Krátit, či nekrátit? Jak je to s kupírováním psích ocásků?

Kupírování psích ocásků bývá mezi majiteli psů předmětem velkých debat. Odpůrci kupírování mají za to, že zkrácený ocas psovi znemožňuje dobrou komunikaci a příznivci kupírování zase tvrdí, že některá plemena, pokud jim ocas ponecháte, prostě ztratí na kráse. Jednoduše nevypadají tak, jak jsme byli zvyklí.

Nejprve si vyjasníme, že kupírování ocásků zakázáno zákonem není. Tedy je povoleno, na rozdíl od kupírování uší, které zakazuje Zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání. Mnohé chovatelské kluby však kupírování ocasů nedoporučují či přímo zakazují ve svých stanovách. U některých plemen dokonce došlo ke změně standardu (například u rotvajlerů) a pes se zkráceným ocasem nesmí být uchovněn ani se nesmí vystavovat.

Pomůže psům ocásek s komunikací mezi sebou?

Je známa studie, podle které se psi se zkráceným ocasem dostávají do šarvátek dokonce dvakrát častěji než psi s ocasem v přirozené délce. Je tedy jasné, že psi svůj ocas ke správné komunikaci potřebují. Je rozdíl, jestli jenom vrtí prdelkou s pahýlkem nebo vesele a zřetelně mrskají ocáskem ze strany na stranu.

Přirozený pohyb

Musíme zmínit i nutnost přizpůsobit pohyb těla, především páteře, při absenci ocasu. Bez ocasu se psovi změní těžiště a běh po nezpevněném terénu pak páteř přetěžuje.

Když vítězí estetika

Jsou plemena, která si s dlouhým ocasem představíme jen těžko. Například nekupírovaný dobrman či boxer vypadá opravdu trochu zvláštně. I když… původně krátký ocásek u pudlů se již dávno prodloužil a prostě jsme si zvykli, stejným příkladem jsou i yorkšíři. Častým důvodem ke kupírování ocásku je jeho nedokonalost. Některá plemena mají mít ocas rovný jako prut a ne stočený, jak se občas stává. Pak se, především u výstavních psů, raději přistoupí ke kupírování. No, není to tak trochu podvod?

Na druhou stranu… ochrana před zraněním

Jsou však plemena, u kterých se stále ke kupírování přistupuje. Patří k nim především lovečtí psi, hlavně norníci a ohaři, u kterých hrozí poranění ocasu v boji s lovnou zvěří. Liška či jezevec snadněji kousnou do přečuhujícího ocasu. Je však zvláštní, že jezevčíkům se ocásky nikdy nezkracovaly a teriérům ano. Ale to by bylo na diskusi spíše pro odborníky. I při běhu v hustém křoví může u loveckých psů dojít k poranění ocasu. Pokud mají psi ocas silný a osrstěný, ke kupírování se nepřistupuje, ale například vizsla má konec ocásku velmi křehký, u nich se tedy ocas krátí o 1/3. Také u psů záchranářských se někdy kupírování doporučuje.

Dalšími psy, u kterých hrozí časté poranění ocasu a veterináři tedy kupírování doporučují, jsou krátkosrstí velcí psi. Bývají totiž tak náruživými vítači, že si velmi často poraní ocas při obyčejném vítání pána v klidu domova. Mají takovou sílu ve švihu ocasem, že hrozí opakovaná poranění o rohy stěn či nábytek. U psů dlouhosrstých je ocas chráněn právě delší srstí, která náraz zbrzdí.

Kupírovat, či nekupírovat?

Konečné rozhodnutí je tedy na majiteli psa. Pokud máte psa loveckého, tedy aktivně loveckého, nejen podle jména, je dobré poradit se s veterinářem, jak vysoké je riziko poranění. U pejsků, jejichž hlavní náplní dne je hra s psími kamarády a dělání společnosti páníčkům, bychom se určitě přikláněli k ponechání ocásku. Ale je to jen na vás!

Zdroj: https://www.dumazahrada.cz/clanek/kupirovat-ocas-psum-20230119.html; https://www.uveterinarky.cz/kupirovani-usi-ocasku-co-se-povazuje-za-tyrani/