8. srpna 2017 18:00
Markéta ZídkováJak se staví sen vybuduje červenou kuchyni pro ženu, která utekla od alkoholika s dluhy
Designéry čeká zanedbaný starý dům 4+1 v Hudlicích a v něm máma se synem, kterým život na růžích zrovna neustlal. Sledujte pořad „Jak se staví sen“ ve středu 9. srpna v 17.40 na Primě.
Tahle proměna by mohla být designérský ráj. Nač se totiž v domě podíváte, po zlepšení přímo volá. Jaká bude další proměna starého domu, jehož stylu se říká šumperák?
I když Stáně nebylo v životě často zrovna do skoku, chuť radovat se neztratila. Střechu nad hlavou před lety našla i se synem ve svém rodném domě u svého otce. Šestnáctiletý syn tráví veškerý volný čas u dobrovolných hasičů a aktuálně se rozhodl přerušit školu, kde se učil zednické profesi, a podal si přihlášku na obor automechanik. Stáňa se nikdy práce nebála, donedávna pracovala jako prodavačka a nyní montuje čalounění do aut. Ale peníze navíc na rekonstrukci zanedbaného starého domu nejsou. Stáňa se však nevzdává snu o lepším bydlení. Co hoří, je koupelna, která je v dezolátním stavu, kuchyň, o které se dá říct, že je to jen sporák, a jídelna, kterou Stáňa s Jakubem neumějí využít. Na koho se Stáňa může obrátit vždy, je její sestra, která jí také dodala odvahu zkusit štěstí v pořadu „Jak se staví sen“. A dobře udělala. Pomůžou jí naši designéři?
A jak se na proměnu dívají designéři Kamila Douděrová a František Kobližka?
Kamila: „Chtěli jsme kuchyni rozšířit, ale dokud jsme nezjistili, zda je, či není příčka mezi kuchyní a jídelnou nosná, nevěděli jsme, jestli bude náš záměr reálný. Nebyly k dispozici pořádné výkresy, dům byl stavěn svépomocí, potýkali jsme se s ,kutilskými vychytávkami‘, dokud jsme nekopli, nevěděli jsme, co nás čeká. Největší výzvou bylo stihnout kromě kuchyně s jídelnou nad rámec časových možností i koupelnu.
Styl jsme zvolili moderní, použili jsme moderní materiály a prvky. Například grafosklo, benátský štuk na stěnách nebo skrytou zárubeň. Zvolili jsme motiv vlčího máku, který připomíná zahradu, v níž svůj volný čas Stáňa tráví nejraději, a zároveň jinak obyčejnou bílou kuchyň velmi oživí. Ještě bych určitě doporučila změnit pokoj syna, který ničím nepřipomíná pokoj pro mladého kluka.“
František: „Proměna to byla seriózní, ukázněná, ale s tajemstvím. Nebyla příliš tradicionalistická, předvídatelná. Právě proto mě bavila. Vyzkoušeli jsme si nový tvar kuchyně do písmene ,Z‘, ukryli dveře do teenagerského pokoje do skryté zárubně, prostor propojili různě zpracovaným motivem akvarelových vlčích máků nanesených na různé povrchy, a co nejvíc vnímám jako přínos – stihli jsme koupelnu, kterou potřebovali ze všeho nejvíc. Nová kuchyně, koupelna a vstupní dveře, které nahradily nevyhovující dřevěné. To jsou tři hlavní mezníky proměny.
Pomohlo i sjednocení kontrastů materiálů a povrchů, které ač poměrně rozdílné (benátský štuk, grafosklo, lamino, černé sklo, vinyl…), působí jako celek zajímavě a harmonicky. Proměna je ve výsledku průnikem moderního pojetí do kulis staršího, dušného, dlouho neoživovaného venkovského interiéru. Cením si praktičnosti a jednoduchosti, kterou proměna jako celek má, a zároveň jsem vděčen za barvy a detaily, které přinášejí motivy grafoskla a štuku, jenž přináší šmrnc a novou chuť prostory obývat, užívat je a žít v nich.“
Co je to šumperák
Česká města a vesnice zažila „nálet“ jednoho typu domu od konce 60. let a zejména v letech sedmdesátých, kdy projektant Josef Vaněk navrhl pro ředitele šumperské nemocnice moderní rodinný dům s balkonem. Tak zvané šumperáky byly po Čechách stavěny závratnou rychlostí. Architektonicky nešlo o nějaký zázrak, ale rodinná vilka ze Šumperka najednou vyplnila díru na trhu a ukázala, jak moc lidé touží bydlet ve svém.
Fakta o šumperáku
1. Stavba šumperáku se dala pořídit za 120 tisíc. 2. V přízemí domu byla garáž, v patře pak kuchyň a obývák propojený dlouhým oknem. Úzký balkon běží po celé šíři domu, je z něj pohled na ulici. Střecha rovná a mírně zešikmená směrem dozadu. 3. Dalším typickým znakem byly trojúhelníkovité průhledy na vratech garáže, vžily se také kulaté průhledy na bocích balkonů. 4. Plány na Dům typu V, což je oficiální název šumperáku, si od Ing. Vaňka, architekta-samouka, zakoupily stovky lidí, cena byla 842 korun za celou projektovou dokumentaci. 5. Mnoho dalších zájemců o šumperák si plány tajně kopírovalo. Dům všechny uchvátil svojí moderností a relativně vysokým standardem bydlení 6. Šumperáků po celé ČR vzniklo postupně několik tisíc a amatérští stavebníci si plány všelijak upravovali. Dodnes se dají v české krajině zahlédnout nejrůznější variace na šumperák, včetně zmenšenin v určitém poměru. To když by se celý dům na malý pozemek nevešel
Reprízu dalšího dílu „Jak se staví sen“ uvidíte ve středu 9. srpna v 17.40 na Primě.