Ideální renovace? Zachová vzpomínky, ale nepromění dům v muzeum

Spisovatelův dům - Obrázek 2 Zdroj: Peter Clarke

„Spisovatelův dům“ je přestavěný a rozšířený dům z konce 60. let, původně s fasádou obloženou červeno-oranžovým kabřincem. Na rozdíl od podobných domů na předměstí Melbourne dostal novou šanci.

Při první návštěvě architekta bylo v domě vše tak, jak to po sobě zanechali prarodiče nového majitele. Židovští přeživší holocaustu toto své obydlí postavili koncem 60. let krátce poté, kdy emigrovali do Austrálie. Zemřeli bezmála před třemi roky, jejich potomci tam ale za tu dobu i kvůli smutku zavítali jen několikrát.

Spisovatelův dům - Obrázek 21 Zdroj: Peter Clarke

„Byl to pro ně očividně pohnutý okamžik, zároveň ale měl i svůj terapeutický účinek. Pramenil z vědomí toho, že se rozsáhlou renovací právě chystali vdechnout domu svých předků nový život a oslavit tím jejich dílo,“ vcítil se do budoucích obyvatel domu architekt z ateliéru Branch Studio Architects. Ten si všiml i letitých nedopalků v popelnících a poznamenal, že ani přes tak výmluvné připomínky někdejších obyvatel v domě nevládne žádná ponurá atmosféra. „Byl plný krásného původního nábytku vyrobeného na míru v místním truhlářství Jakoba Rudowskiho,“ ocenil architekt.

Instalace všeho účelného a moderního povolena

Návrh přestavby vycházel z potřeb marketérky Daniely a scenáristy Adama, kteří se na podobě domu podíleli. Adamovo psaní se přitom stalo klíčem k pojetí jednotlivých zón domu jako kapitol uceleného příběhu.

Spisovatelův dům - Obrázek 7 Zdroj: Peter Clarke

Dům měl uchovat vzpomínku na předky, neměl se ale proměnit v žádné „nostalgické“ muzeum. Přestavba se tedy řídila předpokladem, že cokoli nového, co s jistotou funguje, může se v domě uplatnit bez toho, že by to narušilo ucelený ráz domu i v něm zachované vzpomínky. Kde to jen bylo možné, tam zůstaly plakáty, lustry, původní povrchy i Rudowskiho restaurovaný nábytek včetně několika nově čalouněných pohovek. S těmito původními věcmi nyní kontrastuje pečlivě vybraný soudobý nábytek. Stará dřevěná okna z čelní i zadní fasády nahradila okna s kovovými rámy na celou výšku místností, takže jsou skvěle prosvětlené.

Galerie v chodbě

Součástí rekonstrukce je i terasa ve stylu „party deck“, která v létě funguje jako prodloužení obývací zóny. O to důležitější je, že ji před zraky sousedů chrání postranní perforované hliníkové panely. Původně tmavá chodba se proměnila ve světlou, překližkou obloženou galerii s vyvěšenými grafikami a dalšími uměleckými díly, která mohou překvapit návštěvy. Tento prostor zároveň odděluje privátní zóny od společných. Část stěny kuchyně je pryč, takže je z ní vidět do zahrady.