5 trvalek, které se dědí z generace na generaci. Jak je pěstovat?

Chcete mít zahradu s patinou? Pěstujte dlouhověké květiny! Představujeme 5 krásných trvalek, které vyžadují minimum péče a zdobí zahradu desítky let.

Staré zahrady mají bezpochyby své kouzlo. To jim dodávají vzrostlé keře a stromy, ale také nenáročné a odolné trvalky, které dokážou na jednom místě růst a kvést po celá desetiletí, klidně i více než 50 let. Plánujete-li vytvořit zahradu, která bude krásná nejen jednu sezónu, vyplatí se sáhnout po dlouhověkých trvalkách. Některé jsou tak vytrvalé, že se dědí z generace na generaci. Pokud jim vyberete místo podle jejich nároků na světlo, půdu, výživu nebo vláhu, vyžadují jen minimum péče.

Mohlo by vás zajímat: Nenáročné trvalky pro víkendovou zahradu: Krásně kvetou a nevyžadují velkou péči

U většiny dlouhověkých trvalek ale platí, že nejodolnější jsou ty nejobyčejnější! Například plamenky (Phlox) vydrží po dlouhá léta na jednom místě, ale nesmíte zvolit plnokvěté a pestrobarevné variety. Stejně tak denivky (Hemerocallis) jsou nejvytrvalejší ty původní, s jednoduchým oranžovým nebo žlutým květem. Vytrvalost trvalek je tím delší, čím více se daný druh blíží původní rostlině.

5 dlouhověkých trvalek pro vaši zahradu

V široké paletě trvalek není snadné se orientovat. Vedle módních kultivarů s krátkou životností existuje řada spolehlivých, odolných a dlouhověkých druhů, které dokážou zdobit zahradu po mnoho let. Pokud chcete na zahradě krásné a dlouhověké rostliny, o které se nebudete muset příliš starat, vyberte si některou z následujících trvalek.

Přečtěte si: Nejvzácnější pivoňka vypadá jinak než všechny ostatní. Má listy jako kopr a rudé květy.

Nesmrtelné pivoňky

Díky nádherným voňavým květům na pevných stoncích, odolnosti a vitalitě patří pivoňky (Paeonia) k nejoblíbenějším trvalkám vůbec. Přestože kdysi zdobily snad každou českou venkovskou i městskou zahrádku, jejich původní domovinou je jižní Evropa a Asie. U nás jsou nejoblíbenější pivoňka velkokvětá nebo také čínská (Paeonia lactiflora) a pivoňka lékařská (Paeonia officinalis), která patří k nejstarším zahradním trvalkám.

Pivoňky jsou téměř nesmrtelné, na jednom místě vydrží i více než padesát let. S věkem se jejich květy pořád zlepšují, takže platí: čím starší, tím krásnější. Kvetou od května do června nejčastěji bílými, růžovými, fialovými až purpurově červenými květy.

Pivoňky jsou téměř nesmrtelné, na jednom místě vydrží i více než padesát let. Zdroj: iStock

Jak o pivoňky pečovat

Pivoňkám byste měli dopřát místo na slunci. Ve stínu dobře rostou, ale málo kvetou.
Potřebují kyprou, dobře propustnou a na živiny bohatou půdu. Občasné přihnojení je potěší, ale není nutné.
V době květu dopřejte pivoňkám oporu pro výhony s těžkými květy. Po odkvětu odstřihněte seschlé květy, ale listy nechte i nadále růst.
Množí se především dělením trsů v srpnu. Dbáme na to, abychom velké a masité kořeny při výsadbě či přesazování poškodili co nejméně. Pivoňky nemají přesazování rády a obvykle ještě rok i dva po přesazení nekvetou.

Vyplatí se vědět: Pěstujte krásné a chutné denivky! Odolné trvalky kvetou celé léto

Atraktivní denivky

Denivky (Hemerocallis) vynikají svou odolností, přizpůsobivostí a schopností růst i v méně příznivých podmínkách. Denivky jsou podobné liliím. Na jednom stanovišti vydrží desítky let. Jsou krásné po celou sezonu, dlouho a neúnavně kvetou od června do září. Květ denivky vydrží pouze jediný den (odtud název denivky), ale rostlina to dohání desítkami poupat, která se postupně rozevírají.

Původní barvou květů denivek je žlutá a oranžová, šlechtěním získaly mnoho dalších barev. Barevná paleta je široká: od jemně pastelových odstínů až po výrazně oranžové či fialové.

Denivka (Hemerocallis) Zdroj: iStock

Jak se o denivky starat?

Denivky se hodí do každé zahrady, jejich univerzálnost umožňuje použití v jakémkoliv stylu zahrady, od venkovského po moderní. Pěstování a péče o denivky jsou poměrně snadné.

Denivkám se daří na slunných až polostinných místech. Dopřejte jim hlubokou živnou půdu. Nevadí jim ani umístění mimo záhon, v trávníku.
Základem péče je občasné rozdělení trsů na jaře. Rostliny obvykle v prvním roce po vysazení pomalu rostou a málo kvetou, protože potřebují čas, aby si vytvořily potřebný kořenový systém.
Před rozkvětem rostliny pohnojíme a odkvetlé stvoly průběžně odstraňujeme.

Čtěte také: Bohyška je nenáročná trvalka do tmavých koutů zahrady. Daří se jí i na severním balkonu.

Elegantní bohyšky

Hosta je její latinský název, česky se jí dříve říkalo funkie a dnes ji nejčastěji najdete pod označením bohyška. Zdobí stinné části zahrady od jara do podzimu, především tmavé kouty, kde by se téměř žádné jiné květině nelíbilo. Dekorativní trvalka roste na jednom místě dlouhé roky, okolo 30 let.

Hosty se pěstují hlavně pro elegantní půvab listů. Listy bohyšek mají snad všechny odstíny zelené barvy od světle zelenožluté po tmavě smaragdovou. Některé jsou jednobarevné, jiné žlutě nebo bíle panašované. Listy bohyšek jsou variabilní nejen barevně, ale také ve velikosti. Některé bohyšky mají čepel listu dlouhou až 40 cm, jiné mají listy spíše miniaturní. Bohyšky kvetou od června do srpna nepříliš nápadnými bílými nebo fialovými trubkovitými květy, které příjemně voní.

Funkie, známé též jako bohyšky či hosty, jsou trvalky okrasné především listem. Zdroj: iStock

Jak o bohyšky pečovat

Hosta nemá na opečovávání žádné přehnané nároky. Bohyšky brzy raší a na podzim zcela zatahují. Dospělá rostlina zabere až 1 m2.

Na plné slunce se nehodí, miluje stín.
Má ráda hlinitou, dobře propustnou půdu s dostatkem vláhy a živin.
Bohyšky občasně přihnojíme.
Dospělé trsy můžeme dělit kdykoliv, nejlépe však v době před vyrašením listů.

Nepřehlédněte: Oblíbené kytky našich babiček: Floxy potřebují slunce, aby bohatě kvetly

Zářivé plamenky neboli floxy

Plamenky (Phlox) jsou velmi bohatým a variabilním druhem, jsou mezi nimi letničky i skalničky, ale především plamenky latnaté (Phlox paniculata) - voňavé trvalky, které jsou ty pravé babičkovské. Kdysi nesměly chybět na žádné venkovské ani městské zahrádce. Oblíbené floxy kvetou od července až do září voňavými, široce kuželovitými květy v nejrůznějších odstínech bílé, růžové, červené, modré nebo fialové. Romantické a voňavé je spojení s pivoňkami (Paeonia), navíc floxy výborně vyplní místa po odkvetlých pivoňkách.

Oblíbené floxy kvetou od července až do září voňavými květy v nejrůznějších odstínech bílé, růžové, červené, modré nebo fialové. Zdroj: iStock

Jak se o floxy starat?

Výhodou bohatě kvetoucích floxů je především dlouhověkost a nenáročnost. U plamenek snad nejvíce platí, že čím více se podobají původním druhům, tím jsou trvanlivější a odolnější.

Nejvíce svědčí především světlá slunná místa, prospívají i v polostínu, kde část dne svítí slunce a část je stín.
Vyhovuje jim běžná zahradní zemina bohatá na humus, dostatečně vlhká a propustná.
Nepotřebují vydatné přihnojování, i když dobře vyzrálý zahradní kompost smíchaný s trochou rašeliny jim vždy udělá dobře, zvláště když nasazují na květy.
Odstraňujeme-li důsledně odkvetlé květy, výrazně prodloužíme dobu kvetení.
Floxy rostou rychle, trsy se záhy rozrůstají. Po čtyřech až osmi letech na jednom místě je dobré trs na jaře nebo na podzim vyjmout, rozdělit a opět vysadit.

Nenechte si ujít: Pěstujte bergenii: Nenáročná trvalka pro krásnou zahradu po celý rok

Odolná bergenie

Bergenie (Bergenia), česky se jmenuje badan, dobře prospívá, i když nemá stoprocentně příznivé podmínky. Na jednom místě dobře roste desítky let. Stejně jako snáší dobře mrazy, tak i horké slunečné letní dny. Bergenie rozkvétají na jaře, většinou kvetou od března do června, někdy ještě jednou na konci září, růžově, červeně nebo bíle.

Velké listy s výrazným žebrováním jsou celoročně ozdobné. Barva listů se mění v závislosti na teplotě. Svěží zeleň přechází následkem nízkých teplot do tmavě červených či fialových odstínů. Při vysokých teplotách se mohou barvit do červena.

Bergenie (Bergenia), česky se jmenuje badan, dobře prospívá, i když nemá stoprocentně příznivé podmínky Zdroj: iStock

Jak o bergenie pečovat

Bergénie jsou nenáročné rostliny. Prospívají prakticky kdekoli – od vlhkého stínu přes polostín až po slunečné místo. Nejvíc ale kvetou na místech s dostatkem světla.
Bergenii vyhovuje téměř každý typ půdy, ideální je mírně vlhká, kyprá a dobře propustná. Na příliš bohatých půdách však málo kvetou a v těch příliš chudých mají zase méně listů. Zemina má být mírně vlhká. Na jaře je třeba květiny pohnojit dlouhodobě působícím hnojivem. Bergénie si můžeme velmi snadno namnožit dělením oddenků.
Občas je potřeba bergenii pohnojit dávkou správně rozleženého kompostu. Listy nadzvedneme, půdu kolem rostliny zkypříme a vpravíme do ní kompost.
Nesnáší přesazování, tak to respektujte.

Zdroje: cs.wikipedia.org; dumazahrada.cz; A-Z encyklopedie zahradních rostlin (Christopher Brickell)