Pěstujte montbrecie: Nenáročné exotické krásky milují slunce a sucho
Montbrecie, exotické hlíznaté květiny, jsou na pěstování naprosto nenáročné. Kvetou od června do října, snesou sucho i žhavé slunce. A dlouho vydrží ve váze.
Montbrecie (Crocosmia) pocházejí z Jižní Afriky, do Evropy se dostaly až kolem roku 1900. Svými květy připomínají frézie, listy mečíky nebo kosatce. Ze záplavy dlouhých mečovitých listů rostoucích v trsech vycházejí vysoké stonky, na kterých jsou trubkovité nebo hvězdicovité květy, uspořádané do úzkých hroznovitých klasů. Původně byly tyhle hlíznaté rostliny pouze oranžové. Dnes si můžete vybrat kultivary a hybridy s květy v celé škále teplých barev od žluté, žlutooranžové po šarlatově červenou. Kvetou od června do října.
Montbrecie svými květy připomínají frézie, vzpřímenými a mečovitými listy kosatce a mečíky. Jejich hřejivé žluté, oranžové a červené květy zdobí od června do října. Zdroj: iBulb
Oblíbené kultivary montbrecií
Některé kultivary mají velké květy a jiné zase menší, některé jsou jednobarevné a jiné dvoubarevné. Dokonce mají i různou výšku. U nás se nejčastěji pěstuje Crocosmia crocosmiiflora, vyšlechtěný hybrid, který je zhruba 50 cm vysoký a hodí se na záhon i do přenosných nádob. Nejoblíbenějšími kultivary z rodiny Crocosmia crocosmiiflora jsou ‚George Davison’, ‚Lucifer’, ‚Carmine Brillant’, ‚George Davison’, ‚Météore’, ‚Red King’, ‚Buttercup’ nebo ‚Emberglow’.
Populární je také Crocosmia masonorum s velkými červenooranžovými květy uspořádanými v dvouřadých klasech na 60–90 cm vysokých stoncích.
Nenechte si ujít: Mečíky vyniknou na letní zahradě i doma ve váze. Jak elegantní gladioly pěstovat
Montbrecie v zahradě
Montbrecie na sebe zbytečně nestrhává pozornost, naopak do trvalkových záhonů přirozeně zapadá. Skvěle jí to ladí s vysokými jiřinkami (Dahlia) a mečíky (Gladiolus). Dlouhé stonky montbrecií skvěle kontrastují s nízkými letničkami, jako jsou třeba gazánie (Gazania), afrikány (Tagetes), svazenka (Phacelia), na jednom záhoně s montbreciemi se bude dařit letničkám, které si libují na sluncem zalitém místě.
Montbrecie ve váze
Montbrecie se skvěle hodí k řezu, jedná se o super květiny do vázy. Řezané květy vydrží svěží opravdu dlouho. Stříhají se optimálně hned, když se otevřou první květy.
Mohlo by vás zajímat: Tulipánům či mečíkům běžně říkáme cibuloviny, ale není to přesné. Návod, jak se v nich vyznat
Pravidla úspěšného pěstování montbrecií
Montbrecie jsou vyznavačkami slunečních paprsků, nejlépe prospívají na plném slunci, snesou ale i mírně přistíněné místo.
Za podobných podmínek jako na záhoně můžete montbrecie pěstovat také ve větších nádobách buď na zahradě, nebo na terase a balkoně.
Hlízy se vysazují v druhé polovině května až do dostatečně prohřáté půdy, když už nehrozí přízemní mrazíky, na záhon do hloubky zhruba 10 centimetrů ve vzdálenosti 15 až 20 centimetrů od sebe.
Rostliny také můžete množit dělením trsů vždy po odkvětu.
Zemina by měla mít neutrální pH. Dobře propustná půda s dostatkem humusu zajistí, že rostlina rychle roste a vydrží kvést od června až do prvních mrazů. V těžké hlinité půdě mohou hlízy v zimě odumřít.
Růst a kvetení montbrecií můžete zhruba v polovině června podpořit dávkou kvalitního kompostu.
Nedostatek vláhy a horko jim nijak nevadí. Montbrecie nesnášejí přemokření, pak hynou. Zalévejte je jen při dlouhodobém suchu.
Na podzim je můžete u země odříznout, ale není to naprosto nutné. V každém případě na jaře z hlízy vyrazí nové výhonky.
Jedná se o hlíznaté rostliny, které sice není nezbytně nutné na zimu vykopávat jako hlízy mečíků, frézií a jiřinek, je však dobré přikrýt je dostatečnou vrstvou chvojí či listí nebo mulčovací kůry, jinak jim hrozí vymrznutí. Brzy na jaře ochrannou vrstvu odstraňte a k rostlinám přidejte kompost, který jim dodá živiny.
Ve vyšších polohách a v oblastech se silnými mrazy je jistější přezimování hlíz vyjmutých z půdy ve sklepě. Obecně platí, že čím větší květy rostlina má, tím je citlivější na mráz.