Domov třetiny Čechů: Paneláky nejsou jenom šeď. Podívejte se, jak vznikala obrovská sídliště

paneláky_úvod2 Zdroj: profimedia.cz

Můžeme je považovat za stín české architektury, stejně jako za její přednost. Panelové domy utvářely podobu mnohých českých měst a i dnes vzbuzují pozornost. A to nejen kvůli tomu, že v nich žijí tři miliony Čechů.

Sídliště mohou působit jako dokonalá past šedi, z níž se mnozí snažili po revoluci zachránit optimistickými barevnými fasádami. Sídliště ale nikdo z map českých měst nevymazal a dnes se začínají vnímat jako svědci jedné éry a dokonce jako místa, z nichž by si část zasloužila nějakou formu památkové ochrany.

Paneláky středem pozornosti

Přestože se sídliště a panelové domy staly domovem pro nezanedbatelný počet Čechů, valný zájem nevzbuzovaly. To se změnilo až v posledních letech, kdy Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze zaštítilo výzkum a dokumentaci vybraných sídlišť v Česku, na jehož základě uspořádalo výstavu, která je v Praze k vidění do 20. května 2018.

Paneláky - Obrázek 3 Zdroj: UPM

Paneláková evoluce

Ne vždycky bydlet na sídlišti znamenalo smířit se s umakartovým jádrem a všudypřítomnou šedí nebo nedodělanými chodníky. První sídliště vznikala po druhé světové válce, a ačkoli používala prefabrikované prvky, stále se domy stavěly z cihel. Počáteční, ještě lidské období vystřídala monstrozita socialistického realismu, jehož nejlepším a nejmonumentálnějším příkladem je rozhodně Ostrava-Poruba. Hlavní třída, které se dodnes říká Leninka, sice nedosáhla megalomanství svých plánů, ale její spojení panelákového bydlení s římskými oblouky překvapuje dodnes.

Propagace paneláků. Foto: UPM

Následující humanistickou dekádu šedesátých let plnou experimentů nahradila odosobněná normalizace, která se promítla i do sídlištní zástavby. V okrajových částech měst vznikaly bezbarvé bloky budov často bez zeleně. Konec paneláků přišel s rokem 1989 a jejich pověst už nemohla být horší. Jen málokdo by řekl, že by chtěl bydlet v paneláku. Zkázu dokončila plastová okna a zateplování doplněné o fasády v mnohdy šílených meruňkových nebo brčálově zelených odstínech.

Sídliště sedmdesátých let. Foto: UPM

Jak se v paneláku bydlelo

Jestliže jednotnému vzhledu podléhaly exteriéry, nemohlo tomu být jinak ani u interiérů. Právě válendy nebo sektorový nábytek jsou nejlepší ukázkou toho, jak se státní vkus dostával i dovnitř českých domovů. Jednotlivé části sektorového nábytku se daly skládat podle potřeby, všechny k sobě pasovaly a vytvářelo se tak zdání toho, že má doma člověk originální sestavu.

Jednotlivé kusy sektorové soustavy. Foto: UPM

Byty byly menších rozměrů a časem do nich přibylo nechvalně známé umakartové jádro, kterého se lidé začali postupně zbavovat. Bylo také potřeba vycházet s mnohem větším počtem sousedů. Zatímco v poválečných dobách se paneláky ještě nešplhaly do nebes, v sedmdesátých letech se situace změnila. Za pozornost stojí i plastiky, které doplňovaly prostranství mezi jednotlivými paneláky.

Sledujte živě velký speciál 100 let republiky už 28. října 2018 nawww.iprima.cz/100let

5 zajímavostí o panelácích

Vývoj domů montovaných z panelů začal už ve třicátých letech v rámci koncernu Baťa.
První poválečná sídliště začala vznikat už v roce 1947, ne až za dob komunismu.
Projektový ateliér Československých stavebních závodů po roce 1948 zaměstnával 1200 lidí a byl jednou z největších projektových organizací světa.
Jako inspirace pro Oblouk architekta Evžena Šteflíčka v Ostravě-Porubě posloužila budova admirality v tehdejším Leningradu.
Od cihel se upustilo koncem padesátých let, první celopanelový dům se otevřel v roce 1954 ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově).

Nahoře Ostrava-Poruba, dole budova admirality v Petrohrad., Foto: profimedia.cz

Článek vznikl na základě výstavy Bydliště: Panelové sídliště; plány, realizace, bydlení 1945–89.