Klíčky a výhonky: Jak správně nakličovat a sklízet tenhle zdravý zázrak

Škoda, že tento zlatý důl prospěšných látek zůstává mnoha lidem utajen. Zvlášť když je nakličování v pohodlí domova skoro primitivní. A rychlé! Mocný zdroj živin můžete mít na talíři už za čtyři dny od namočení semínek.

Neumíte v nakličování chodit? Poradíme, jak se v semínkách, pomůckách a metodách nakličování zorientovat.

Co je dománcí nakličování?

Klíčení je nádherné počáteční stadium rostliny, během něhož semínko pukne a světu se ukáže sytě zelený výhonek (nebo světlý klíček). Aby rostlina vykoukla, potřebuje speciální péči a podmínky. Většina semínek miluje vlhko, teplo a čerstvou vodu. Proto se musí často proplachovat. Ale o tom později.

Co lze nakličovat?

Kdo jednou naklíčí, ten zelenou školku roztančí! Klíčení je návyková věc. Probouzí euforii, neboť sledujete, jak zdánlivě mrtvé semínko přichází k životu. A to všechno se děje skoro před očima.

Skvělé je, že ani nenasytným „nakličovatelům“ nebude nikdy kručet v břiše. Při správné péči se na kuchyňské lince vyrojí ředkvička, rukola, fazole mungo, jetel, řeřicha, salát, cizrna, čočka, hrách, pohanka, slunečnice, vojtěška, pšenice, ječmen, sezam, chia semínka, lněná semínka i roketa.

Důležité upozornění – volte pouze semena vhodná ke konzumaci a nejlépe v bio kvalitě. Ta určená pro vysazení jsou naložená pesticidy a dalšími chemikáliemi proti plesnivění a nežádoucímu klíčení.

Proč nakličovat?

Nejen kvůli fotogeničnosti zelených trávníčků. Klíčky v těle způsobují ozdravný třesk. Jsou až po okraj nacpané vitaminy, minerály, enzymy a bílkovinami.

Každý klíček vyniká unikátními zdravotními benefity, ale v základu naše zdraví občerství vápníkem, vitaminy skupiny B a C, fosforem, železem, hořčíkem, aminokyselinami i chlorofylem. Obyčejný chleba s máslem tak promění v luxusní svačinu, co nejen zaplácne žaludek, ale přinese do těla čerstvou energii.

Co budu potřebovat?

Nakličovací sklenici, klíčicí misku, sklenici překrytou plátýnkem či mušelínem, notoricky známou vatu nebo obyčejnou PETku.

První dvě varianty jsou nejspolehlivější a nejsnáze se s nimi manipuluje. Nakličovací sklenice mají místo víka sítko. Umožňují tak rychlé a pohodlné proplachování. To se hodí vzhledem k tomu, že semínka vyžadují spršku aspoň dvakrát denně. Nakličovací sklenice tak šetří čas.

Nahradit ji můžete obyčejnou větší zavařovačkou překrytou mušelínem nebo plátýnkem. Ty zafixujte gumičkou. Upevnění plátýnka zkontrolujte dvakrát. Nechcete, aby klíčky a investovaná péče skončily ve dřezu plném špinavého nádobí.

Klíčicí misky připomínají sítko se zvýšeným okrajem. Dodávají se obvykle se dvěma keramickými talířky, které přijdou na řadu po nabobtnání semínek.

PET lahve se zase šiknou tehdy, nemáte-li peníze nazbyt a coby správní pečovatelé o naši planetu chcete zpomalit vstup plastů do volné přírody. Do dna lahve udělejte několik vpichů horkou jehlou. Díky tomu klíčky nebudou stát ve vodě a vyhnou se plísním. Po naklíčení ale budete muset zřejmě lahev rozstřihnout, abyste se dostali ke všem výhonkům.

A nakonec legendární vata, se kterou jsme do tajů nakličování pronikali na základce vždy o Velikonocích. Navlhčená vata dělá řadě semínek dobře. A stejně tak neustále zaměstnaným lidem. Není totiž nic jednoduššího než namočit vatu.

V bílých chomáčích ale číhá řada úskalí – semena nejde dost dobře proplachovat, což zavání vznikem plísní. Semínkům zároveň chybí optimální přístup světla a sklidíte je pouze nůžkami nebo nožem. O část úrody tak přijdete.

Jakou pomůcku tedy pro nakličování zvolit? Řiďte se spolehlivostí i časovou nenáročností. A druhem semínek.

Takzvaným hydrofilním semenům (těm, která kolem sebe ve fázi bobtnání tvoří „gel“) by se v nakličovací misce nelíbilo. Ráda se ovšem uvelebí na klíčicí misce. To jsou případy chia semínek, rukoly či lněného semínka.

Jak postupovat?

Nejprve necháme semínka nabobtnat. Doba se liší s velikostí semen – malá (pohanka, vojtěška nebo quinoa) se spokojí s 3 až 5 hodinami. Velká (čočka nebo cizrna) potřebují na „rozehřátí“ 12 hodin. Semenům s hydrofilními vlastnostmi (ta, co kolem sebe vytváří „gel“) stačí i půlhodinová lázeň. Tato semena následně přelijeme na klíčicí misku se sítkem, rozprostřeme je nožem, položíme na keramický talířek a přiklopíme druhým. Jakmile vyraší kořínky (za jeden, dva dny), podléváme je vodou, kterou alespoň dvakrát denně měníme. Svrchní talířek už v této fázi přidávat nemusíme.

Nehydrofilní semena smícháme alespoň s dvojnásobkem vody a necháme je několik hodin stát při pokojové teplotě mimo dosah slunečních paprsků. Vodu slijeme, sklenici se sítkem obrátíme vzhůru nohama na mřížku a sledujeme, jak se jim daří (bílé „vlásky“ začnou vyrůstat už následující den). Semena dvakrát denně proplachujeme.

Při správné péči se vám třetí čtvrtý den naskytne v kuchyni uchvacující podívaná. Klíčky na vaši píli odpověděly a spojily se v hustý, zelený porost. V tuhle chvíli výhonky sklízíme. Z nakličovací misky jdou jednoduše vytáhnout nebo odstřihnout, ze sklenice je po propláchnutí vysypeme.

Na klíčkách mohou ulpívat slupky ze semínek – nejsou na škodu, ale ani tělu nic nepřinesou. Záleží tedy jen na vás, zdali je před servírováním vysbíráte. Dobře se oddělí propláchnutím. Nebo do sklenice napusťte vodu a rukou výhonky jemně promněte. Slupky by měly vyplavat.

Jak výhonky skladovat?

Rozjeli jste nakličování ve velkém a nechcete se klíčky zase otrávit? Uložte je do lednice – vydrží tu i týden. Rozprostřete je do krabičky na látkový ubrousek, aby se nerochnily ve vodě, a krabičku zavřete. Jejich čerstvost poznáte podle barvy i vůně.

Jak servírovat?

Do salátů, rizota, asijských nudlí, obilovin (jáhly, bulgur, quinoa, kus kus…) či wrapů… Výhonkům to sluší v řadě pokrmů. Pokud hrachové výhonky krátce a jemně orestujete na pánvi s česnekem, pepřem a solí, vykouzlíte staročeskou pučálku, co zpestří krémové polévky namísto krutonů. Nejlépe však vyniknou posolené na kvasovém chlebu s vrstvičkou másla.

Budou problémy?

Snad největším rizikem je tvorba plísní. Předejdete jí častým proplachováním semen a včasnou konzumací. U hydrofilních semen se ale u kořínků někdy tvoří bílé chloupky, chomáčky, které jsou přirozené a rozhodně jedlé. Můžete je spatřit například u semínek ředkvičky.