Jak se staví sen vybuduje funkční kuchyni a obývák pro matku samoživitelku

V dalším díle pořadu Jak se staví sen se vydáme do Roudnice nad Labem, kde žije Andrea se svým synem Pavlem. Nemají se špatně, ale to jen díky tomu, že Andrea má dvě práce, aby syn mohl hrát závodně fotbal, jezdit na soustředění, zkrátka a dobře prožít bezstarostné dospívání.

Vlastní bydlení si zvelebila jak se dalo. Její byt byl původně 1+1, Andrea ale jeden z pokojů přepůlila sádrokartonovou příčkou, aby vytvořila samostatný pokoj pro syna Pavla. Ložnice v bytě chybí úplně, a tak Andrea spí v obýváku na rozkládacím gauči. Andrea by si nejvíce přála novou kuchyň. Samozřejmě jí chybí také ložnice, ale tu není kde udělat. Rodinu do proměny přihlásila kamarádka Nina. Jak si s proměnou poradí designéři?

Reprízu dalšího dílu „Jak se staví sen“ uvidíte ve čtvrtek 13. července v 17.40 na Primě.

Andrea je sama jen se svým synem Pavlem. Manžel ji opustil hned po porodu. Velkou oporou jí vždy byli rodiče, maminka zemřela před devíti lety, tatínek vloni před Vánoci. Naštěstí má kolem sebe spoustu kamarádek, na které se může spolehnout, a stejně tak na svého syna Pavla. Andrea se pokoušela najít si nového partnera, ale zatím to nevyšlo.

Andrea pracuje jako příjmový technik na stanici technické kontroly. Kromě toho také chodí uklízet. Život samoživitelky není vůbec jednoduchý. Musí se otáčet, aby nemuseli živořit. Pavel studuje třetím rokem gymnázium. Rád by šel na práva nebo se věnoval matematice. Většinu času mimo školu tráví na fotbale, tréninky má 4x týdně. Zato Andrea nemá moc času na své koníčky. Jeden čas hrála dokonce hokej a založila ženské hokejové mužstvo, s tím ale musela ze zdravotních důvodů skončit. Nyní si chodí jen tak zabruslit, zaplavat, zacvičit, do sauny, občas s kamarádkami na víno.

Oblíbený styl

Andree se líbí jednoduchost, barvy, praktičnost, moderní design či čistý bílý design, nemá ráda černou, hnědou a tmavě zelenou barvu. Materiály nějak zásadně neřeší. Kuchyň by si přála bílo-zelenou nebo bílo-červenou, hladkou. Určitě by potřebovala nový sporák (radši sklokeramickou desku, neumí prý vařit na plynu), dále klasické vybavení – mikrovlnku, myčku, ledničku s mrazákem. Rozhodně trvá na zachování obrazu rodičů. Syn Pavel netrvá na ničem. Zajímavostí je kytka, kterou Andrea zasadila, když se narodil její syn Pavel. Designéři mají v plánu ji zakomponovat do proměněného prostoru jako překvapení pro Andreu. Dále mají v plánu udělat nejen novou kuchyň, ale také nový obývací pokoj a chodbu.

Jak se staví sen III. - 7. díl Roudnice nad Labem

A jak se na proměnu dívají designéři Andrea Hylmarová a Marek Povolný?

Marek: „Rekonstrukce bytu v Roudnici byla poměrně rozsáhlá. Obával jsem se termínu dokončení, který nakonec byl splněn nad očekávání dobře. Tato proměna se chvilku tzv. hledala, nechala na sebe čekat. Zprvu nebylo ihned jasné, co provedeme se vstupní chodbou. Dále jsme hledali místo pro jídelní kout. Jediné, co bylo ihned zřejmé, byla pozice kuchyně. Hlavním neduhem původního stavu bylo propojení dětského a obývacího pokoje, dále tmavá úzká chodba a nedobře řešená kuchyně. Nepříjemné při této rekonstrukci byly výškové rozdíly podlah, které jsme chtěli srovnat do jedné úrovně. Dalším nemilým překvapením bylo povrchově tažené vedení plynu a topení, které nám způsobilo vrásky při kompletování truhlářských konstrukcí v předsíni. Museli jsme improvizovat a vymyslet kapotování těchto nevzhledných trubek.

Podívejte se na ukázku:

Zásadní bylo oddělení dětského a obývacího pokoje. Tím jsme Andree i Pavlovi dopřáli vytoužené soukromí. Celkový komfort bydlení se neskutečně zvedl – nová kuchyně, dostatek úložného prostoru, kvalitní spaní. Proměna bytu je velmi současná, i když pracuje s klasickými materiály. Např. jsme na podlahu položili koberec, což nebývá zcela zvykem při novodobých rekonstrukcích. Použili jsme jej však zcela neobvyklým způsobem, a to nalepením svisle na stěny v místech, kde bude kontakt se stěnou – u lavice, u věšáku na kabáty. Kuchyň a volný nábytek jsme kompletně odstranili a nahradili novými věcmi. Barevně je interiér kombinací bílé barvy, světle šedé a lomené šedo-béžové na koberci. Tento světlý základ dává pak vyniknout sytě žlutým detailům a materiálu wenge na dveřích a v kuchyni. Zajímavostí je jing-jang kuchyň, která je rozdělena na bílou a tmavou wenge část. Každá část linky obsahuje v sobě i kontrastní prvek materiálu druhé části kuchyně v podobě niky v horních skříňkách.“

Andrea: „Dispozičně nebylo moc co vymýšlet. Hned jsme se shodli na zazdění průchodu do Pavlova pokoje i zrušení dveří z chodby do kuchyně. Stylově jsme nebyli od začátku úplně jednotní, chvíli nám trvalo odladit správný barevný akcent. Hlavně kuchyň byla ve stavu opravdu bídném. Pominu-li šokující povrchové vedení vodovodního potrubí, tak nevyhovovala velikostí pracovní plochy, kvalitou a dimenzí úložných prostor, chyběl odsavač par. Dalším velkým problém bylo kvalitnější spaní pro Andreu, protože původní gauč nebyl pro každodenní přespávaní vůbec vhodný. Zrušili jsme také staré záclony v kombinaci s roletou a nahradili je novou jemnou záclonou a zatemňovacím závěsem.

Díky zazdění průchodu z obýváku do Pavlova pokoje jsme získali celou plochu stěny, kterou jsme využili pro přidání úložných prostor. Skryje se v nich oblečení, drobnosti, televize, ale i květiny. Důležitá je ucelená stylová linka. Všechny upravované prostory se příjemně propojily a projasnily, byť jsou nadále vizuálně jasně vymezeny. Hodně přidala samozřejmě nová kuchyň a nelze opomenout kvalitní osvětlení. Mám dobrý pocit z celkového zvoleného stylu – interiér zůstal moderní, působí svěže, má určitý rukopis, a přesto se, myslím, jen tak neokouká. Na řadě by měla být nyní koupelna. Je sice stále funkční, ale zasloužila by si lepší vybavení a taky nové dveře, ale to už je na majitelce.“

Těšte se na další proměnu – pomůže i vám! V dalším dílu vás čeká proměna pokoje pro Honzu na vozíku.