Kde se vzal zvyk líbat se pod rozkvetlou třešní aneb Nejzajímavější májové tradice

1. květen je s láskou spojován již od nepaměti. Už ve starověkém Římě se slavil svátek, který se nazýval Floralia a byl zasvěcen bohyni jara a plodnosti Flóře. Je zajímavé, že tuto bohyni za svou patronku považovaly i prostitutky. Tento den je i v dalších starověkých a raně středověkých kulturách spojován se zamilovanými.

Tradice a svátky

Měsíc lásky začíná. Vyznáte se v romantických prvomájových tradicích?

Lásky není nikdy dost

Zamilované dvojice na 1. máje vyhledávají rozkvetlou třešeň, aby se pod ní políbily. Tento zvyk je v Česku hodně rozšířený a drží se zuby nehty na výsluní, a to i přes protežování svátku svatého Valentýna. Zřejmě je to proto, že je to prostě milý zvyk a také ukazuje spojení člověka s přírodou. A lásky není nikdy dost!

Kde se vzal zvyk promájového líbání

Možná vás to překvapí, ale kde se u nás vzal zvyk líbat se na 1. máje pod rozkvetlými stromy, se vlastně s jistotou neví. „Je možné, že polibek byl odměnou dívky chlapci, který jí postavil v noci na 1. máje před domem májku... Proto se dodnes v některých oblastech líbají páry ne pod třešní nebo jabloní, ale pod břízou, protože tam bývaly májky právě z břízek,“ uvádějí autoři knihy Hovory a hrátky se zvyky a svátky Petr Kukal a Jan Vinduška.

NENECHTE SI UJÍT: Pálení čarodějnic: Noc ze 30. dubna na 1. května je jedna z nejmagičtějších v roce

Symbolika zvyku líbání pod rozkvetlým stromem by se dala vyložit tak, že kvetoucí strom je připraven k plození, což jsou vlastně zamilovaní lidé také. Tenhle pěkný zvyk je starý zhruba jenom sto let, jelikož ještě v 19. století byl polibek považován za něco velmi intimního, a na veřejnosti se tak směli políbit až ti, jež měli před svatbou.

• O polibku pod rozkvetlým stromem se říká, že dívce zajistí krásu na celý rok. Pokud však pusu nedostane, uschne.

Astročlánky

1. máj, lásky čas: Tradice, polibky a romantika na každém kroku

První květen a májky

S 1. májem je dodnes nerozlučně spjato vztyčování májek. V předvečer dne se mladíci ze vsi vypraví do lesa a vyberou krásný vzrostlý strom (jedličku, smrček či borovičku), který do druhého dne promění v májku. Osekají z něj větve, oloupou kůru a špičku ozdobí věnci, šátky, květinami, pentlemi a fáborky. Pak májku vztyčí a celou noc ji hlídají, protože „nepřátelé“ z vedlejší vesnice touží jejich májku podříznout a ukrást. A to by byla pořádná ostuda. Kromě těchto obecních májů, které se stavějí na návsi, vztyčují někdy mládenci menší májky – vyzdobené břízky – před domy svých dívek.

Podívejte se, jak také může vypadat tradiční krádež májky:

ČTĚTE TAKÉ: Za vyšlehání pomlázkou by žena měla poděkovat kraslicí aneb Co se děje o Velikonočním pondělí

První máj v Praze

Nejstarší známý doklad o stavění májky je z roku 1422 z Prahy, kdy za její postavení dostal mladík ruku své vyvolené a slavila se svatba. Od té doby májka je symbolem příchodu jara, růstu a plodnosti. V hlavním městě bývá dodnes zvykem přinést kytičku na Petřín  k soše Karla Hynka Máchy,  romantického básníka, jehož majestátní lyricko-epická skladba Máj tento svátek lásky proslavila. S úspěchem Máje patrně přišlo i prvomájové líbání po rozkvetlými stromy.

Kytka a věneček

V některých částech země obcházeli chlapci s májkou svobodné dívky a dostávali od nich dárečky. Večer se pak koná májová veselice, které se říká Kytka. Jestliže je večer v režii dívek, pak se této oslavě říká Věneček. Dívky dávají chlapcům zelené věnečky. Také obcházejí sousedy a vybírají peníze na zaplacení oslavy.

PŘEČTĚTE SI: Prvomájovou tradici odstartoval Mácha. Podle babiček lásku zajistí stužky i mantra

Majáles

Nepřímo s 1. májem souvisí i majálesy, tedy studentské reje a oslavy. Tradice studentského veselí se dochovala už od 15. století, tedy od dob, kdy univerzity začaly zažívat rozmach. Již od počátku bylo v tento den studentům tolerováno divoké veselí, taškařice a lehce provokující a pobuřující chování. U nás mají tyto slavnosti tradici od národního obrození. A to druhé obrození zažívají v posledních letech, kdy rok od roku přibývá oslav i oslavujících.

Zdroje: České lidové a církevní tradice (Alena Vondrušková), Hovory a hrátky se zvyky a svátky (Petr Kukal, Jan Vinduška), cs.wikipedia.org