Vídáte pod lípami mrtvé čmeláky? Stromy za nic nemohou

Vídáte pod lipami mrtvé čmeláky? Stromy za nic nemohou

8 Zobrazit galerii

Rok se s rokem sešel a opět nastává doba, kdy pod lípami nalézáme mrtvé čmeláky. Na první pohled to vypadá, že na vině budou „jedovaté lípy“. Věc ale není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát, a lípy jsou v tom v podstatě úplně nevinně. Jak je to doopravdy a proč tedy pod lipami mrtví čmeláci leží? A proč tam nejsou mrtvé včely, kdyby snad lípy měly být toxické? Schovejte sekery a pily a nejprve si přečtěte článek, ve kterém se dozvíte možnou pravdu.

Určitě jste také zaznamenali katastrofické zprávy o stovkách mrtvých nebo umírajících čmeláků pod rozkvetlými lípami nepůvodních druhů, především lípy plstnaté (někdy také s českým názvem lípa stříbrná – Tilia tomentosa) a lípy zelené (T. euchlora). S použitím selského rozumu, jednoduché logiky a principu „věřím tomu, co vidím“ se zdá věc jasná – nepůvodní druhy lip obsahují něco, co zabíjí čmeláky. Může za to nektar nebo pyl případně nějaký jed, který je v květu či rostlině obsažen. A tak nastartujeme pily a pryč s těmi nepůvodními druhy… Je to však jenom názorný příklad toho, jak málo o přírodě víme, jak málo vztahům v přírodě rozumíme a jak se na první pohled jasné věci ukážou jako komplikované, nebo naopak úplně jednoduché.

Tilia cordata Zdroj: iStock

Věc se zdála zprvu jasná – pod vzrostlými stromy lip bylo ze všeho uhynulého hmyzu nalezeno 87 % čmeláků, z toho 99 % tvořili čmeláci zemní a hájoví (Muehlen et al. 1992). Předpokládalo se tedy, že na vině je jednak malé množství nektaru a pak to, že nektar těchto lip obsahuje toxin, který způsobuje masivní úhyny. Lípy dobře snášejí městské prostředí, jedná se o dekorativní, navíc náš národní strom, a tak není divu, že jsou často využívány v městské architektuře.

Lípy jsou bohatým zdrojem pylu a zčásti i nektaru pro včely, které jsou jejími hlavními opylovači. Je známo cca 30 druhů lip, úhyn čmeláků byl ale zaznamenán nejen pod těmi exotickými, ale i pod lípou malolistou (též známou jako lípa srdčitá – T. cordata) a v menší míře i lípou velkolistou (T. platyphyllos). Všechny druhy lip kvetou hojně v červnu a červenci, jejich kvetoucí období se do značné míry překrývají. Nejprve začíná kvést lípa velkolistá, naopak lípa plstnatá je druhem, který kvete nejpozději. Květy mají množství prašníků a jsou snadno dostupné pro opylovače s krátkým sosákem.

Kdo nebo co stojí za úhynem čmeláků? Zdroj: MUDr. Karel Kučera

Hypotéza, že za úmrtím čmeláků je nějaká látka obsažená v pylu nebo nektaru, se nepotvrdila

Druhou hypotézou tedy bylo, že květy lip neobsahují dostatečné množství nektaru, který je pro čmeláka cosi jako palivo. Bez energetického zdroje z nektaru není schopen čmelák létat ani udržet termoregulaci, a tak hyne pod stromy vyčerpáním. Z výzkumu na složení nektaru však autorům vyšla jako nejlepší pro opylovače právě ta nejvíce vražedná, lípa plstnatá! V nektaru se nenašly potenciálně jedovaté složky, nelze ovšem vyloučit toxický vliv ostatních nepatrně zastoupených látek, byť se to zdá velmi nepravděpodobné. Ani jedna z možných hypotéz však přesvědčivě nevysvětluje příčinu úmrtí čmeláků pod lípami.

Čmeláci jsou nicméně náchylní k hladovění a nepříznivá období zkracují životnost kolonie. Autory Illies a Mühlenem byla v roce 2007 sledována úmrtnost čmeláků, kdy její maximum odpovídalo vrcholu květu lípy plstnaté – což se zdá být paradoxní, neboť jeden jediný květ této lípy je schopný vyprodukovat 3–4 mg nektaru za den. To je mnohem více, než čeho jsou schopné všechny ostatní ve městech běžně vysazované stromy. Výzkum tohoto vztahu tak není ani po více jak desítce let plně objasněn.

Čmelák na lipovém listu Zdroj: MUDr. Karel Kučera

Nabízí se ještě hypotéza, že vše je vlastně úplně v pořádku

Nevěříte vlastním očím? Nevěřte, můžete být totiž svědky optického klamu, logistické redistribuce v přírodě. Lípy (a právě ta plstnatá jako poslední) totiž kvetou v době, kdy většina kolonií čmeláků dosahuje svého vrcholu a hnízda přecházejí do fáze útlumu. To je spojeno s přirozeným úmrtím dělnic, ke kterému dochází většinou mimo hnízdo (úl).

Vzhledem k tomu, že jedinci čmeláků mají krátkou životnost, je úmrtnost vysoká. Vědci zjistili, že většina mrtvých čmeláků jsou výhradně dělnice, což může tuto hypotézu potvrdit. Vzhledem k tomu, že čmeláci mají tendenci si vybrat nejlepší zdroj, který si zapamatují a tam sbírají do roztrhání těla, a s přihlédnutím k faktu, že způsob městské péče o zeleň jim jiný tak bohatý zdroj nektaru a pylu, jakým jsou lípy, nenabízí, zdá se být v celku logické, že jsou všichni na lípách.

No a jelikož lípy jsou sázeny do prostorů, kde je dlažba, holá zem nebo maximálně nějaký ten krátce střižený, dnes již sluncem vypálený trávník, jsou tam mrtvolky dělnic snáze pro nás viditelné než stejně přirozeně zemřelí čmeláci kdekoliv jinde. I to je ovšem hypotéza a vědecká data nám zatím chybějí. Pravda ovšem občas úplně jednoduchá bývá.

Text: MUDr. Karel Kučera (Autor je členem skupiny Čmeláci PLUS, která se zabývá propagací, ochranou a chovem čmeláků)