak barvou květu, tak i pronikavou vůní.
Čtyři druhy perovskie
Nejčastěji se pěstuje perovskie lebedolistá (Perovskia atriplicifolia), ale je tu i perovskie krtičníkovitá (Perovskia scrophulariaefolia), perovskie dřevinkovitá (Perovskia abratanoides) aperovskie artemidina (Perovskia artemisioides).
Perovskie lebedolistá
Pochází ze suchých oblastí střední Asie, zAfghánistánu, roste však i vTibetu, na náhorních plošinách.
Krásně, dlouho a hodně kvete, modrofialové kvítky se podobají levanduli a nádherně voní po šalvěji. Je to opadavý polokeř, který ke své spokojenosti vyžaduje propustnou, sušší a kamenitou půdu a hodně slunce. Zálivku potřebuje pouze malou, velmi dobře snáší suchá období.
Aby perovskie hojně kvetla a tvořila kompaktní polokeř, potřebuje hluboký jarní řez, až do starého dřeva. Větvičky starších rostlin se seřezávají až o dvě třetiny délky, mladé rostliny postačí jen zastřihnout, tak o 5–10 cm. Perovskie dorůstají až do výšky 1,5 m, jsou mrazuvzdorné, ale lehká zimní přikrývka zchvojí jim jen prospěje.
Velmi často se perovskie pěstují ve smíšených trvalkových záhonech, skvěle doplňují růže i například rudbekie. Sluší jim to však i jako solitérním rostlinám uprostřed trávníku. Nižší kultivary se hodí i do skalky. Perovskie se dá pěstovat dokonce i vnádobách, na balkonech a terasách.
Text: Simona Bauer